„Dnes je krásné ráno, udělám hromadu věcí do školy a nenechám se ničím rušit,“ prolétlo Lukášovi hlavou, když se protahoval a vstával z postele. Pořádně protáhl své ztuhlé tělo, až ho chytla křeč do nohy, a šel se nasnídat.
„Jsem zvědavá, co dneska dostanu,“ pronesla jen tak do prázdna jeho máma, když šla kolem jídelního stolu, kde Lukáš v nedělním oblečení pojídal chleba ve vajíčku. Tato nezvyklá věta ho tak vyvedla z míry, že přestal žvýkat a s prázdnotou v očích začal zírat do talíře.
S plnými tvářemi a strnulý jak socha se snažil uspořádat si myšlenky v duté palici.
„Tak počkat… Dneska je sobota, teda neděle. To nic ale neznamená. Co je za rok? Ani nevím. Ale je červenec… Není, tak to nemá narozeniny. Tak je srpen? Že by měla svátek? Ne, počkat, on je vlastně květen.“ V tuto chvíli se jeho proud myšlenek zastavil, protože neměl sebemenší ponětí, co se v květnu děje.
Přestal přemýšlet nad životem a pokračoval ve snídani.
„Já bych chtěla něco sladkého. Snad dostanu něco od svého syna,“ prošla kolem a opět něco pronesla. Lukáš opět vykolejil.
„Co se tady děje?“ vykřikl v duchu a odběhl od snídaně. Chudák si narazil palec o stůl, s velkou bolestí dokulhal do kuchyně, kde stál kalendář s kočkami, a začal do něho koukat jak na vraha. A co tam neviděl.
„Aha, tak dneska je devátého května, a to znamená… Den matek!“ v hlavě měl z toho takovou paniku, až se málem zadusil nerozžvýkaným kusem chleba, který nestihl pozřít.
Lukáš nevěděl, co bude dělat, protože své matce nic nekoupil, začal proto běhat po kuchyni, a to hned ze dvou důvodů: aby rozproudil své mozkové závity, ale hlavně propadl panice. Bylo by od něho velmi nezdvořilé, kdyby jí nic na Den matek nedal.
„Tak a je po mně. Nebo není? Můžu zajít něco rychle koupit. Jenže já nemám ani korunu! Co teď, co teď…,“ opět pronesl ve své mysli a běžel do pokoje hledat jakékoliv peníze.
Hledal, kde se jen dalo – pod postelí, v šuplíku, ve skříni, v peněžence, v sestřině peněžence –, až posbíral devatenáct korun. Bylo to málo, ale neváhal a uháněl do blízké večerky, která má otevřeno dvacet tři hodin denně.
Nestihl ani pozdravit a začal prohledávat všemožné regály. Umělá růže za třicet, bílá čokoláda za pětadvacet, papírové utěrky za dvacet jedna, ale nic za devatenáct! Začínal být zoufalý, začal uvažovat, že své mamince ke Dni matek daruje rohlík.
Ale najednou se vedle jednoho většího regálu objevilo něco, co mu zachránilo život a střechu nad hlavou. Zářilo to, svítilo to a volalo: „Pojď sem a vyber si něco!“
Onou záchranou věcí byl obyčejný kovový košík, na němž visel nápis „vše po spotřební lhůtě“.
Zoufalec se v něm začal prohrabovat. Tatranka za korunu, pytel chipsů za deset, nanuk za pět, vajíčko za padesát haléřů, velká čokoláda za devatenáct.
„Velká čokoláda za devatenáct!“ tentokrát to Lukáš řekl nahlas. Byl v nesnázích, proto onu čokoládu popadnul a utíkal ke kase, bylo mu jedno, že je patnáct měsíců prošlá.
Když přišel domů, zavolal si k sobě maminku: „Mami, dneska je Den matek a něco pro tebe mám. Schovával jsem to už dlouho, myslel jsem dopředu.“ A předal jí ten dar, kterým jí měl prokázat lásku.
Ona zajásala! Popravdě nečekala, že něco dostane.
Čokoládu si zvědavě prohlížela jak pes kost a zaraženě pronesla: „Proč je ta čokoláda tak stará?“
„To víš, já ji schovával už dlouho,“ řekl znepokojivě. Žena, která ho porodila, nad tím mávla rukou a chtěla se pustit do té sladké čokolády.
„Proč je ta čokoláda tak bílá?“ zeptala se. Syn se na to podíval a všiml si, že ta tmavá čokoláda má na sobě aspoň centimetrovou vrstvu toho bílého povlaku. Všechny oříšky byly nějaké scvrklé, velmi zajímavý jev. To už ani nebyla čokoláda k pojídání, spíše k vědeckému bádání. Ale byla velká.
„No víš, ona to je bílá čokoláda, žádná mléčná.“
„Tady se píše mléčná.“
„To je asi chyba tisku.“
„Já ti dám chybu tisku!“ zařvala, až se lustr zachvěl, sundala si bačkoru a hodila ji po něm.
Trefila ho do čela a zakřičela: „Ode dneška nemám syna!“
Byl to velmi nevydařený Den matek. Aby bylo Lukášovi odpuštěno, musel si půjčit peníze od několika lidí a koupit své matce ohromný svazek červených růží.
Teď má Lukáš jen dluhy, zato má maminku, která ho nepřestala milovat.
Autor: Lukáš Ždan
Zajímá váš, jak se Den matek slaví v různých zemích po celém světě? Přečtěte si náš starší článek.
Ilustrace: Lukáš Ždan
