Po příjezdu jsme se v Athénách ani neohřáli a vyrazili jsme na výlet směrem na sever. Pro dalších pár dní ale zůstáváme v hlavním městě, a tak máme dost času jej prozkoumat. Je pravda, že se nakonec města v Evropě zas tak moc neliší. Každé koneckonců postavili lidé pro lidi, a tak svou rozmanitostí jen těžko mohou předhánět přírodní krásy dané země. Jako každé jiné město mají ale i Athény své krásné jedinečnosti. Antická historie se zde promítá do památek v okolí, a jelikož jsme od historického centra ubytovaní jen asi deset minut, objevování nebyl žádný problém.
Na Athény máme dva dny. Sice je to obří město, jak jsem už zmiňoval, ale to hlavní se děje v samotném centru. V okruhu možná tří kilometrů je vše zajímavé, co na Athénách lze najít – muzea, parky, památky a výborné restaurace či kavárny. Historickým centrem Athén je pak pochopitelně Vysoký kopec zvaný Akropolis. Právě zde leží Parthenon a zbytky chrámového komplexu. Tam se ale vydáme až druhý den. Teď je na řadě okolí.
Abychom ale vlastně věděli, co nás na Akropoli čeká a co přesně je zač, jako první míříme do muzea zvaného jednoduše Muzeum Akropole. Co nás zde čeká? Tři patra nabitá uměním z doby, kdy Akropole vznikala, a v nejvyšším patře v životní velikosti metopy, které se nacházely po celém obvodu Parthenonu. Metopy jsou plastická vyobrazení bohů a jiných bájných bytostí, které za dob, kdy byl Parthenon ještě v celku, zdobily střešní věnec. A z drtivé většiny to nejsou originály. Smutné totiž je, že Řekové je nemají. Jak jsme se v muzeu dozvěděli. V dobách válek využívali nestabilní situace v Athénách archeologičtí vykrádači a části metop byly ukradeny do Británie nebo Německa. V berlínském muzeu umění nebo v britském národním muzeu tak můžete originální části metop z Parthenonu nalézt i dnes.
Naštěstí jsme vyrazili poměrně brzo a fronty před muzeem se tak začínají tvořit až před polednem, kdy už odcházíme. A míříme do dalšího muzea, to je zaměřené na řeckou kulturu a umění a nazývá se Benaki Museum. Obdivovat zde můžete drobné umělecké kousky, jako šperky, sošky a nádoby od pravěkých dob až po ranný novověk. Mě osobně vždy fascinuje jak titěrné prsteny a náušnice s miniaturními detaily byli lidé schopni vyrobit před téměř dvěma tisíci lety.
Muzeum Akropole je velmi vzdušné. Každý kousek umění má svůj prostor. 
Dnes by tyto náušnice vzbudily snad ještě větší obdiv než ve starověku. 
Muzeum Benaki je z venku poměrně nenápadné, skrývá ale vzácné skvosty.
Přes poledne se schováváme do stínu zahradní restaurace a s plnými břichy vystupujeme na horu Lycabettus. Je to nejvyšší hora Athén. Zní to všechno velmi vážně, ale její výška je pouhých 277 metrů nad mořem. I po obědě je to tak docela fajn místo na procházku. Stín vám zajistí vzrostlé borovice, ale pokud chcete do parku, tenhle raději nevolte, pořádek tu tedy moc není. Na Lycabettus se chodí za výhledem a ten je tu opravdu jedinečný. Je vidět na všechny strany a Athény máte jako na dlani. Je odsud vidět Akropole, přístav Piraeus i velký muzejní komplex, který bude naší poslední zastávkou.
Athénské archeologické muzeum je obří sbírka soch, zbraní, umění a ostatků, které našli archeologové po celém Řecku. Pokud se chcete opravdu ponořit do řecké historie, bez problému tu strávíte i tři hodiny. Já zmíním ale jen jeden předmět za všechny. Mechanismus z Anitkythéry. V roce 1902 vytáhl řecký archeolog Stais u ostrova Antikythera z vraku lodi několik zrezivělých koleček. Až o sto let později se vědcům z několika světových univerzit podařilo seskládat tato ozubená kolečka a ciferníky do sebe a pomocí rentgenu a tomografu rozluštit zašlé nápisy na tomto zařízení. Ukázalo se, že nalezený mechanismus je schopný vypočítávat polohu Slunce, Měsíce, Merkuru, Venuše, Marsu, Jupiteru a Saturnu na nebeské obloze. Zároveň ze zařízení bylo možné vyčíst datum zatmění Slunce a Měsíce. Na den přesně ukazovalo datum zahájení olympijských her a zobrazovalo také měsíční cykly. A jak je starý? Dva tisíce let. Přezdívá se mu „první analogový počítač světa“ a v archeologickém muzeu se na něj můžete kouknout.
Přes hlavní athénské náměstí Syntagma, kde právě probíhá protest odborářů, se vracíme na pokoj. Nabití informacemi o řecké historii jsme připraveni na klenot Athén – Akropole čeká.
Borovicový lesík na úpatí hory Lycabettus opravdu moc lákavý není. 
Výhled z Lycabettu směrem k pobřeží – vpravo lze vidět Akropoli a vlevo olympijský stadion pro první moderní olympijské hry. 
Archeologické muzeum svou rozsáhlost odhaluje už zvenčí. Pozorní si všimnou racků sedících gentlemensky jen na mužských sochách. 
Mechanismus z Antikythery – technologie, která se ztratila v čase a na znovuobjevení čekala dvě tisíciletí. 
V Archeologickém muzeu můžete rozjímat v zahradě na muzejním nádvoří. 
Náměstí Syntagma naplněné protestujícími
Nahoru na Akropoli vede výtah, ale my se vydáváme pěkně po svých. Začíná náš poslední den, a to nejlepší zůstalo samozřejmě nakonec. Pod Akropolí jsou ještě akropolské svahy s ruinami antického osídlení, nic víc než základy staveb ale nečekejte. Zachoval se jen amfitéatr s kapacitou sedm tisíc diváků. O pár set schodů výš už ale vystupujeme na vrchol. Před námi se tyčí mohutné sloupy, které kdysi tvořily Parthenon. Ten je ale z velké části pryč. Poslední hřebíček do rakve mu zasadil výbuch munice, kterou tam za války skladovali turečtí vojáci. I tak je to ale majestátní pohled. A tu představa, jak epicky tohle místo muselo vypadat za dob své největší slávy, těžko popsat. I odsud je pěkný výhled. Na dohled je i hora Lycabettus, na které jsme byli včera.
Antické ruiny se nám zalíbily, a tak po cestě dolů směřujeme do athénské antické agory. Agora je něco jako místo každodenního setkávání. Ve starověku tady byly lázně, tržiště, palác správce oblasti a také chrám. V této agoře je chrám zasvěcený kovářskému bohu Hefaistovi a je to nejzachovalejší chrám v Řecku. Jinak zde ale také moc budov nezbylo. Určitě ale stojí za to být na tak prastarém místě a nasávat atmosféru dávných dob.
Athény už nám ale moc víc historických zážitků nedají. Touláme se tak uličkami, zkoušíme místní zmrzlinu a grilovaná masíčka a večer ládujeme věci do batohů. Ráno nás čeká plavba na ostrov Mýkonos a vy si o našich zážitcích na něm budete moct počíst v dalším díle.
Autor: Jakub Jílek
První díl Řeckého deníčku si můžete přečíst TADY.
Foto: Jakub Jílek
Akropole ze spodní části akropolských svahů. Právě zde stály budovy původních antických Athén. 
Nejzachovalejší stavbou na akropolských svazích je amfiteátr, ten v průběhu divadelních slavností mohl hostit kolem 7000 lidí. 
Parthenon – spíše to, co zbylo. Stále je co obdivovat. 
Z vrcholu Akropole je vidět také do všech stran, stejně jako z hory Lycabettus, která je vidět vpravo. 
Nad antickou agorou se tyčí Hefaistův chrám. Jen si představte, jak úžasné tohle místo muselo být za své největší slávy. 
Akropole je z agory na dohled.
