Malování vajíček, pletení pomlázky nebo pečení mazance – to jsou tradiční velikonoční činnosti, které známe už od dětství. Velikonoce jsou významným křesťanským svátkem, který oslavuje zázračné vzkříšení ukřižovaného Ježíše Krista. Týden před jejich oslavou se nese ve znamení nejdůležitějšího liturgického období v roce. Letos začal Svatý týden v neděli 5. dubna.
Od Květné neděle má každý den svůj zvláštní význam. Vyvrcholení svátků, Boží hod velikonoční, připadá na první neděli po prvním jarním úplňku, proto slavíme Velikonoce pokaždé v jiný čas. Stejné ale zůstávají tradiční názvy a zvyklosti, stejně jako oslava příchodu jara.
Květná neděle
Na Velikonoce jasno, bude laciné máslo.
První den předvelikonočního týdne a také poslední neděle postní. Připomíná příchod Ježíše do Jeruzaléma. Název tohoto dne je odvozen od květů připomínajících palmové větve, kterými lid vítal Ježíše. U nás jsou používány tzv. kočičky. Posvěcené mají mít kouzelnou a ochrannou moc, a proto se s nimi zdobí stůl nebo je hospodáři zapichují do rohu pole pro dobrou úrodu.
Modré pondělí a Šedé úterý
Tyto dny nemají křesťansky příliš zvláštní význam, nicméně jsou důležité pro pohanské zvyky. Na Modré (někdy taky Žluté) pondělí začínaly hospodyně s úklidem domácností a na Šedé úterý se podle tradice vymetaly pavučiny.
Škaredá středa
Ve středu se nemračte, ve čtvrtek jezte zdravě.
Také Sazometná – v tuto středu se totiž vymetaly komíny. A proč je Škaredá? Podle lidové pověry se totiž lidé nesmějí mračit (škaredit), protože by se pak tato tvář opakovala každou středu po celý rok. A také právě ve středu učinil Jidáš škaredý skutek – zradil Ježíše a prodal ho za pověstných 30 stříbrných.
Zelený čtvrtek
Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
Původně to byl Lkavý čtvrtek (Greindonnerstag), ale zkomolením německého názvu na Gründonnerstag vznikl právě Zelený čtvrtek. Měli bychom jíst zelenou stravu, jako například špenát, zelí nebo salát z kopřiv, abychom byli celý rok zdraví. Další pověra praví, že se má držet půst a jíst pouze zelenina. V tento den si křesťané připomínají poslední večeři Páně a večer pak odlétají zvony do Říma. Doma se také pečou jidáše – pletence z kynutého těsta, které mají zajistit zdraví.
Velký pátek
Omrzne-li na Velký pátek stromový květ, neurodí se ovoce.
Den ukřižování Ježíše Krista. Církevním zvykem je držení půstu a klidu. V pátek tedy nadále neuslyšíme žádné zvony. Ty nahradily řehtačky, jejichž zvuk má vyhánět z domu vše zlé. Proto se v oblastech s folklórními tradicemi, zejména na Moravě, můžeme setkat s koledníky, kteří chodí od jednoho domu k dalšímu a udržují pohanskou tradici.
Známá je také pověra, že na Velký pátek se země otevírá a vydává své poklady. Nemělo by se tedy se zemí hýbat – rýt či kopat. Také si v tento den nic nepůjčujte – takové věci by mohly být očarované. A pokud se chystáte prát, neměli byste. Prádlo by se totiž namáčelo do Kristovy krve.
Bílá sobota
Prší-li na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu.
Den vzkříšení, poslední den půstu a návrat zvonů z Říma. Pečou se velikonoční beránci, mazance, plete se pomlázka a barví se vajíčka. Vajíčko je symbolem plodnosti a úrodnosti, lidé je konečně mohli po postní době jíst, a tak se stalo i velikonočním symbolem.
Hody, hody, doprovody
Noc ze soboty na neděli se nazývá „velká noc“ – odtud název Velikonoce. Nedělní Boží hod velikonoční je vyvrcholením oslav Ježíšova zmrtvýchvstání a dobou radosti a veselí. V tuto noc se zapaluje křesťansky významný velikonoční oheň a s ním spojené svíce.
Po něm následuje Velikonoční pondělí, které je nám všem známé. Chlapci chodí na koledu s pomlázkou a za „šupačku“ dostanou hezké vajíčko nebo dnes už i nějaký ten lahodný mok. Vyšlehání proutkem mělo dívkám zajistit mládí, plodnost a svěžest.
Ač se letos koledy zřejmě nedočkáme, na tradice, které se dají zvládnout z pohodlí domova, by se zapomínat nemělo.
Autor: Tereza Vaňková
Foto: Pixabay.com, Deník.cz
