Univerzita Palackého v Olomouci letos pořádá již druhý ročník akce Souboj fakult v bezplatném dárcovství krve s heslem „Vyhrň rukáv!“. Do této soutěže se může zapojit každý student či zaměstnanec univerzity, který v termínu od 20. října 2021 do 21. února 2022 daruje krev či krevní plazmu na jakémkoliv odběrovém místě po celé České republice. Poté stačí vyplnit formulář, nechat si ho na tomtéž odběrovém místě potvrdit a vhodit jej do sběrného boxu. Proto jsem se jakožto aktivní dárce rozhodla také zapojit a svou filozofickou fakultu podpořit.
Nastává den D a já vcházím do budovy transfuzní stanice ve Fakultní nemocnici v Olomouci, v šatně si do skříňky odložím všechny věci, vyzvednu si pořadové číslo a vejdu do recepce. Tady se to hemží čekajícími či odcházejícími dárci a několika sestřičkami, neustále pendlujícími sem a tam. Jako první věc vyplním s nejlepším vědomím a svědomím rozsáhlý dotazník o svém zdravotním stavu, nachystám si občanský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny a dárcovskou legitimaci a pak už jen čekám, až přijdu na řadu.
Po chvíli se na tabuli rozsvítí mé pořadové číslo a já div nesprintuju k mile vypadající sestřičce. Ta si vezme moje dokumenty a začne pečlivě studovat dotazník, poté mi oznámí, že je vše v pořádku a můžu se posunout dál.
Jako další následuje odběr malého vzorku krve, díky kterému lékaři zjistí, jestli jsem zdravá a zdali krev vůbec můžu darovat. Znovu čekám, až přijdu na řadu, mezitím vypiju skoro půllitr nemocničního čaje, protože snad ještě důležitější než pořádná snídaně je dodržování pitného režimu. Proto si na to dávám velký pozor a v den odběru se snažím vypít minimálně litr a půl vody či čaje.
Následně vcházím na ošetřovnu, kde nadiktuju své jméno a datum narození, a poté mi mladá sestřička opatrně odebere vzorek krve. „Z levé, nebo pravé?“ ptá se a já jí bezmyšlenkovitě nastavuji levou ruku. Vpich téměř necítím, přesto odvracím zrak, jakožto slabší povaze mi totiž pohled na krev nedělá úplně dobře. Celé to trvá jen malou chvíli, a než se naděju, už jsem zase venku na chodbě, na místo vpichu si tlačím kousek vaty, abych neměla modřinu a čekám na výsledky.
Během toho pozoruji lidi, kteří jsou tu se mnou, ať už čekající na odběr, či na krevní výsledky. Je tu opravdu různorodé spektrum dárců ve všech věkových kategoriích, někteří podobně staří jako já, přemýšlím proto, jestli jsou to také studenti Univerzity Palackého zapojující se do Souboje fakult.
Budu vůbec vhodným dárcem?
Z přemýšlení mě vytrhne blikající číslo na tabuli oznamující, že se mám dostavit na ošetřovnu, kde se dozvím, zdali jsem vhodným dárcem. Zmocňuje se mě lehká nervozita, už jednou se mi totiž stalo, že jsem kvůli nízké hladině železa v krvi neprošla. Co když se to stane znovu? S nervy na špagátku vcházím na ošetřovnu, kde se mě ujímá mladý lékař, jenž pro mě má naštěstí velmi dobrou zprávu. „Tak, slečno Látalová, výsledky máte krásné, hodnoty v normě, můžete jít darovat,“ oznamuje mi s úsměvem a já si oddechnu tak nahlas, jako bych právě obhájila diplomovou práci. Poté se mě zeptá na pár věcí, například jestli jsem prodělala covid a kdy jsem byla na očkování, a po uspokojivých odpovědích mě propouští.
Jdu do finále, teď už mě nic nezastaví. Na chodbě vyplňuji formulář, kterým vyjadřuji souhlas s použitím mé krve při transfúzích, a jdu se posadit do místnosti, ze které vede přímá cesta na odběrový sál. Za pár minut si mě zavolá zdravotní sestra u stolku s počítačem, opět nadiktuju své jméno a datum narození, oznámím, že chci odběr z pravé ruky a dostanu od ní vlastní odběrovou sadu. A pak už jen čekám a čekám.
Deset minut a 470 mililitrů dobré věci
Minuty ubíhají, lidé, kteří se mnou čekají, postupně odcházejí, až v místnosti zůstávám úplně sama. Nakonec se však taky dočkám, když se – dnes už naposled – na tabuli rozsvítí mé pořadové číslo a já se směsicí strachu a nadšení vcházím na odběrový sál. Tady se mě ujímá mateřsky vyhlížející sestřička a já se s úlevou pokládám do lehátka a nastavuji pravou ruku. „Dneska jste tu počtvrté, že?“ navazuje rozhovor, zatímco mi zkoumá žíly. Jen co přikývnu, všimnu si, že se soustředěně mračí a prohlíží si mou ruku ze všech úhlů. V tom mi to dojde – nemůže najít vhodnou žílu pro odběr. Zatínám pravačku ze všech sil a v duchu se modlím, aby alespoň jednu našla, což se nakonec stane. Obě si unisono oddechneme, a zatímco mi zavádí jehlu do žíly, povídá si se mnou, abych se tolik nesoustředila na bolest. Vykládá mi o své práci a já jí na oplátku vyprávím o škole, zatímco mačkám balónek, aby moje krev lépe proudila. „Výborně, jen tak dál, pěkně nám to teče,“ chválí mě a já se spokojeně usmívám.
Asi za deset minut je hotovo – 470 mililitrů mé krve je odčerpáno, připraveno na pomoc lidem, kteří ji budou potřebovat. Jejich jména se sice nikdy nedozvím, ale to vědomí, že někomu zachraňuji život, mě hřeje na srdci. Sestřička mi pevně ováže ruku a poté, co se ujistí, že jsem úplně v pořádku a nepociťuju žádnou nevolnost, se se mnou rozloučí. Popřeju jí krásný den a odcházím do jídelny.
Tady za svůj dar dostávám vydatné občerstvení a půl hodiny tu posedím, kdyby se mi ještě náhodou udělalo špatně, abych sebou nepráskla někde na ulici. Mé tělo už je ale na odběry zvyklé, žádné nepříjemné následky se tedy nedostavují. Po stanovené půlhodině se zvedám a jdu vyplnit formulář, aby se můj odběr zaevidoval do Souboje fakult a mých 470 mililitrů vylepšilo skóre naší fakultě.
To je ovšem jen příjemný bonus, hlavním důvodem, proč chodím darovat krev, je právě pomoc lidem. Nikdy totiž nevím, jestli se i já či někdo mně blízký neocitne v podobné situaci. S dobrým pocitem opouštím transfúzní oddělení a vydávám se na tramvaj. Martin na bílém koni sice pořád nepřijel, ale mně to nevadí. Dneska je krásný den.
Autor: Nikol Látalová
Kromě krve a krevní plazmy můžete darovat i kostní dřeň. Jak poznáte, že jste vhodný dárce, se dočtete v našem článku.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: zurnal.upol.cz, Nikol Látalová
