Už jenom poslední dny nás dělí od doby, kdy tomu bude rok, co žijeme v tomto podivném covidovém světě, který si snad nikdo ještě loni nedokázal představit. Pokud tedy patříte k té šťastnější části společnosti, která nemusí bojovat o holý život, určitě jste měli během uplynulých měsíců mnoho času se zamyslet nad spoustou věcí nebo část životních zvyklostí změnit. Než oslavíme toto zvláštní výročí, chtěl bych vám nabídnout své postřehy, své světlo na konci tunelu, nebo spíše světlo uvnitř tunelu.
Nedávno jsem četl anglický citát, který bych volně parafrázoval slovy: „Pokud nevíš, kam jdeš, nedovede tě k cíli žádná cesta.“ Otázka pro každého z nás: Vím, kam jdu? Případně: Jdu tam po správné cestě? V předchozím odstavci jsem psal o světle na konci tunelu, jak o dnešních časech mluví mnoho lidí. Odpovědí může tedy být, že se pohybujeme v tunelu. Není to ale málo? A není naopak rok příliš dlouhá doba na pohybování se v tmavém tunelu?
Při pohledu na fotky přátel na sociálních sítích na člověka často mohou přijít výčitky. Tento včera uběhl deset kilometrů – měl bych také začít sportovat. Ona byla včera s přáteli na večeři – musím změnit svůj sociální život. Onen byl na horách – málo cestuji po republice. Ale jsou tyto výčitky oprávněné? Mám za to, že pokud žijeme svůj život naplno, neměli bychom se takto ohlížet. Každý máme svou vlastní cestu, o které jsem psal výše. Každý z nás jsme originál, nikoli něčí kopie a myslím si, že každý jeden z nás je jako dílek puzzle, který musí zapadnout do výsledné skládačky. V situaci, kdyby všechny díly puzzle byly stejné, by nikdy nemohly vytvořit krásný celek mozaiky.
Každý z nás má podle mě svou vlastní cestu a roli. Pokud náš život přirovnáme k divadlu, musíme odložit masky a přestat si na něco hrát. My sami jsme dost dobrými herci, scénáristy i režiséry, aby byl náš život jedinečným uměleckým dílem.
Jak ale žít svůj život naplno v době, kdy jsou nové zákazy na denním pořádku? Osobně bych se ohlížel na to, co je povolené, nikoli toužil po zakázaném. Pořád máme největší nehmatatelný poklad, který nám nikdo nevezme ani nezakáže. Tím je náš čas. Každý ho máme stejně, všichni shodně dostáváme čtyřiadvacet nových hodin každý den. Je jen na nás, jak s nimi naložíme. Přestože nemáme takovou svobodu volby jako v předchozích letech, velká část nám stále zůstala. Stále můžeme volit mezi špatným a dobrým, ale také mezi dobrým a lepším. Rozhodování se děje za každých okolností, i v momentě pomyslného „tunelu“.
Věřím, že každý si za uplynulý rok našel novou rutinu, jak tuto dobu smysluplně prožívat. Snažit se stále hledat výhody a pozitiva, to je podle mého názoru cesta z krize. Například já jsem si velmi oblíbil živé přenosy koncertů nebo přednášek. Ještě nikdy jsem třeba neslyšel Českou filharmonii tak často jako právě letos.
Zkusme tedy žít tady a teď. Představení, ve kterém hrajeme hlavní roli, právě začíná a repríza nikdy nebude. Stačí vyjít ven a nadechnout se. Venku je pohádková zima, kterou zanedlouho vystřídá ještě úžasnější jaro. Světlo není tam na konci, světlo je kolem nás.
Autor: Lukáš Kuřík
Každá z nás si i přes covidovou pandemii stanovil nějaké pomyslné cíle pro rok 2021. Jak si jít za jejich splněním? Čtěte tipy od naší redaktorky Filom.
Foto: Pinterest, Thinkstock
