Nekompromisní moderátor, který dostane odpověď na každou otázku. Držitel mnoha ocenění a odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Která otázka nedá Václavu Moravcovi v noci spát, kterého ocenění si nejvíce váží a co je jeho novou vášní? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru.
Studoval jste na Karlově univerzitě, disertační práci jste dělal v Ostravě, dokonce máte i doktorát z FAMU. Jak jste to všechno zvládl? Co Vám bylo největší překážkou?
Zřejmě čas, nedostatek času. Kombinoval jsem to s mou praktickou prací. Jsem člověk, který má rád aplikovaný výzkum, vědu přispívající k rozvoji oboru a jeho reflexi. A žurnalistika je tvůrčí činností, nejen vědním oborem. Ale zase na to, co vás baví, si vždy čas najdete. Protože pak zjistíte, kolik času trávíte třeba neefektivní komunikací nebo odepisováním na úplně zbytečné emaily.
Během své kariéry jste prošel například Evropou 2, Frekvencí 1 nebo Impulsem. Dovedl byste si představit svůj návrat na komerční stanice? Jaký je rozdíl mezi prací pro komerční a veřejnoprávní médium?
Dnes si to již dovedu představit stěží, ale v mých novinářských začátcích mi přeskakování mezi těmi dvěma světy, soukromými stanicemi a veřejnoprávními, přišlo zajímavé. Například Evropa 2, kde jsme třeba byli s Martinem Veselovským, Hankou Andělovou, Petrem Králem… Byla tam skvělá parta. Zjistíte, jak s minimálními prostředky, technickými i lidskými, můžete dělat dobré rádio. To znamená, začnete si vážit těch možností, které vám nabízí Česká televize a Český rozhlas. V tom pro mě ta práce v soukromých médiích byla velmi zajímavá. V médiích veřejné služby nejsou tlaky inzerentů, které jsem párkrát zažil a byl to jeden z důvodů, proč jsem odešel z Frekvence 1. Když inzerent, tehdy to byla Sazka, začne vyhrožovat médiu a jeho managementu, že pokud se budete dál šťourat v Sazce a loterijním zákonu, tak může stáhnout reklamu. To se vám v médiu veřejné služby tak jednoduše nestane.
Nyní působíte jako odborný asistent na katedře žurnalistiky, zároveň moderujete Otázky Václava Moravce, pracujete na Fokusu Václava Moravce. Máte toho poměrně hodně. Jak získáváte informace, zvládáte je hledat sám, nebo za Vámi stojí tým, který je hledá za Vás?
Televizní práce je složitá a je prací týmovou, proto v České televizi za mnou byl vždy tým, přesněji řečeno minitým. Týmová práce je dobrá i v tom, že máte oponenturu. Druhé, třetí oči vám nabízejí jiný úhel pohledu na témata, kterým se budete věnovat, jaké hosty si pozvete. Navíc rozkročení vám nabízí větší přehled a vystoupení z rutiny.
S oblibou říkám, že když jsem unaven z Otázek, skočím si do Fokusu. Když jsem unaven z Fokusu, dodá mi energii setkávání se studenty na fakultě. Kombinace jednotlivých rolí, které mám, je vlastně zajímavá v tom, že vám spíš dodává energii pro ty další role, než aby vám ji ubírala. Když někdy propadám chmurám právě z politiky, tak si říkám odvysíláme Fokus na téma… Teď mě napadá, když jsme vysílali o malých zemědělcích a vysíláte z lesa, tak na vás ta atmosféra zapůsobí tak, že si říkáte jo, stejně ty pořady mám rád a bylo by mi líto, kdybych musel Českou televizi opustit.
A na fakultě, když končí semestr, tak toho mám věru plné zuby. Ale pak vás zase baví styk s tou nejmladší generací, protože nezůstáváte v bublině České televize. Máte možnost si povídat s mladými lidmi a pak ještě to cestování po republice, po besedách, kde jste v kontaktu s diváky a přemýšlíte nad svou prací jejich úhlem pohledu. Takže platí to, co jsem říkal i u mého vysokoškolského studia. Když vás některé předměty baví jako studentku, a z vlastní zkušenosti to víte, tak jim věnujete daleko víc času.
Je to pravda.
A takhle to je, protože si řeknete, že to stojí za to, a že to je strašně zajímavé a přestanete čas věnovat blbostem. Když se podívám, kde jsem ten čas ušetřil, když už mě tady psychoanalyzujete, tak jsem ho ušetřil třeba na rekreativním sledování pořadů v televizi. Část četby novin jsem omezil kvůli jejich bulvarizaci, nečtu je a stačí mi základní informační tok, že se podívám na timeline tiskových agentur na twitterovém účtu, mrknu se na všech šest serverů, které mám nastavené v mobilním telefonu. Tohle udělám dvakrát denně a stačí mi deset minut. A věnuju čas něčemu jinému, třeba tomu, že si přečtu knížku.
A jak to tedy máte s relaxem a volným časem? Dovolím si říct, že vaše práce je stresující, občas se musíte pohádat. Co děláte, abyste si pročistil hlavu?
Co byste dělala vy?
Kdybych byla zavřená ve studiu, tak bych pak šla asi do přírody.
Přihořívá. A já mám novou zálibu, že jsem před třemi lety začal včelařit.
Včelaříte, opravdu?
No. (smích) Takže já jsem si splnil dětský sen, mám včelstva. Začínal jsem se dvěma včelstvy a pak jsem to rozšířil na čtyři. Letos se mi dvě vyrojily, takže jsem byl na šesti, ale bohužel tím, jak včely celorepublikově decimují viry, v současnosti spojené s kleštíkem, tak jsem o jedno včelstvo přišel. A netrpělivě čekám, na to, až začne jaro. Kolik včelek mi přežije a jestli budu u pěti včelstev nebo mi, bohužel, zahynou další. Mám však zakázáno chodit ke včelám před vysíláním, takže k nim chodím v neděli po vysílání, protože jedny Otázky jsem vysílal oteklý, kdy mi včela v pátek vletěla pod kuklu a dala mi žihadlo do víčka a otok mi v průběhu víkendu cestoval po celém obličeji. Takže relaxuju se včelami.
Děláte si i poctivě domácí med?
Ano. Letos jsem měl pětatřicet kilo medu. Ale jak to tak u mě bývá, rozdávám ho jako dárky.
Který máte raději šlehaný, nebo tekutý?
Který myslíte, že je lepší?
Já mám raději šlehaný.
A to jste odbornice, kterou máme my včelaři rádi. Protože většina lidí má raději ten tekutý a považuje ten třený, pastový se správně říká, za divný, protože jim připomíná sádlo. A já mám osobně taky raději ten pastovaný, víc mi voní i chutná, ale to je asi subjektivní pocit.
Teď ale od včel odběhnu. Máte spoustu ocenění, kterého si nejvíc vážíte a proč?
Vy mi dáváte těžké otázky. Podívejte, historie je mi svědkem, že jsem několik cen Týtý, nechci říct odmítl převzít. Mám k těm cenám odstup. Říkám si nejdřív vám dávají ceny a pak vás haní. Každá sláva, polní tráva. Zní to jako fráze, ale je to vlastně věky ověřená moudrost. Fyzicky, které ocenění jsem si nechal, tak to je cena Elsa, která dnes již neexistuje, což je taková vkusná bronzová soška, kterou udělovala Česká filmová a televizní akademie. Mám dvě Elsy, jednu jsem někomu věnoval. Jedno Týtý je u rodičů. Ani nevím, kde ho mají. Jednu Elsu jsem si nechal, protože ta soška je krásná. Jde o lvici, která před sebou má škrabošku a je krásně vyvedená. Ale snažím se ty ceny nikde neuvádět, protože i ta absurdita u novinářských cen. Když vidíte, že si jedna skupina založí vlastní ceny, pak vzniknou alternativní ceny. Tak to vše dělá v Česku z cen něco tak směšného.
Za celý život jste položil nespočet otázek. Zajímalo by mě, jestli je otázka, která vám v noci nedá spát.
To je velmi dobrá otázka. V poslední době si kladu otázku, kde se buranství, neodpovědnost a ty negativní prvky, které ve společnosti vidím, kde se zastaví. Kde je ta pomyslná zeď. Tuto otázku si kladu čím dál častěji. Když se ráno probudím a vidím zase něco, co mě překvapí, říkám si, že buranství a hloupost neznají hranice. Ta neodpovědnost, ta vulgarita. Takže to je otázka, která mi nedá spát.
Novináři jsou pod narůstajícím tlakem. Agrese na sociálních sítích je vyšší, zvláště pak na Facebooku. Jak se s tím vypořádáváte, jste vůči tomu imunní?
Podívejte, já jsem vůči tomu byl vždy imunní. Věci si nesmíte brát osobně, jak praví jedna ze čtyř dohod Toltéků, protože často máte zamindrákované lidi, kteří si léčí nějakou svoji bolest, nedovzdělanost anebo začnou na tváře České televize útočit proto, že útoky na neznámé lidi by neměly čtenost. Na Facebooku nejsem, jsem na Twitteru. Snažím se lidem odpovídat a zároveň nedávat zbytečně emocionální statusy. Takže k tomu přistupuju s chladnou hlavou. V některých momentech mi dnešní doba, kdy všichni na sebe musejí reagovat, vzájemně se urážet po sociálních sítích, přijde pošahaná.
Je to horší, než bývalo?
Bezesporu. Protože útočit ve fyzickém světě v tváří tvář je těžší. Překvapuje mě, že stále považujeme kyberprostor za neškodný. A že tam někoho urážet, stalkovat a hejtovat je vlastně něco jiného, než jít do hospody a říkat ty seš takovej… Teď jsem nechtěl říct to sprostý slovo. To si nedovolíte v takové míře. Dysbalance dvou světů, fyzického a virtuálního, z nás všech do jisté míry činí schizofreniky, protože my přece nemůžeme přistoupit na to, že v jednom světě platí jiné hodnoty než v druhém světě. Mně můžou lidi nadávat, protože jsem tvář, která pro ně není anonymní, ale mně napíše kdejakej hejhulák, který je schován pod osmi přezdívkami.
Bude hůř, nebo líp?
Je klíčové, aby se proměna vzdělávacího systému stala zásadním celospolečenským tématem a nezužovalo se to na platy učitelů. Souvisí to s tím, jestli chceme mít vzdělanou společnost. Druhá věc je, aby vaše generace začala neagresivně komunikovat s generacemi staršími. Podle mě jsou i senioři v tak komplikovaném informačním světě, kterému hůře rozumí. A u nás se neustále mluví o mediální gramotnosti mladých. Neměli bychom podceňovat téma mediální gramotnosti u seniorů.
Autorka: Kristýna Krejčí
FOTO: zurnal.upol.cz, FB Fokus VM, ceskatelevize.cz
