Na začátek bychom si měli říci, co to prokrastinace vlastně je. Určitě to znáte, je to příšerně nutkavý pocit dělat cokoli jiného, než bychom měli. Zařizujeme spoustu nepodstatných věcí, zatímco ty důležité odkládáme na později. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Zejména těch nepříjemných.
Mnoho z nás čas od času prokrastinuje. Není to nic ojedinělého. Pokud nám ale prokrastinace brání ve splnění našich úkolů, v normálním fungování a vůbec ve šťastném žití, může nám způsobit nemalé potíže a stává se z ní závažný problém. Tato metoda, pokud se s ní nezachází opatrně, nám znenadání způsobí potíže na pracovišti či ve škole, nesplněné osobní cíle, nebo dokonce i újmu jak na duševním, tak na fyzickém zdraví. Řekněme třeba, že neodevzdáte v práci vypracovaný dokument včas. Z práce vás vyhodí. Doma se pohádáte s rodinou. Takto jednoduše se může z nejdříve neškodné prokrastinace stát ta špatná.
Většina lidí pohlíží na prokrastinaci jako na něco negativního. Je ale opravdu jenom špatná, nebo je to jen naše zkreslená představa? Prokrastinace totiž umí i čas od času pomáhat, musíme ale vědět, v jaké míře ji použít. Když odkládáte důležité věci na pozdější chvíli, soustředíte se místo nich na ty méně podstatné. Uděláte spoustu maličkostí, které už hodláte zařídit delší dobu, ale nejsou natolik podstatné, abyste je nemohli přehlížet. Například si proberete nepořádek v zásuvkách, uklidíte ložnici nebo vyžehlíte vyprané prádlo. A pokud dobře naložíte s časem, a stihnete pak udělat i původně odkládanou věc, máte vlastně vyhráno. Takto se může i z prokrastinace stát nakonec velice produktivní metoda. A s čistým stolem – ať už pomyslným, nebo tím skutečně uklizeným v rámci prokrastinační chvilky – se vždycky začíná lépe.
Autor: Kateřina Studená
