Nesmutněte, máte s kým slavit

Kristýna Krejčí

Jeden pohled. Občas tak málo stačí k tomu, aby se stalo něco velkého. Pohled matky na narozené dítě, kdy mu svým pohledem říká, že ho bude milovat a chránit před celým světem. Zamilovaný pohled toho největšího tvrďáka, v němž vidíte, že ve skutečnosti je stejně zranitelný a bezbranný zrovna jako ten malý tvor po příchodu na svět. Jeden pohled na vašeho nejlepšího přítele či přítelkyni, když vám je úzko nebo se cítíte šťastní.

I pětivteřinový oční kontakt občas stačí k tomu, aby se vám daný moment zapsal pod kůži. Vryl do paměti. Jeden pohled. Denně pohlížíme na stovky věcí, desítky lidí. Ale zrovna ten jeden si pamatujete po zbytek života. Pocit, jaký jste při něm měli, ta nádherná vůně, co byla cítit. Pocit, co vám vykouzlí úsměv na tváři i roky poté. A nemusí to být žádná ušlechtilá vůně. U mě jsou to fialový winterfreshky, kdykoliv je ucítím, vzpomenu si na dobu, kdy mi bylo sedmnáct a můj tehdejší přítel mi je potmě sypal do dlaně.

Láska je zatraceně krásná věc, ale taky umí zatraceně bolet. No a kdy jindy se o lásce mluví více, než na svatého Valentýna. A možná to všechno ve vás může vyvolat smutek, že nemáte s kým tento svátek zamilovaných slavit. Nesmutněte! Vy totiž máte s kým slavit. Oslavte jej s mámou, tátou, ségrou, babičkou, dědou, kamarádkou nebo kamarádem. Se psem nebo kočkou, nebo sami se sebou.  Jasně, argument, že jde o komerční svátek, beru. Ale ruku na srdce, dáváte svým milovaným či sobě dostatek pozornosti a lásky? Pokud s klidem na duši můžete říct ano, gratuluji. Pokud vaše odpověď byla ne, anebo jste moc dlouho přemýšleli… Je na čase si udělat čas, na lidi, které máte rádi. Ne zítra, ani za chvíli. Hned. Protože kdy jindy, když ne teď.  

A ještě nějaký to klišé na závěr. Milujte! Brečte! Když si to situace žádá, křičte! Napište bláznivou zamilovanou báseň. Pozvěte tu holku nebo kluka  konečně ven. Děkujte. A nezapomeňte se na své milované občas podívat tak, jak jste se na ně dívali poprvé.

Foto: socialgence.net