Původně jsme si měly povídat po akci Jóga mezi knihami, kde měla Míla Kalousová provést účastníky jemnou jógovou praxí přímo v sálu naší regionální teplické knihovny. Akce se však kvůli nízké účasti nakonec nekonala. Otázky, které mě tehdy zajímaly, ale zůstaly. A tak jsme si o józe, těle i životních proměnách popovídaly nad šálkem čaje v jejím útulném jógovém studiu.
Co je Iyengar jóga a čím se liší od ostatních stylů?
Jóga je jen jedna, existuje ale několik cest, jak ji vyučovat. Iyengar jóga zahrnuje vše od ásanové praxe a dechových technik neboli pranayam až po filozofii. Specifická je ve způsobu výuky, kde se jde od vnějšího celku až k jemným detailům. Nazývá se podle pana B. K. S. Iyengara. Tato metoda je specifická v důrazu na správné postavení v jednotlivých pozicích, také správné vyvážení a načasování těchto pozic v sekvenci. Některé pozice se například dělají na začátku, jiné třeba na konci. Všechno má nějaký řád. V mých lekcích jedeme vždy určitou sekvenci přímo z Iyengarových knih nebo sekvenci zaměřenou na nějaký problém či oblast, která by potřebovala rozhýbat. Iyengar jóga je rozmanitá. Jsou lekce, kde se člověk uvolní. Můžou však být i lekce, kde se člověk zpotí. V této filozofii se mluví o spojení těla a mysli v jednom bodě. Při tomto spojení nemůže dojít k vyčerpání těla a nedochází k rozrušování nervového systému. Naopak, pokud něco děláme a myslí jsme někde jinde, vybíjí nám to baterky a dochází k rozrušování nervového systému. Proto je při lekcích instruktor neustále v kontaktu s žáky. Kouká na ně, opravuje je slovně i ručně a díky tomu studenti nemají možnost myslet na cokoliv jiného. Jóga není „workout“, ale „work-in“. Snažíme se tedy veškerou naši pozornost mířit dovnitř.
Jak vznikl nápad spojit jógu s prostorem knihovny?
Jsem vášnivá čtenářka. Napadlo mě tedy udělat akci Jóga mezi knihami a nalákat tak lidi, které zajímá jóga a knihy. Líbila se mi představa toho, že bychom se trochu hýbali, a přitom si povídali o tom, co čteme, a případně si nějaké knihy doporučili . Abych se ale dostala k tomu, jak akce vznikla. Paní ředitelka knihovny ke mně dřív chodila na individuální lekce, takže jsme byly v kontaktu. Zavolala jsem jí a řekla jsem jí, že by se mi líbilo udělat jistou osvětu o józe jako takové právě v budově knihovny. Chtěla jsem tedy lidem ukázat nějaké cviky, pokud je například při čtení bolí za krkem.
Jaká byla hlavní myšlenka této akce?
Chtěla jsem celkově představit jógu v tom nejhezčím možném slova smyslu. Jako něco, co nám může pomoci v každodenním životě. Taky aby se lidé nebáli samotné filozofie jógy. Spousta lidí má v dnešní době nějaké zdravotní problémy. Chtěla jsem tedy i ukázat, že praktikováním jógy se vším všudy se dá spoustě nemocem předejít. Jak se říká „ve zdravém těle zdravý duch“. Od té doby, co sama pravidelně praktikuji jógu, můžu říct, a potvrdí to i mí studenti, že už jsem několik let nerušila lekci z důvodu nemoci. Kvalitní praxe skutečně vymýtí běžné rýmy a kašle. Ráda bych lidem předala sílu jógy. Většina lidí jde hned do lékárny či k doktorům a neuvědomují si sílu vlastního těla.
Jaké další benefity můžeme praktikováním jógy získat?
Je faktem, že při správném nastavení těla si člověk začne vědoměji vybírat, co jí. Tělo už ho v podstatě nepustí, aby do sebe dával věci, které mu škodí. Během praktikování jógy se člověku srovnává nejen tělo, ale i pohled na okolí. Klienti mi tedy často říkají, že se jim po nějaké době praktikování jógy zlepšují vztahy. Já samotná jsem dřív měla v některých situacích pocit, že mi někdo ubližuje a já jsem ten chudák. Po pravidelném praktikování jógy se mi pohled na toto změnil. Člověk zjistí, že to není úplně o tom, že mu ostatní něco dělají. I on na tom má svůj podíl. Někdy se toho lidé leknou a okamžitě s jógou skončí, protože někdy to nemusí být příjemné. Pokud ale neskončí a vydrží, tak se opravdu vztahy v jejich životech dokážou narovnat úplně. Dokážou odpustit lidem, u kterých si říkali, že jim nikdy neodpustí.
Jaká je vaše osobní motivace v praktikování jógy?
Moje osobní motivace v rámci praxe jógy je, abych si do konce života sama došla na záchod. (Směje se) Když vidím v naší rodině a okolí babičky a dědy, kteří to nechali zajít tak daleko, že už ke konci svého života jen leží, je mi to líto. Nepotřebuji vypadat celý svůj život mladistvě ani být štíhlá, ale chci být schopná se sama o sebe postarat. V rámci svých studiích jsem se dostala i do Indie, kde jsem pár dní studovala s otcem Joem, kterému je osmdesát dva let. Jakmile jsem ho viděla, hned jsem si řekla, že takhle chce člověk v takovém věku fungovat.
Jaký vnímáte rozdíl mezi tím, co pro vás dělá jóga fyzicky a psychicky?
Fyzicky nemám žádné bolesti. Cítím se ve svém těle hezky. Nebývám nemocná, takové ty nemoci typu rýma a kašel se mi vyhýbají. Na té mentální úrovni je to možná trochu složitější. Každý si asi prožil nějaké menší trauma v dětství. Rodiče dělají to nejlepší, co umí, ale někdy se to na člověku stejně podepíše. Vnímám, že praxí jógy se nějaké mé ne úplně příjemné povahové rysy obrušují. Na povrch vyjdou i věci, které si v sobě člověk musí vyřešit. Na té fyzické úrovni tedy vnímám, že se to pořád zlepšuje. Na té mentální je někdy zádrhel, který se musí prostě vyřešit, a někdy to bývá hodně náročné. Uvědomuji si, že na sobě musím pořád pracovat.
Kdo vás k józe přivedl? Jak jste se k ní dostala?
Iva Adamcová byla taková moje učitelka jógy. Teď nemyslím ásany či dýchání, ale jógové filozofie. Znám ji od útlého věku a vždy mi, přiměřeně mému věku, vysvětlovala různé skutečnosti. Ivanka hlavně tu filozofii jógy vysvětluje lidsky. Používá jednoduchý jazyk a příklady ze svého života tak, aby to lidé dokázali pochopit. Poprvé jsem slyšela o józe díky Spice Girls. Vím, že jedna z nich byl dřív lehce při těle, a najednou se objevila s luxusní postavou. Dozvěděla jsem se, že to dokázala díky józe. Ve dvaceti třech letech jsem se přestěhovala do Irska, kde si mě pod své křídlo vzala moje kamarádka Monika, která pracovala v hotelu, kde bylo i fitness. Jelikož jsem neměla peníze, nechala mě u sebe bydlet, dokud jsem si nenašla práci. Byla vážně zlatá. Nabídla mi, že si můžu přijít zacvičit nebo zaplavat právě do hotelu, kde pracovala. Začala jsem tedy chodit na jógu.
Jak jste se dostala k vyučování jógy?
Po přestěhování do Prahy jsem se seznámila s mou první učitelkou jógy Laurou. Chodila jsem na její hodiny pravidelně. Začala jsem přemýšlet i o tom, že by se mi líbilo jógu učit. Zmínila jsem se o tom Lauře a ta mi hned řekla, že její prostory, kde vyučuje, jsou za týden volné a mám si je pronajmout. Moje kamarádka Táňa, která tam se mnou chodila, mě v nápadu podporovala. Měla jsem pochyby o tom, kdo by na mé lekce chtěl chodit, ale Táňa mě ujistila, že tam přeci bude chodit ona. Doopravdy tak učinila a chodí ke mně dodnes. Když jsem odučila první lekci, zjistila jsem, že vlastně nic neumím. Hledala jsem tedy nějaký kurz jógy, který nebude jen půlroční, protože jsem chtěla zajít do hloubky a naučit se jógu kvalitně. Laura mi poradila Iyengar Institut v Praze. Přišla jsem tam na první lekci a byla jsem ohromena, že lektorka ví všechno. Neřekla nám jen, že si máme sednout. Přesně nám popsala, jak máme překřížit nohy, jak dát prsty u nohou, co znamená, když nás něco bolí, a podobně. Dbala na preciznost, o níž Iyengar jóga je.
Narazila jste na nějaké nepravdivé informace o józe?
Hodně lidí si pod termínem jóga představí jen nějaké cvičení či protažení. Není to ale tak. Jóga je úplné zastavení mysli. Není to tedy cvičení, dýchání, či filozofie. Je to stav absolutního spojení se vším. To, co já dělám tady v mém studiu, je v podstatě metoda, jak se do tohoto stavu dostat. Samotné slovo jóga je zastavení toku myšlenek, když to řeknu jednoduše z dostupných překladů. Iyengar řekl, že je to taková věda nebo metoda, jak dosáhnout té nejlepší verze sebe sama. Nemusíme být nejlepší, perfektní, ale alespoň se můžeme stát tou nejlepší verzí sebe sama, ať už to znamená cokoliv.
Co byste doporučila lidem, které jóga zajímá, ale neví, kde začít?
Určitě záleží, jaká praktika jógy je zajímá. Konkrétně u Iyengar jógy bych doporučila vyhledávat lidi, kteří mají certifikaci. Dostala jsem se ale i do situace, kdy Laura, moje nejmilejší učitelka jógy, neměla žádný certifikát. Bylo ale vidět, že jógou žila. Jsou lidé, kteří jsou do jógy tak zapálení, že ji často mohou vyučovat i lépe než někdo, kdo se jí věnuje desítky let. Podepsala bych se ale určitě pod to, že kvalitu najde člověk u certifikovaných lektorů Iyengar jógy. Sama totiž vím, že certifikát nedají jen tak někomu. Pokud člověk ale najde lektora, který mu sedne lidsky, a vyhovují mu hodiny s ním, tak je to prostě ono. Je ale důležité, aby člověk pozoroval, jestli ho po hodinách nezačne spíše něco bolet. Pak je něco špatně. Dobré jsou i jógové festivaly, kde si člověk může vyzkoušet několik metod vyučování jógy. Tam dokáže zjistit, co přesně mu sedí.
Na závěr
Ať už se na jógu díváte jako na pohyb, terapii, nebo cestu sebepoznání, jedno je jisté – jóga v nás dokáže otevřít něco, co už tam dávno je, jen jsme tomu přestali naslouchat. A právě v tom tkví její síla. Míla Kalousová o ní mluví s hlubokou pokorou a lidskostí. Jóga pak není výzvou pro tělo, ale pozvánkou pro duši. Není výkonem, ale návratem domů. A možná právě tam začíná ta nejdůležitější cesta, a to cesta k sobě.
Autorka: Tereza Kovářová
Editorka: Barbora Lahučká
Jaké to je, když se k vám při józe přidají šťeňata?
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Petr Hricko
