Od roku 2015 funguje ve Spojených státech terapie tancem, díky které mohou senioři trpící stařeckou demencí trénovat nejen své pohyby. Lidé trpící touto závažnou mozkovou chorobou ztrácí paměť, časoprostorovou orientaci a další kognitivní schopnosti.
Tanec je odedávna součástí lidských životů, jeho systematické využití jako druh terapie se však objevilo až v 60. letech 20. století. V září roku 2015 vzniklo hnutí Dementia Friendly America (DFA) sdružující komunity, organizace i jedince, kteří hledají způsob, jak pomoct lidem žijícím s demencí a jejich pečovatelům. Dnes má díky pobočkám DFA většina států v Americe povědomí o nemoci samotné (viz. mapa).
„Pokud jste se narodili s rytmem v srdci a dvěma nohama, můžete tančit,“ říká instruktorka taneční terapie v nevadském Renu Desiree Reid. Každou středu se zde schází lidé postižení demencí. Podle Desiree pomáhá fyzický kontakt mezi tanečními partnery pacientům dostat se z izolace, otevřít se. „Vytváříme si tím vztahy. To je to, proč máme z objetí dobrý pocit. Jsme schopni používat ruce a propojit se tak s druhými,“ pokračuje.
V průběhu stařecké demence jsou často omezeny kognitivní funkce, díky kterým člověk poznává okolní svět. Patří mezi ně kromě nejvíce zasažené paměti i schopnost koncentrace, pozornosti, emocionální seberegulace, ale i řeč. S věkem narůstá procento nemocných, těch přibývá nejvíce po 60. roku života. Právě tyto funkce se snaží taneční terapie posilnit díky fyzickému kontaktu a učení nových věcí, konkrétně pohybů.
Díky terapii zapomenou na nemoc
Donna Brown navštěvuje centrum terapie již několik měsíců se svým manželem Ronem, kterému doktoři diagnostikovali Alzheimerovu chorobu, která patří mezi typy demence. Změnu vidí nejen na svém manželovi, ale i ostatních pacientech. „Mění to osobnost každého. Všichni působí depresivně, když sem přijdou, ale pak, když začne hrát hudba, jsou najednou šťastní,“ sděluje Donna. „Je to jako by zahodili hodinu trápení s nemocí.“
Během hodin terapie zlepšil Ron držení rovnováhy, chůzi a díky tanečnímu kontaktu se sblížil s manželkou. „Jednou, když jsem doma vařila, pouštěla jsem si hudbu. Ron za mnou přišel, udělal se mnou otočku a odešel,“ vzpomíná Donna s úsměvem. „Uvnitř jim není osmdesát. Jejich emoce, potřeba spojit se s lidmi, být vyslyšen, to je stejné, ať je Vám pět nebo osmdesát pět,“ dodává Desiree.
V České republice bohužel není taneční terapie pro seniory s demencí rozšířená v takovém měřítku. Kurzy tance poskytuje například Česká alzheimerovská společnost. Terapii tancem pro všechny, kteří touží po propojení těla a duše pořádají i různá taneční studia a organizace, například Tanter či místní Centra komplexní péče.
Autor: Tereza Vaňková
Zdroj: msn.com
Foto: medium.com, msn.com, dfamerica.org
