Jak krásné je, šťastný být, jak krásné je, se někomu otevřít.
Jak bolestným může se stát, když přestane vás v noci někdo hřát.
Jak nijaké jsou všechny nenávisti a zlosti.
I ty zlé věci se dějí, abychom si více vážili těch, kteří nám jen dobro přejí.
Slunce zas vychází, nakloň se mu, vystav tvář, ať vlasy se rozzáří, ať v očích zažehne se jas, který doprovodí nás těmi chladnými dny, kdy všemu panuje ledový mráz..
Autor: Alice Dušková
