Každé malé dítě má v něčem zálibu. Holky si hrají s panenkami, s kočárky, někdy i s autíčky, kluci mají v oblibě třeba vláčky, motorové pily, ryby, najdou se i tací, kteří si hrají taky s panenkami jako děvčata. Ale ten můj kluk je něčím zvláštní. Ten malý blázínek nemůže sáhnout například po modelu letadle nebo traktoru, kdyby si aspoň hrál s poníky. On je prostě zvláštní. Hraje si s míči. To by bylo v pořádku, kdyby z těch míčů nedělal hvězdy, planety, asteroidy, meteory a jiná vesmírná tělesa. Někomu to může připadat v pohodě, jenže on nedělá nic jiného.
Jen pro něj přijdu do školky, učitelky už mi musí vykládat, co všechno provedl. Věřím, že jejich příběhy jsou velice, převelice zkroucené, jsou to takové drbny, jenže ono se není čemu divit, když ten kluk je takový, hezky řečeno, divný. Ale takový je po matce.
Podle slov učitelky Vlastičky slovně napadnul své kamarády, když byli se školkou venku na zahradě. Taková slova, která údajně řekl, ani nemohu vyslovit. Nejde o to, že by to byla sprostá slova, což si učitelky myslí, ale ta slova jsou samé termíny z astrofyzikální sféry a někomu neznalému mohou připadat jako ta nejvulgárnější slova pod sluncem. Třeba když někomu řeknete, že je černá díra, tak ho to nemusí rozveselit. Ale proč vlastně po všech svých spoluškolkáčcích vyjekl jako malá siréna? Synáček si hrál s míči a hrdinně z nich skládal souhvězdí, aranžoval míče i jiná náčiní do formace Sluneční soustavy a dalších hovadin. Pak přišel Toník Skořepa a byl oheň na střeše. Toník společně se svou tlupou zabrali všechny cenné hračky mého syna, tím mu narušili celé fungování vesmíru. A tak začala ta slovní bouře.
Paní učitelka mi pro jistotu všechna ta slůvka vypsala na rozsáhlý seznam, každé slovo též očíslovala a zastavila se u čísla osmdesát čtyři.
Ten můj kluk je prostě blázen po matce, to je jasná věc, nad tím se nemusí polemizovat. Fakt, že kluk není v pořádku, dále zveličila událost, jež se stala během vyrábění s učitelkou Petrou.
Blížily se Velikonoce, proto měly školkové děti za úkol vymodelovat z rychletvrdnoucí hmoty slepičku. Všem to moc šlo, paní učitelka mi všechny výrobky nadšeně ukázala. Nejvíc se mi líbila slepička s modrým zobáčkem a pastelkou v zadečku, taková hezká ukázka moderního umění. Ale to jsem odbočil. Můj syn namísto toho, aby poslouchal paní učitelku a dělal to, co má dělat, tak si dělal, co se mu zamanulo, a z hmoty začal vytvářet koule a kuličky, které měly za úkol představovat planety a planetky. Posléze vše poskládal na stole a vykřikoval moudra o vesmíru. Nešlo ho zastavit. Ani výhrůžky od učitelky nezabraly, musela nám zavolat domů, ať si pro něho přijdeme.
Jeho matka se ho vždy zastává, sama se chtěla vystudovat astrofyzičkou, ale na to nemá kapacitu. Ona ho všechna ta moudra učí. Nevím, jestli je dobré použít výraz učí. Ona to do něho doslova rve.
Nastala ale poněkud zajímavější fáze. Už mu nestačilo si na vesmír jen hrát, už se chtěl stát skutečným astronautem. Na to potřeboval ale pořádný kostým, proto nás pořád přemlouval, ať mu pomůžeme nějaký vyrobit. A nakonec, nechápu, jak se mu to ale povedlo, nás překecal a my mu ten kostým nějakým způsobem dali dohromady. Ze starého průhledného kyblíku vznikla přilba a různých hadrů, které jsme našli, jsme sešili kombinézu. Doufali jsme, že mu to bude stačit, ale to byly opravdu jen sny.
Svému koníčku nasadil korunu, když si spolu se svými kamarády ze školky začali hrát na rakety. Karlík Maříků z druhé strany města v garáži našel šlapací káru. Tu nakonec vyzdobili všelijakými ornamenty, nabarvili ji barvičkami a dozadu připevnili prostěradlo, které mělo vát jako plameny z motorů. Nevinné, že ano? Akorát že to dopadlo hodně špatně.
Káru pojmenovanou Raketa 01 vytlačili na kopec až k hospodě Na Psisku, kde začala operace Psisko. Jsou to jen školkové děti, na lepší název nepřišly. Jako oběť si do Rakety 01 nasednul můj syn. Jémine, to neměl dělat. Brzdy na káře fungovaly, jenomže! Jak kluci chtěli, aby za autem něco vlálo a připomínalo plameny, tak to něco, čím bylo prostěradlo, se zachytilo za zadní kola a přímo na svahu, kde rychlost dosáhla zlomového bodu, se Raketa 01 otočila vzduchem a i s klukem skončila v potoce, který dole protékal.
Naštěstí kluci byli bystří a hned zavolali pomoc. Bohužel zavolali mě, tak jsem jim ještě za ty kraviny napráskal.
Když jsem synátora vytáhl z vody, první slova, která z něho vypadla, zněla: „Už nechci být astronaut.“ A byl konec jeho vesmírné fáze.
O vesmír se stále ale zajímal, to by matička nedopustila, aby ho to přešlo. Ale touhu stát se astronautem vytěsnila touha stát se prezidentem.
A teď co je lepší?
Autor: Lukáš Ždan
A teď něco z reálného světa. Vědcům se podařilo vytvořit největší 3D mapu vesmíru. A tím jejich snahy nekončí. Více se dočtete v článku.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Ilustrace: Lukáš Ždan
