Sluneční paprsky ohlašují brzké ráno. Je čas vylézt z postele, uvařit kávu, namazat housku a hurá na vlak! Po trati, která pamatuje císařpána, vyrážíme do Liberce. Zde chviličku setrváme, sníme svačinu a už jedeme dál. Z Liberce, dříve známého pod názvem Reichenberg, vyrážíme na sever. Zde se nedaleko hranic nachází bývalé sídlo váženého rodu Clam-Gallasů. Hádáte správně, míříme na státní hrad a zámek Frýdlant.
Cesta vede skrze bývalá sudetská městečka a vesnice. I přesto, že je vlak plný, venku moc lidí nevidíme. Zdá se, jako bychom jeli na konec světa. Projíždíme skrz lesík, za kterým už se nad námi majestátně tyčí hradozámek Frýdlant. Zběsile házíme všechny věci do batohu – za chviličku budeme vystupovat.
Frýdlantské nádraží je tiché, klidné, není pochyb o tom, že jsme na severu mimo hlavní turistickou sezónu. Jen tehdy tu bývá rušněji. Z vlakového nádraží vyrážíme po zelené turistické stezce a po chvíli se ocitáme ve stínu hradozámku. Procházíme malebným parčíkem, vyšlápneme si kopeček a hlavní bránou si to štrádujeme rovnou na první nádvoří. „Vážení návštěvníci, začíná prohlídka zámku v 11:40, kdo má lístek, může jít za mnou,“ zvolá mladý průvodce a bere nás do útrob zámku. „Frýdlant je seskupením dvou komplexů, staré pevnosti gotického hradu a mladšího renesančního zámku. A právě touto částí povede naše prohlídka. Začneme trochu netradičně v zámecké kuchyni. Ta je součástí přízemí, které jako celek sloužilo…“ Ze všech stěn, skříní a hrnečků na nás dýchá historie.
Prohlédneme si provozní zázemí a po úzkých schodech vyrážíme do panského. Procházíme dveřmi pro služebné, nad nimiž nápis hlásá Favete linguis, tedy „dávej si pozor na jazyk“. 
Nápis si bereme k srdci a jako myšky vklouzneme do herny. Průvodce hovoří o všech rodech, které se na hradě a zámku vystřídaly. Následuje nádherná jídelna, ve které si řeknete „kéž bych si mohla vzít nějakého šlechtice“. „Je to samostatná stavba, která byla přistavěna až v druhé polovině 19. století. Navázala na velkou panskou terasu, kde se v případě hezkého počasí také mohlo stolovat. Jídelna má krásné arkýřové okno, na jejichž výplních vidíme erby rodiny…“ Dále procházíme salonkem a apartmánem předposledního majitele Františka Clam-gallase, který měl sedm krásných dcer. Druhá nejmladší Klotylda se později stala poslední majitelkou Frýdlantu.
Postupujeme o další metry výš, do dámského patra. Zde na nás dýchá typicky dívčí design devatenáctého století. Začínáme v květinovém salónku a jak název napovídá, květiny jsou všude, na všem. Naší pozornosti ale neunikne hlodavec, který zdobí květinový servis na stole. 
Ptáme se proto průvodce, co je to za zvíře a co dělá na dámském nóbl stole. „Je to křeček, který se stal součástí šprýmů našich průvodců. Vždy když jej objevíte, můžete ho přemístit na jiné bizarní místečko.“
Prohlídka se pomalu přehoupla přes půlku a my procházíme úžasnou koupelnou, kde mají i udělátko na bublinky ve vaně. To my doma bohužel nemáme, další důvod k tomu, aby ze mě stala zámecké paní. Teď musíme šlapat opět po schodech, směrem na zámeckou půdu, kde nahlédneme do malebných dětských pokojíčků a krásné studovny. Po další chodbě zamíříme ještě o něco výš… „Dostali jsme se do finále naší prohlídky. Kaple svaté Anny je zbudována v místě původní strážní věže hradu. Tak teď už zbývá jen seběhnout schody, zatleskat a hurá na něco dobrého!
Autor: Viktoria Židlíková
Foto: Viktoria Židlíková
