Prosazením tzv. stykového zákona se konečně upraví vztahy mezi Sněmovnou a Senátem. Poslední ústavní dluh je splacen po 24 letech.
Novinka české legislativy v podobě stykového zákona byla odsouhlasena a konečně po téměř čtvrt století vyjde v platnost. Poslanci se již v roce 2000 poprvé pokoušeli prosadit tento zákon, avšak ústavně – právní výbor tehdy doporučil jeho projednání přerušit. Tak se stalo a Poslanecká sněmovna se k němu již nevrátila. Poté byl v roce 2008 podán návrh ze strany Senátu, nicméně ústavně – právní výbor opět navrhl přerušit projednávání.
V čem přesně spočívá význam stykového zákona? A proč je tak významný? Existence tohoto zákona je již zakotvena v ústavě. V českém právním řádu jej však nenajdeme, proto můžeme mluvit o „ústavním dluhu“. Tento zákon má umožnit, aby senátoři a poslanci dolaďovali podobu norem tak, aby bylo dosaženo ústavou předepsané shodě v obsahu těchto norem.
Celých dvacet let tento systém fungoval tak, že pokud Senát neschválí verzi Sněmovny a předloží svou vlastní úpravu, Sněmovna nemá již jinou možnost než senátní verzi akceptovat. Nyní hlavní význam změny tkví v tom, že poslanci mohou do senátních úprav ještě zasahovat, měnit je a znovu senátorům předložit ke schválení.
Tímto zákonem tedy dojde k pozitivní a žádané úpravě vztahů Poslanecké sněmovny a Senátu tak, jak to ústava předepisuje již od vzniku České republiky v roce 1993.
Autor: Alice Dušková
