Již po dvaadvacáté se letos na tři dny zaplnilo slovenské letiště v Trenčíně lidmi, aby si užili oblíbený festival Pohoda, na který se sjíždějí zpěváci a kapely ze všech koutů světa. Žánrově lze festival srovnat například s českým Colours of Ostrava, kam konec konců cesty hudebníků z Pohody často vedou. Já byla letos v Trenčíně poprvé a napadlo mě, že bych se s vámi mohla podělit o svoje zážitky. Festival jsem si jela hlavně užít, proto očekávejte spíš než reportáž útržky a střípky, o které by se s vámi podělil kamarád u piva. Tak si třeba jedno otevřete a jdeme na to.
U festivalů obecně asi platí pravidlo čím dřív přijedete, tím lepší umístění stanu máte. My jsme slíbili kamarádům držet místo, což lze – většina lidí to respektuje, ale jsou i tací, které tím naštvete. Na druhou stranu, mnoho z těchto lidí vám potom ve čtyři ráno ječí u hlavy, což zase může naštvat vás, takže bych řekla, že je to vyrovnaný. Moje rada zní: buďte v klidu. Takový už fesťáky jsou a být naštvanej nebo agresivní tady nemá smysl a kazí to jinak celkově přátelskou atmosféru a nadšení ze sdílených hudebních zážitků.
Parkování si tu musíte (na rozdíl třeba od Grapu) dokoupit, jsou celkem tři zóny, a pokud se chystáte chodit do auta, určitě se vyplatí nějaké bližší, protože areál letiště je opravdu velký. Ačkoliv jsme byli na místě poměrně brzo, museli jsme cca 40 minut čekat na otevření areálu a vystát menší frontu. A znovu, opravdu se vyplatí přijet brzo, protože chvilku po našem příjezdu se fronta začala exponenciálně zvětšovat a přibližně do osmé hodiny večerní proudili do areálu davy lidí. Rada číslo dvě – vemte si všechno důležitý hned napoprvé, pokud se totiž budete chtít vrátit pro něco do auta, tak si musíte vystát znovu celou řadu, aby vás pustili zpátky. Pokud se nepletu, loni na Grapu jsme se pro věci vraceli a zpátky nás pustili už pak jiným vchodem. Co se ochranky týče, nebudou vás sice nějak závratně prošacovávat, ale prohmatají vám krosnu a zabavují skleněné lahve, které jsou zakázané.
Pak už vás čeká jen stavění stanu (na trávníku, které letos fungovalo jako doupě kobylek a hlavně škvorů; netuším, jestli se přemnožili, ale pokud jim stejně jako já nefandíte, doporučuju se obrnit předem) a hurá do areálu.
Jak jsem již řekla, areál je opravdu obrovský. Jen první prohlídka nám zabrala asi hodinu (šli jsme pomalu a zastavovali se) a já si do konce posledního dne nebyla schopná zapamatovat, kde co je. Stage jsou jak venkovní, tak vnitřní ve stanech a šapitó. Ačkoliv jsou někdy i blízko u sebe, nebojte, slyšíte jen to, co slyšet chcete. Dále je tu velké množství aktivit, jako roller disco (party na bruslích), virtuální realita (můžete vyzkoušet třeba seskok z mrakodrapu), literární stan (slam poetry, čtení), různé přednášky, stánek curaproxu (kde jste si za zvýhodněnou cenu mohli koupit kartáčky a nechat se vyškolit ohledně správného čištění zubů), měření tuků a svalů v těle a následná konzultace s odborníkem. Dále stánky s oblečením a samozřejmě jídlem a pitím. Co se cen týče, to je asi také na vše festivalech podobné, kávu sežene od eura a půl výš, spíš počítejte s tím výš. Stejně tak deci vína. Jídlo okolo šesti euro a bohužel je to většinou porce poměrně malá. Spočítali jsme, že abyste se jen pořádně najedli, budete potřebovat okolo 25 euro na den + pití. Ono se tomu asi ale vzhledem k celkem solidní ceně lístků nelze divit.
My jako chudí studenti jsme si dovezli konzervy a ohřívali si vše na vařiči. Sice jsme byli trochu za podivíny, protože většina lidí počítá s místními cenami a připraví se na ně, nicméně většina lidí nejede do Trenčína až z Jižních Čech. A dokonce bych řekla, že nám ostatní občas ty fazole s rajčaty a čerstvou bazalkou záviděli. Pokud jsme si už něco koupili, tak to byly langoše za 2,50 – ty totiž v 11 večer po koncertu přišly vhod.
Co organizátorům hodně chválím, je spolupráce s firmami jako Curaprox, které zásobovaly festival pastami, krémy na opalování s faktorem 50, šampony, antibakteriálním mýdlem a dalšími věcmi. Samozřejmě byla na různých místech areálu k mání pitná voda a záchodů i toi toiek bylo také dost. Jedním z hlavních partnerů festivalu byl Orange, který zajistil free wifi, giga dat zdarma pro zákazníky a také stánky na nabíjení telefonů. Další skvělou věcí bylo třídění odpadu, stánky, kam jste mohli donést plasty, sklo i plechovky, a vůbec snaha o co největší ekologii. Místo obyčejných plastových kelímků byly k zakoupení nicknacky, takže se nikde neválelo moc přebytečných nepořádků. V některých stáncích s jídlem měli i nádobí z kompostovatelných materiálů, za což za mě „palec hore“. Taky strava byla hodně rozmanitá, na své si přišli milovníci masa, ale i vegetariáni a vegani a k zakoupení (či když jste měl štěstí, tak zdarma) byla i spousta ovoce. Dále je festival nakloněn i rodinám s dětmi; byl pro ně vyhrazen oddělený kemp a několik stánků s aktivitami (nejen) pro děti.
Co bohužel musím zkritizovat (a hádám, že by se přidalo více lidí) byly sprchy. Vážně nechápu, kdo je navrhoval (stejně jako nikdy nepochopím sprchy na studentských kolejích), ale tak špatně využitý prostor jsem dlouho neviděla. Velký – a za mě i zbytečný – prostor s pár lavičkami na úkor malého prostoru mezi sprchami, kde se vám věci válely v lepším případě na dalších lavičkách, v horším na rozmáčeném trávníku. Ten prostor by se dal klidně využít k vytvoření kabinek, kam by si člověk dal věci a měl i trochu soukromí. Bohužel mám srovnání jen s Grapem, kde byly úplně ty stejné, tak nedokážu říct, jestli vůbec existuje festival, kde by se člověk mohl normálně vysprchovat. Nejsem z cukru a trochu nahoty taky přežiju, ale věřím, že takoví nejsou všichni.
Jasně, můžete namítnout: ať tedy nejezdí na festival. Ale já vážně věřím, že s trochou snahy by šla hygiena vyřešit mnohem elegantněji i ve venkovním prostředí. Prostor byl ovšem problém nejmenší. Sprch bylo tristně málo a každý den na ně stály nekonečně dlouhé fronty. Nejvíc nelogický byl ale čudlík na spouštění sprchy, ten byl hned vedle hlavice, tudíž ve výšce asi dvou metrů. Tedy pro člověka, který má jako já asi 150 cm, je jediná šance skákat, což na festivalu, kde nejste zrovna svěží, nepatří k těm nejbezpečnějším aktivitám. A viděla jsem slečny stejné, někdy i menší, a těm už opravdu nezávidím. Upřímně doufám, že se tohle zlepší, ona někdy ta hygiena ve 40 °C není úplně od věci.
A teď už k hudebníkům. Mezi největší hvězdy letošní Pohody patřili Sixto Rodriguez, Ziggy Marley, Jamie Cullum, LP, Chemical Brothers, St. Vincent. Dále se objevila také jména jako Aurora, Fink, Polemic, Jade Bird, Pussy Riot, Kronos Quartet, dné, J.P.Muchow, Tolstoys, Katarzia, Jana Kirschner. Celý line-up najdete zde. Já jsem samozřejmě nebyla všude, a tak přináším výběr toho nejlepšího.
1. Rodriguez
Můžete ho znát z dokumentu Pátrání po Sugarmanovi. Na svůj věk (76) má celkem páru a na kytaru válí skvěle. Kromě hudebního výkonu měl i pár vtipných komentářů k politice. Jestli budete mít někdy šanci zajít, doporučuji.
2. Jamie Cullum
Skvělý koncert, skvělá show. Jamie je výborný klavírista a jde z něho neuvěřitelná energie. Po dobu jeho koncertu pršelo, tak zahrál tematicky Singing in the rain a Umbrella, takže nám kapky vůbec nevadily a tančili jsme v dešti. Oproti Rodriguezovi, kterého si užijete spíš v klidu a vychutnáváte si kytarovky, Jamie vás v klidu nenechá. Opět můžu jen doporučit, zvlášť pokud rádi tančíte – a to nejen v dešti.
4. Ziggy Marley
Co říct… syn svého otce, skvělý koncert, chytlavé melodie, co vás opět nenechají jen tak postávat.
4. LP
Vlastně jsem znala hlavně tu jednu písničku, co znají všichni a poslechla si před festivalem ještě pár dalších. Koncert byl výbornej. LP má skvělej hlas a nebojí se ho použít v plném rozsahu. A hlavně hudbu neskutečně prožívá, což je pro mě element, který se přenáší i na posluchače. A jedna z nejhezčích věcí je hudbu cítit.
5. Aurora
Tady budu zaujatá, protože poslední rok neposlouchám skoro nic jiného, když už se k hudbě dostanu. Norská princezna, snová hudba. Občas nechápu, kde bere dech na to, aby v jednu chvíli skákala a tančila a v druhé zpívala jakoby nic.
6. Nvmeri
Tuhle slovenskou kapelu jsem předtím neznala, ale velice mě bavilo, jak si to především zpěvák užívá, takže jste nemohli jinak, než si to užívat taky.
7. Jade Bird
Další nový objev. Úplně sama na pódiu jen s kytarou, a přitom ho celé zvládla zaplnit svým hlasem a energií.
8. dné
Dné alias Ondřej Holý, český klavírista a tvůrce nejlepší domácí desky roku 2016. Ačkoliv v jeho hudbě figurují i jiné nástroje, na Pohodě vystoupil sám s klavírem a byla to oproti dopolednímu běžnému „paření“ hodně příjemná změna. Prostě jsme si sedli a nechali se unášet. A bylo to děsně fajn.
9. Tolstoys
Tahle kapela mě zaujala už jen proto, že má zpěvačka hodně příjemný hlas. Nicméně jsem se ve chvíli, kdy hráli, nemohla nějak na tenhle typ hudby naladit. Přesto jsem si říkala, že si kapelu doma dohledám a v klidu pustím. A nakonec můžu doporučit.
10. tUnE-yArDs a St.Vincent
Na těchto kapelách jsme bohužel nakonec nebyli, ale přišly nám zajímavý při poslechu na Spotify, a tak vám je sem pro inspiraci přidávám taky.
Celkově festival hodnotím velmi pozitivně, skvělá hudba, přednášky, slam poetry, další zajímavé aktivity, zaměření na ekologii i zajištěnost hygienických potřeb. Asi jediná věc, která mi vadila, byly sprchy a možná až moc lidí (cca 30 000). Nicméně všem podobně zaměřeným hudebním fanouškům festival doporučuji a těším se, že si zážitek zase někdy zopakuji.
Pokud by vás zajímal celý line-up, ještě ho najdete zde.
Mějte se Pohodově!
Autor: Barbora Černošková
