Od prvního přečtení jsem věděl, že #martyisdead je výjimečný projekt, říká o oceněném seriálu Matěj Havelka

Vycházející hvězda českého dabingového a hereckého světa Matěj Havelka momentálně studuje herectví na Pražské konzervatoři. Přestože je mu pouhých osmnáct let, stihnul se už podílet na internetovém seriálu, který byl jako jediný v Česku oceněn prestižní zahraniční cenou Emmy, sám se přitom objevil v několika projektech na televizních obrazovkách. S Matějem si povídáme o jeho dabingových začátcích, zážitcích z natáčení i herecké budoucnosti.

Matěji, studujete hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři. Co vás vedlo ke studiu herectví?

Pro mě to byla jasná volba už od dětství, kdy jsem se začal herectví věnovat. Vlastně jsem si ani nikdy nedokázal představit nic jiného.

Přemýšlel jste, zda budete chtít v hereckém studiu pokračovat na DAMU nebo JAMU?

Přemýšlel jsem nad DAMU, ale jelikož je na konzervatoři možnost studovat pátý a šestý ročník, po jehož vykonání z vás bude diplomovaný specialista, tak se přikláním spíše k této variantě. Přijímací zkoušky na DAMU bych si ale i tak chtěl vyzkoušet, přemýšlel jsem také nad školami v zahraničí.

Naši čtenáři vás už na televizních obrazovkách mohli vidět například v seriálech Ochránce, Pálava nebo Hvězdy nad hlavou. Cítíte se lépe před kamerou, nebo na jevišti?

Zatím se cítím lépe před kamerou. Často se o tom bavíme se spolužáky – před kamerou je člověk pouze s ostatními herci a štábem, kdežto v divadle jsou přítomni i diváci, a tudíž je to úplně jiná interakce. Ve filmovém herectví mohu jednotlivé scény probrat s režisérem důkladněji, každý záběr je jinačí a v momentě, kdy scénu dotočíme, už se k ní nemusím vracet. Divadlo je oproti tomu založené na reprízování; k tomu jsem si zatím vztah nenašel, ale doufám, že to časem přijde. Rád bych si kromě školního divadla jednou vyzkoušel také divadlo na skutečně profesionální úrovni.

Zkušenost máte nejen se seriály určenými pro televizi, ale také s internetovým seriálem #martyisdead, kde hrajete jednoho z protagonistů. Jak na projekt zpětně vzpomínáte?

Na projekt vzpomínám jako na jednu z největších zkušeností a příležitostí, jakou jsem kdy dostal, a to jak díky možnosti spolupráce s režisérem Pavlem Soukupem, tak díky tomu, že jsem si konečně mohl vyzkoušet nějakou zápornější postavu. Projekt se mi líbil, už když jsem si četl synopsi a učil se text na casting. Měl jsem pocit, že to bude něco výjimečného a rozhodně jsem chtěl být součástí.

Postava Kryštofa, kterou jste zde ztvárnil, se během seriálu ukáže v mnoha barvách a ač se to zpočátku nezdá, je poměrně komplexní, jak se vám hrála?

Do té doby jsem neměl zkušenost s postavou, která by byla komplexní v tom slova smyslu, že není pouze kladná, nebo záporná. Byl jsem tedy rád, že si můžu vyzkoušet, jaké to je ostatním postavám lhát a následně sledovat jejich reakce. Celkově to hodnotím jako skvělou zkušenost.

Již zmíněný seriál dostal jako jediný v České republice prestižní zahraniční cenu Emmy. Jaká je vaše největší vzpomínka spojená s tímto úspěchem?

Pro mě bylo největším zážitkem samotné vyhlašování. Jelikož ale zrovna řádil covid, tak probíhalo online, formou živého přenosu. Sledovali jsme přenos společně, ale výsledek slyšeli pouze producenti, takže ostatní z našeho týmu se k jejich radování připojili až po několikavteřinové odmlce, kdy si teprve uvědomili, co se vlastně stalo.

Co chcete, aby si diváci po zhlédnutí #martyisdead odnesli?

Aby byli na internetu opatrnější. Myslím, že je to jasné poselství celého projektu.

Máte kromě české produkce zkušenosti i s tou zahraniční?

Zhruba před dvěma a půl lety jsem točil ruský koprodukční film Norimberk. Jednalo se o historické drama pojednávající o poválečných norimberských procesech. Kvůli tomu jsem tehdy během prázdnin odletěl na měsíc do zahraničí. Točili jsme hlavně v Moskvě, ale na place byli přítomni také herci z Dánska, Anglie nebo Německa. To byla moje doposud největší zkušenost se zahraniční produkcí. Celý projekt se odehrál ještě dávno před vypuknutím války na Ukrajině.

Teď se od herectví na chvíli odchýlíme, už od dětství se totiž věnujete jiné umělecké disciplíně – dabingu. Vzpomenete si na vaše „dabingové poprvé“?

Vzpomínám, daboval jsem štěně v seriálu Pes a jeho blok. Dabovalo se mi prakticky úplně stejně jako člověk, protože jsem v tom v té době neviděl žádný rozdíl. A když nad tím tak přemýšlím, nevidím ho tam úplně ani teď – v dabingu se podle mě nejvíce řeší žánry, protože ke každému se přistupuje nějak jinak. Mně osobně se nejlépe dabuje něco vážnějšího, například drama.

Co vás vlastně k dabingu přivedlo?

Moje cesta k dabingu byla dost neobvyklá. Už odmala jsem navštěvoval dramatický kurz, kde jsem se dozvěděl o castingových agenturách. Po dlouhém přemlouvání mě rodiče do jedné takové zaregistrovali a dostal jsem pozvání na casting filmu Polednice. Dostal jsem se až do finálového kola, ale roli jsem nakonec nezískal. Režisérovi Jiřímu Sádkovi se ale líbil můj hlas, a tak mě vyzkoušel na dabing. No, a od té doby už se dabingové příležitosti jen hrnuly, měl jsem zkrátka štěstí v neštěstí.

Zdá se, že se vám v dabingu poměrně daří, hned dvakrát jste byl nominován na Cenu Františka Filipovského za dětský herecký výkon v dabingu do 15 let. Vnímal jste v té době, že právě tyto nominace by vám mohly kompletně otevřít dveře do dabingového světa?

Takhle jsem nad tím úplně nepřemýšlel, ale určitě jsem měl z obou nominací obrovskou radost. V té době to pro mě bylo něco nepochopitelného, vnímal jsem jako ohromnou čest, že můžu být nominován ve stejné oblasti jako František Filipovský. Považuji ho za svůj největší dabingový vzor. Na podiu jsem měl možnost se setkat také s dalšími legendárními dabéry, například s nedávno zesnulým Dalimilem Klapkou.

V čem vlastně spočívá práce dabéra? Mohl byste ji našim čtenářů nějak přiblížit?

Ze začátku je nejtěžší samotný proces dabingu. Musíte sledovat text, kde máte napsané jméno postavy a vedle toho časový kód, který se shoduje s číselným kódem na obrazovce, a potom samotnou repliku. Kód musíte neustále sledovat (nejlépe si ho zapamatovat), poté se podívat na obraz, a až se kód objeví, tak musíte začít mluvit ve stejnou chvíli jako daná postava. Zároveň musíte vnímat, s jakou mimikou se text říká – je rozdíl mezi tím, jestli si ho postava mumlá pod fousy, nebo ho vykřikuje. Také skončit musíte zároveň; a vůbec je potřeba vychytat spoustu drobných detailů. V dabingovém studiu trávím i několik hodin denně, někdy točím i sedm dabingů za sebou. Jedná se zkrátka o komplexní práci.

Jak vypadá váš nahrávací den?

Po příchodu do studia se nejprve rozmlouvám, stejně jako většina ostatních herců. Jakmile dojde na samotný dabing, sednu si za mikrofon a režisér nebo režisérka mi prozradí, o čem je moje postava a co se v seriálu děje. Film ani seriál jsem zpravidla nikdy předtím neviděl; stejně tak je to i s textem, pokud si ho dopředu nevyžádám. Pak už se může jít nahrávat.

A co nejoblíbenější dabingová role? Máte takovou?

Vzpomínám si, že to byla postava ze seriálu Taková normální rodinka takový rozmazlený kluk, který byl synem milionářů. Tuhle roli jsem si vyloženě užíval. Čtenáři by mě ale spíš mohli znát jako postavu Willa ze Stranger Things nebo jako Sheldona ze seriálu Malý Sheldon.

Je nějaký milník, kterého byste chtěl v dabingu dosáhnout?

Určitě bych se chtěl dabingu i nadále věnovat, lákala by mě například role Jokera. Nadabovat bych si chtěl také nějakého oscarového herce.

Kromě herectví a dabingu máte zkušenost i s moderováním, a to zejména v dětském pořadu Wifina. Je moderace něco, čemu byste se chtěl věnovat i do budoucna?

Rozhodně, a pevně doufám, že k tomu dostanu více příležitostí. Jsem rád, že jsem si moderaci mohl vyzkoušet právě v pořadu Wifina, protože je to asi ten nejpřirozenější způsob, jakým jsem se k tomu mohl dostat. Předtím jsem měl zkušenosti pouze s moderováním pro Pigyádu (dětská akce pořádaná rádiem Pigy, pozn. aut.). Teď už bych si ale troufnul i na moderování maturitních plesů nebo jiných akcí, takže pokud se naskytne nějaká příležitost, určitě ji rád využiju.

Můžete nám závěrem prozradit, kde se na vás diváci mohou v nejbližší době těšit?

Na podzim se objevím na televizních obrazovkách v novém kriminálním seriálu. V jedné epizodě si tam zahraju poměrně neobvyklou roli, víc zatím prozradit nemohu. Diváci se na mě můžou těšit také v seriálu Jedna rodina, který vysílá televize Nova – tam mám takovou vtipnou dějovou linku. V epizodní roli se pak objevím v projektu Banáni. Co se týče divadelního herectví, tak v Praze jsem bohužel zatím žádnou zajímavou nabídku nedostal, ale doufám, že časem přijde. Těším se ale na hraní ve školním divadle, které mě čeká už nyní v maturitním ročníku.

Autor: Johana Snášelová


Líbil se vám tento článek? Zde vám přinášíme pár tipů na další zajímavé osobnosti z oblasti umění, se kterými se nám podařilo v nedávné době udělat rozhovor: spisovatelé Lukáš Boček a Zuzana Pokorná, ilustrátorka Adéla Rúčková nebo režisérka ochotnického divadla Juliana Vohralíková.


Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.


Foto: actorsmap.cz, csfd.cz, mediar.cz, artsczech.cz, cffd.cz, rollingmedia.cz, mam.cz

Příspěvek vytvořen 18

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek
Dobrý Zprávy