Druhý listopadový den obvykle patří českým Dušičkám, kdy lidé vzpomínají na zesnulé. Na Univerzitě Palackého však netradičně patřil jeho mexické verzi – svátku Día de los muertos, tedy Dni mrtvých, kdy se naopak oslavuje shledání mezi živými a mrtvými. Katedra romanistiky tento neobvyklý svátek pomohla přiblížit veřejnosti, a umožnila tak všem prožít neuvěřitelný zážitek.
Celá akce začala o půl páté odpoledne na katedře romanistiky, kde probíhala současně v češtině i ve španělštině. Když jste vešli do učebny, naplno vás pohltila atmosféra klidu a harmonie. Bylo zde přítmí, narušené pouze svitem svíček, které zdobily oltář, a v pozadí hrála La Llorona, nazpívaná Carmen Goett. Už při prvních tónech této písně jste se přenesli na úplně jiné místo.
Učebna byla vyzdobená barevnými papíry, ve kterých byly vystříhané lebky, papírovými květinami a fotkami z oslav Día de los muertos v Mexiku. Nechyběly ani obrázky Josého Guadalupe Posady, na nichž byla vyobrazena Catrina – žena, tedy spíš kostra, která je pro tento svátek nejtypičtějším symbolem.
Día de Todos los Santos a Día de los muertos
Jakmile se všichni návštěvníci akce usadili, jedna z vyučujících, Rosalía Calle Bocanegra, pustila krátké animované video Hasta los huesos, které všechny pomocí příběhu stručně seznámilo s tím, co to Día de los muertos je a jak probíhá. Přípravy na samotný svátek začínají již týden dopředu. Dny, během nichž se oslavují mrtví, jsou dva – Día de Todos los Santos, svátek věnovaný dětem, které zemřely velmi mladé, a o den později pak zmiňovaný Día de los muertos, věnovaný dospělým.
Po videu následovala přednáška Markéty Riebové, která vyprávěla o svých studiích v Mexiku a jak se jí povedlo strávit Día de los muertos s jednou z mexických rodin. Popisovala, jak ji naprosto nadchly místní hřbitovy, vždy plné světel a květin s názvem cempasúchil (oranžové květiny, u nás známé jako afrikány). Cempasúchil také pokaždé zdobí cesty od hřbitovů k domovům. Legendy totiž popisují, že právě tak zesnulý trefí z Mictlánu (říše mrtvých) zpátky domů.
Mexičané tento svátek berou jako oslavu, kde je všude spousta jídla, hudby a dobré nálady. Pro Mexičany totiž není smrt důvodem ke smutku, věří naopak na posmrtný život a na to, že se jednou opět všichni sejdou. Svou přednášku pak Reibová zakončila popisem oltáře, který má každá rodina během tohoto svátku ve svém domě.
Takovýto oltář byl k vidění také v učebně, kde jej přichystal Daniel Esparza společně se studenty španělské filologie. Oltář obvykle tvoří stůl, na němž jsou umístěny fotky zesnulých, papel picao (jedná se o barevný vystřihovaný papír), calaveritas (lebky z cukru) a věci, popřípadě jídlo, které měli zesnulí rádi.
Důležité je také zahrnout cokoli, co by zastupovalo čtyři základní elementy: pan de muerto (sladký chléb) jako symbol země, pivo či tequila zastupující vodu (pokud by se jednalo o děti, byla by zde například coca cola), kadidlo coby symbol vzduchu a zapálené svíčky, které doplňují poslední element – oheň. Nad oltářem je pak zpravidla ještě oblouk, pokrytý květinami a ovocem.
Po konci přednášky si všichni mohli znovu prohlédnou výzdobu učebny i připravený oltář, nechyběla dokonce ani ochutnávka zmíněného pan de muerto. Netradiční svátek se tak v univerzitním podání nakonec velmi vydařil. Když jsem totiž z akce odcházela, doprovázel mě zvláštní hřejivý pocit a přání, abych se jednou něčeho takového mohla zúčastnit přímo v Mexiku.
Autor: Karolína Škodová
V Mexiku je smrt přirozenou částí koloběhu života. Připomeňte si příběh Eréndiry Guerrerové, která (nejen během covidu) pomáhala pozůstalým vyrovnat se se smrtí svých blízkých tím nejmilejším způsobem.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: festivaldevidaymuerte.com
Foto: noalimpuestazo.com, Karolína Škodová
