Možná jste v poslední době zaznamenali videa na sociálních sítích, zejména TikToku a Instagramu, kde mnozí uživatelé po poslední epizodě seriálu One Day plakali a litovali svého rozhodnutí si seriál pustit. Je tedy zřejmé, že už od začátku nemůžete počítat s happyendem, One Day ale není jen o zlomeném srdci fanoušků a diváků. Ve své podstatě je o každém z nás. Před sledováním si vezměte k srdci mé doporučení: víno, dávka sebereflexe a zásoba kapesníků jsou pro vás povinnou výbavou.
Úspěšný román (mj. britský bestseller z roku 2011) od Billa Nicholse se letos dočkal svého seriálového zpracování, kterého se zhostila platforma Netflix. Zpočátku jsem byla skeptická, protože poslední počiny Netflixu mi nedaly to, co slibovaly. Zároveň jsem se obávala, že se bude jednat o klasické netflixovské teen drama, ze kterého mi mozek vyteče ušima. Nakonec mě seriál mile překvapil, žánrově se totiž rozhodně neřadí k teen dramatům, a to i z toho důvodu, že sledujeme dvacetiletý vývoj postav a dostáváme se spíše k tématům dospělosti.
Příběh dvou tvrdohlavých mezků
One Day vypráví o Emě a Dexterovi, kteří se seznámí na oslavě promocí a stráví spolu noc. Jejich osudy však zůstanou navždy propletené a z večera, který se tvářil jako jednorázová záležitost, se stává téměř dvacetiletá horská dráha. Emu a Dextera spojuje silné přátelství, jak ale asi tušíte, ne vždy si stojí bok po boku jen jako kamarádi. Příběh je výjimečný zejména svým stylem vyprávění, neboť každá epizoda seriálu nám ukazuje jediný den, 15. července, v rozmezí let 1988 až 2007. Pozorujeme, jak se životy hlavních postav vyvíjejí a každá epizoda nastiňuje uběhlý rok. V některých dílech váže dvojici spíše sourozenecký vztah, v jiných si jsou blíž, než by si „pouze” přátelé měli být, v dalším se pohádají a několik epizod vůbec nevídají, aby se jejich cesty zase spojily.
„Úspěšný román ze současné Anglie vypráví příběh o tom, že skutečné přátelství mezi mužem a ženou není možné, a musí buď skončit, anebo se proměnit v něco jiného, a také o tom, že si ty nezákladnější věci uvědomíme, až když je pozdě,” píše se v anotaci knihy na webu Databáze knih. S prvním tvrzením nemusíte souhlasit, ale příběh Emy a Dextera vám ho bude předhazovat jako kost psovi. Pod to druhé bych se podepsala, v určité chvíli vás začne bolet, jak se ti dva neustále míjejí a shledávají, aby se zase rozdělili a nakonec znovu sešli, aby pak… no, to musíte vidět sami.
Netflix to dokázal
Seriálové vyprávění vychází konceptu příběhu vyloženě naproti. Každá epizoda je věnovaná stejnému dni v probíhajících letech, vznikají tak skvělé rámy jednotlivých roků a životních situací, které hlavní hrdinové prožívají. Krásným bonusem je měnící se móda a účesy, přibývající technologie nebo nepatrné zmínky o politickém dění, což vykresluje jednotlivé roky a vývoj doby. Každá epizoda má příjemnou půlhodinku, takže je poměrně snadné seriálu propadnout, stopáž jednotlivých dílů navíc posilňuje pomíjivost dnů, které i v reálném životě občas utíkají až příliš rychle. V některých epizodách máte pocit, že si postavy neřekly ani zdaleka všechno, co měly. Ale o tom vztahy občas bývají, že? Řada věcí zůstane nevyřčená i po letech.
Seriálové zpracování umožňuje dát postavám potřebnou hloubku, abyste je skutečně pochopili. Hlavní aktéři jsou místy trochu nesnesitelní – jsou nedokonalí, nároční, zakomplexovaní a častokrát arogantní. Jsou lidští. A proto jim vlastně fandíte, protože v nich často vidíte sami sebe. Dexter je v několika epizodách prototypem toxického kluka a takzvané „red flag”, až jsem se několikrát přistihla, že Em do obrazovky šeptám: „Holka, uteč, dokud máš čas.” Hlavní postavy v seriálu dostávají ještě jednu výhodu, a to obsazení. Tváře herců jsou svým způsobem nové a svěží, což jistě řada diváků ocení. Ambika Mod dává charakteru Em hloubku, to správné množství sarkasmu a s lehkostí zpodobňuje někdy nejistou, ale vždy loajální ženu. Leo Woodall svýma hřejivýma očima pozvedl komplikovaného Dextera na kluka, kterého chcete praštit, ale zároveň obejmout. Herci mezi sebou mají od první scény skvělou chemii, takže jim to přátelství nemůžete věřit. Ale to byl pravděpodobně účel.
One Day vám mluví z i do duše
Zmínila jsem, že One Day je svým způsobem o každém z nás, najdete v něm spoustu scén, myšlenek nebo pocitů, které jste sami zažili. Em s Dexterem sdílí dvacet let společně i odděleně. A takového člověka možná každý máme. Člověka, který nám ze života mizí, aby se o pár let později zase vrátil, a klademe si otázku, proč se to tak děje. Nebo člověka, se kterým několik let cítíme, že něco visí ve vzduchu, abychom si to jednoho dne potvrdili… a on pak třeba zase zmizel. Příběhy postav (i těch vedlejších, které jsou důležitou součástí životů Em a Dextera) ukazují, že nám občas do života přijdou lidé, kteří s námi sice dlouho nezůstanou, ale něco nám po sobě zanechají – nápad, zkušenost nebo motivaci. Někdy vás podrží lidé, od kterých byste to nejméně čekali. A vlastně i díky tomu, že sledujeme průběh tolika let, věřím, že si seriál může najít diváctvo v široké věkové kategorii, protože každý člověk si najde ten svůj rok a zkušenost. Každému vykouzlí úsměv na tváři nebo zlomí srdce jiná scéna. To se scenáristům a hercům rozhodně povedlo.
Film nebo seriál?
Dovolím si krátkou odbočku i k filmovému zpracování One Day z roku 2011, ve kterém si hlavní postavy zahráli Anne Hathaway a Jim Sturgess. Děj je logicky stejný a důležité body či repliky se také shodují. Film má jednu výhodu – poznání příběhu Emy a Dextera vám postačí jeden večer – nenabídne vám však ten stejný pocit a emoce jako seriál. Jednotlivé epizody umožnily scenáristům jít opravdu do hloubky a na dřeň, zatímco do filmu se toho kvůli omezené stopáži vešlo mnohem méně. Zmíněná pomíjivost dnů mizí a nahrazuje ji uspěchanost, která příběhu ubírá. Třeba první společná noc Dextera a Em v důsledku nedostatku času působí až trapně a vůbec na vás nedýchne tím kouzlem náhodné noci, která odstartovala velký příběh dvou lidí. Uspěchanost ve filmu ubližuje také charakterům, Em působí jako ubožačka a Dexter pouze jako samolibý frajer (kterým nepochybně je, ale nejen tím). V seriálu dostávají hlavní postavy více prostoru, snadněji si je oblíbíte a hlavně pochopíte. Pokud chcete srovnání nebo vám stačí seznámit se s příběhem, film je vhodnou volbou. Ale pokud toužíte po skutečných emocích, poznat charaktery blíže a najít si ty „své” momenty, rozhodně volte seriál.
Kvůli reakcím na internetu už od začátku sledování nepočítáte s happyendem, ale zážitek vám to nezničí a seriál si i tak užijete. Ano, konec mi zlomil srdce způsobem, o kterém jsem nevěděla, že existuje, ale po několika dnech přemýšlení seriál stejně doporučuji. Něco ve vás prostě zanechá, a to je jeho kouzlo. Budete přemýšlet nad věcmi, které jste udělali a neudělali. Slovy, která vám někdo řekl, nebo neřekl. Začnete přemítat nad každou správnou či špatnou volbou. Proto se při sledování držte mého doporučení: víno, dávka sebereflexe a kapesníky!
Autor: Andrea Mašíčková
Jste fanouškem recenzí? V tom případě nevynechejte ani články o divadelní hře Vše o mužích nebo filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: serialzone.cz, csfd.cz, forbes.cz
