Pozdrav ze španělské jižní Moravy #2

Dobrý Zprávy 5. 6. 2022

„Fiesta“. Slovo, které si každý z nás spojí se Španělskem chtě nechtě. A přesně o tomto tématu se budeme bavit. Španělé totiž obecně rádi slaví a během roku k tomu mají hned několik různých příležitostí. Když se například po covidu poprvé otevřely diskotéky, tak jste si mohli myslet, že v centru Logroña dávají něco zadarmo. Bylo tam prostě narváno.

Diskotéky nejsou ale zdaleka tou největší párty, na kterou se Španělé a Španělky chystají. Věděli jste, že Španělsko se skládá ze sedmnácti autonomních oblastí, přičemž každá z nich má minimálně čtyři vlastní svátky? Celé Španělsko jich má osm. Další čtyři získáme právě díky autonomním oblastem a další dva jsou lokální, což znamená, že každé město si je určuje samo. U nás v Logroñu to je Día de San Mateo (21. září) a Día de San Bernabé (11. června). Tyto lokální svátky se mnohdy pojí s některým ze svatých patronů daného místa.

Oslavy San Mateo, které byly zároveň mým uvítacím zážitkem po přestěhování se do Španělska, jsou slavnosti výrazně lidového charakteru, jejichž počátky sahají do 12. století a kterým se od roku 1956 pro blízkost k datům sklizně, v kraji poznamenaném vínem, přezdívá dožínky. Ve městě jim ale nikdo neřekne jinak než „San Mateo“ česky tedy svatý Matěj. Jednalo se o výběrčího daní, který se nakonec stal patronem obchodníků. Řekla bych, že na tyhle oslavy se Logroñané těší ze všeho nejvíc. Z názvu už víte, že je to tady taková jižní Morava a oslavy San Mateo jsou plné vína. Dokonce i v jedné z fontán, která se nachází na hlavní třídě, teče červené „víno“. Všude v ulicích jsou lidé, konají se všemožné akce, koncerty, vystoupení a podle mě Španělé celý ten týden ani nespí. Určitě jsme se všichni někdy ocitli v situaci, kdy jsme si šli po párty dát nějakou „prasárnu“ do hladových oken. Ve Španělsku se chodí na churros s čokoládou, což taky není úplně nejzdravější start dne.

Pokud chcete zažít tu pravou logroñskou kulturu, vyrazte na koridu. Já sama nejsem fanouškem, ale protože jsem býky v akci ještě nikdy neviděla a chtěla jsem to zažít alespoň jednou za život, vyrazila jsem také. Nenechte se zmást, není to žádná akce pro burany. Lidé se na to oblékají jako do divadla, což je docela ironie, když potom sledují v podstatě vraždu šesti býků. Mě to nijak neoslovilo a myslím, že už si to víckrát zažít nepotřebuji. Daleko více jsem si užila tzv. Suelta de vaquillas, což bychom mohli přeložit jako vypouštění kraviček. Kromě toho, že je to daleko ekonomičtější a na akci se dostanete zdarma je to poměrně oblíbená zábava španělských teenagerů. Celé to spočívá v tom, že se do arény nahrnou ti nejodvážnější z odvážných a postupně se mezi ně vypouští mladí býci. Ti, kteří mají sen stát se toreadory, si tak mohou vyzkoušet, zda mají či nemají talent. I tady ale může dojít ke zraněním, takže pokud nemáte opravdu bystré reflexy, tak bych to neriskovala.

San Bernabé tedy svatý Barnabáš je patronem města a oslavuje se v červnu. Děti si tedy už měsíc před ukončením školy dají týdenní prázdniny, protože kromě dne svatého Barnabáše se 9. června slaví také den autonomní oblasti La Rioja. Opět se pořádají nejrůznější akce a vyráží se na diskotéky, ale většina lidí tohle volno využívá spíše ke kratší dovolené na severu u moře.

Mimo lokálních oslav v Logroñu jsem měla možnost zažít také například Día del Pilar, což jsou oslavy, které se pojí se svátkem jména Pilar a Pannou Marií, které se během těchto oslav nosí květiny na oltář. Španělé obecně jmeniny moc neslaví, ale pokud máte štěstí a jmenujete se stejně jako některý z patronů či svatých, pak máte i privilegium toho, že vám lidé skutečně popřejí. Tyto „fiestas“ se slaví v oblasti okolo Zaragozy a já si je zažila v rodné vesnici své „hostující mamky“ Calandě. Tato vesnice leží v Aragonii asi 116 kilometrů jihovýchodně od Zaragozy a je známá hlavně díky filmovému režiséru Luisi Buñuelovi, který se zde narodil, a velikonoční tradici, během které lidé bubnují na bubny v podstatě dvacet čtyři hodin vkuse a sjíždí se tam turisté ze všech koutů.

Oslavy Día del Pilar trvají zhruba pět dní a většina lidí si na tento prodloužený víkend bere volno. Během těchto dní se pije hodně piva, které si koupíte ve třetince nebo si objednáte malé pivo na čepu, jež má ale pouze 250 mililitrů. Kromě bujarého slavení u piva, smažených brambůrků a oříšků se ale koná také velkolepý program. Já se zúčastnila například Rejonea, což je v podstatě korida z koňského sedla. Nikdy v životě jsem neviděla takhle krásně vyšňořené koně. Jelikož je v Calandě Plaza de toros mnohem menší než ve větších městech a moje „hostující mamka“ patří do rodiny, která je tam poměrně známá, seděli jsme v první řadě. Tohle místo je opravdu skvělé, pokud chcete vidět vše z první ruky a třeba i něco vyfotit. Méně populárním se stává, když býk přeskočí zídku a vám nezbývá nic jiného než se schovat a doufat, že k vám nedojde, což se stalo i nám.

Dalším kulturním zážitkem těchto oslav byla La Jota. Jedná se o tradiční tanec a zpěv, při kterém se využívají kastaněty.

Pro mě byl ale největším zážitkem poslední den oslav. Kromě toho, že jsem se pokochala výhledem z hory Golgota, to byl také den D. Všichni jsme se převlékli do tradičních krojů, ženy si zavázaly vlasy do drdolů, vzali jsme květiny a šlo se na hlavní náměstí, kde jsme postupně jeden po druhém květiny odložili na oltář. Ten den odpoledne také probíhala tradiční korida, ale té jsem se já už nezúčastnila.

Když přeskočíme Halloween, který Španělé převzali od Američanů, tak se dostaneme k Vánocům. Vánoce tady na severu se těm našim podobají mnohem více než ty, které jsem zažila na Tenerife. Opravdu je tady zima, ve stánku si můžete koupit pečené kaštany a hlavním dnem Vánoc je 6. leden, kdy přicházejí Tři králové a rozdávají dárky. Dne 5. ledna se ve městech konají průvody s alegorickými vozy, kde samozřejmě nechybí ani jeden z králů, a na druhý den ráno si děti pod stromečkem rozbalují dárky, jež jim tam králové nechali.

Na přelomu ledna a února nás samozřejmě čekal karneval. Ty největší se slaví na Kanárských ostrovech, konkrétně na Tenerife, ve městě Cádiz nebo třeba v Águilas. Opět se konají nejrůznější průvody a lidé mají další důvod k oslavám. My v Česku sice karneval nemáme, ale místo toho se na vesnicích konají masopusty. Obě tyto akce nám oznamují, že přichází období půstu před Velikonocemi.

Velikonoce, které známe my z Česka, tady nenajdete. Španělské Velikonoce mají mnohem větší náboženský význam. Na ulicích nepotkáte nikoho s pomlázkou a nemusíte barvit vajíčka. Místo toho narazíte na náboženské průvody, které často doprovází zvuk bubnů a lidé převlečení za tzv. nazarenos. Mně to ale přijde docela děsivé a až velmi podobné Ku-klux-klanu. Během Velikonoc jsem byla na skok v České republice, ale nakonec jsem jeden velikonoční průvod přece jenom stihla v Zaragoze.

Jak už asi chápete, tohle je jen zlomek oslav, které si ve Španělsku můžete prožít, takže pokud jste si doteď mysleli, že je tahle země skvělou destinací pouze na letní dovolenou, tak doufám, že teď už jste změnili názor a vyrazíte sem i v průběhu celého roku. Nakonec je to někdy příjemnější než se roztékat na pláži jako nanuk.

Autor: Tereza Hrubá


První díl Terčina Pozdravu ze španělské jižní Moravy si můžete přečíst TADY. A pokud vás článek zaujal a chtěli byste vidět více fotek a postřehů ze života ve Španělsku, určitě sledujte Terku na jejím instagramu @terovca_ nebo se případně zlepšit ve španělštině díky jejímu profilu @spanelstinaster.


Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.


Foto: Tereza Hrubá