Je sobota, krátce po poledni. Vystupujeme z autobusu na zastávce Říčky a společně se skupinou usměvavých lidí v outdoorovém oblečení se vydáváme za vůní dřeva směrem k lesu. Přestože už je polovina října a léto nekompromisně minulostí, pro dnešek se sluníčko ještě rozhodlo nás zahřát. Hned na kraji lesa nás zastaví dva lesníci a navigují nás k prvnímu stanovišti, kde se dozvíme veškeré instrukce k dnešnímu Dni za obnovu lesa.
O akci jsem věděla už několik týdnů dopředu. Prvního ročníku, který proběhl na podzim v roce 2019, jsem se zúčastnit nestihla, a tak jsem se zaradovala, že budu mít šanci pomoct našim lesům letos. Organizátorem celého Dne jsou Lesy ČR, které vyberou jednotné datum a třináct různých lokalit po celé České republice vhodných k osázení mladými stromy.
Kromě plánovaného sázení stromků je zde připraven také zábavný i vzdělávací program pro rodiny s dětmi. Jedná se o různé soutěže, kvízy a v neposlední řadě o ukázky toho, co taková práce v lese obnáší. Podle paní organizátorky se programu nemusí účastnit jen dětští účastníci, ale i hraví dospělí. Na startu tak dostáváme nejen mapu areálu, ale také Kartu malého lesníka na razítka za splněné úkoly. Okolní stánky s občerstvením zatím míjíme, ale slíbíme si, že se tu zastavíme, až budeme mít odpracováno.
První stanoviště je zaměřené na zadržování vody v krajině. Nejprve splníme úkol – přejít po špalcích jen pomocí zrcátka, které držíme v úrovni čela –, a až poté se dáme s jedním z organizátorů do řeči. Vysvětluje nám princip práce, s jejíž pomocí se lesníci snaží řešit problém dlouhodobého sucha v krajině:
„Naším cílem je zadržovat maximum vody v lese. Nejlepší je zaměřit se na místa, kde potoky pramení. V těchto místech vytváříme větší vodní nádrže nebo menší tůně. Díky tomu se v těchto horních tocích vyskytuje po celý rok více vody a může se tak snáz uvolňovat do údolí.“
Za námi už se ale mezitím vytvořila fronta nedočkavých dětí, které také splnily náročný úkol a chtěly dostat razítko do své karty, a tak se spěšně loučíme a vydáváme se dál po vyznačené trase. Po cestě plníme úkoly, mimo jiné poznáváme stromy podle listů a jehličí, učíme se mysliveckou mluvu, skáčeme v pytli, a nakonec posedíme u ohně, kde se opékají buřty. Atmosféra je skvělá, lesem vládne pohoda. Sami organizátoři se nám svěřují s radostí, že lidé projevují o téma opravdový zájem a že jich přišlo tak velké množství.
Asi za hodinu jsme zpět na mýtině, odkud jsme na začátku vyšly. Téměř všechny úkoly jsme zvládly, až na ten jeden, ten nejdůležitější. Ještě nás čeká sázení stromů.
Podle plánku si vybereme jedno ze stanovišť, kde se sází, a jdeme přiložit ruku k dílu. Na místě dostáváme několik sazenic dubů a krumpáč. V první chvíli nás překvapí, proč na sázení dostáváme zrovna krumpáče. Poté si ale prohlédneme terén a pochopíme, že s ničím jiným bychom tu nepochodily. Tento prostor totiž není holá mýtina. Několik velkých stromů tu zůstalo a další menší už rostou. A právě proto, že už tu stromy jsou, nebylo možné předem půdu vyčistit od plevelu, aniž by se přitom poničily samovolně rostoucí stromy. K zemině je tedy třeba se dostat přes kořeny uschlé trávy a ostružiní. Po chvíli usilovné práce se nám nicméně podaří vyhloubit požadovanou díru a malý dub zasadíme.
Slunce už nemá takovou sílu a dobrovolníků ubývá. Za chvíli bude celá akce ukončena, a tak se i my vydáváme nazpět. Nezapomeneme se zastavit pro občerstvení ze stánku, ale tu největší odměnu si dovezeme až domů a dlouho v nás přetrvá – je to ten příjemný pocit, že jsme pomohly přírodě a podílely se na tvorbě lesů nové generace.
Autor: Anna Weidenhöferová
Redaktorka Anna se sice sázení stromů v roce 2019 nezúčastnila, naše redakce ale ano! Přečtěte si reportáž ze tří různých míst a prohlédněte si fotky ze sázení stromů v Olomouci.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Anna Weidenhöferová
