I přes to, že v dnešní době najdeme bezbariérový přístup do autobusu, vlaku, na úřad i do kavárny, bariéry mezi světem handicapovaných a zdravých lidí stále existují. Projekt Univerzity Tomáše Bati, Paraparáda aneb Spolu jedem světem, se snaží tyto rozdíly stírat, a to zábavnou formou sportovního odpoledne pro handicapované i zdravé.
Minulý čtvrtek proběhl v tělocvičně SPŠ Zlín již šestnáctý ročník. Akci tady každoročně pořádají právě vysokoškolští studenti fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Studentka druhého ročníku Karolína Koutná nám odpověděla na pár otázek ohledně organizace a průběhu Paraparády, projektu s velkým srdcem, který se snaží vykouzlit úsměv na tváři handicapovaným dětem.
Co organizace takové akce obnáší a jak dlouho vůbec příprava Paraparády trvá?
Projekt se připravuje celý zimní semestr a na jeho konci pak proběhne samotná realizace. Letošní ročník byl však díky nemocem účastníků posunut až na únor. Během příprav je nedůležitější oslovit ústavy, které by měly o tento projekt zájem; máme ale spousty pravidelných účastníků, což nás velice těší. Také je třeba vymyslet a zrealizovat grafickou stránku projektu, což zahrnuje hlavně plakáty a diplomy, které si opět tvoří sami studenti.
Jakým způsobem se do Paraparády zakomponovalo téma cestování po Africe?
Každoročně se vybírá jiné téma, například 15. ročník byl v znamení tance a rok předtím se nesl v duchu antiky – a letos to vyhrálo právě cestování po Africe. Téma je do Paraparády vždy zakomponován kulisami (vyrobenými studenty), kostýmy a soutěžemi, které dané téma připomínají. Letos to proto byly hry jako například hod oštěpem nebo labyrint africkou džunglí.
A je vůbec Paraparáda nějak věkově omezená?
Věkovou hranici máme kvůli bezpečnosti nastavenou od 14 do 50 let, ovšem jsou zde i tolerance, pokud máme s daným ústavem již předchozí zkušenosti.
Takže handicapovaní jsou z konkrétní organizace či ústavu, nebo se může zúčastnit kdokoliv?
Ústavy, které oslovujeme, jsou zpravidla ze Zlínského kraje, aby to k nám neměli daleko a nemuseli složitě cestovat. Jsme ale samozřejmě otevření tomu, aby se účastnily i ústavy z jiných krajů. Kromě handicapovaných zde míváme i týmy ,,zdravých“, které také zapojujeme do soutěží, a to už může být opravdu kdokoliv, kdo má chuť se zapojit. Většinou to bývají ostatní studenti, učitelé, zlínští hasiči nebo policisté…
Jak akce letos probíhala a co bylo pro účastníky připraveno?
Akce trvá dvě hodiny, během které je připraveno několik soutěží. Ty se však nehodnotí na body – vyhrávají všichni. Soutěžící mají během her spoustu času na oddech a občerstvení, které jim zajistí organizátoři akce a zhruba v půlce programu je pro ně nachystané vystoupení; letos to již po druhé byli tanečníci z Dance Studia Starlight Zlín. Na konci odpoledne jsou účastníkům rozdány diplomy a odměny, které vždy věnuje nějaká zlínská místní firma, třeba Internext, a každoročně pak firma MojePlacky.cz.
A jak Paraparádu hodnotíš ty osobně? Už víš, jestli se chceš zapojit do pořádání i příští rok?
Letošní – byť náhradní – termín se i při nižším počtu účastníků určitě vydařil. I kdyby vyčaroval jen jeden úsměv někomu z handicapovaných, tak ta práce rozhodně stála za to! Organizátorem na příští rok proto chci být určitě. Jak se říká, do třetice všeho dobrého – a Paraparáda už je takové moje vysokoškolské dítě.
Autor. Karolína Krhutová
Propojit životy handicapovaným a „zdravých“ se u nás snažíme nejrůznějšími způsoby. Už jste četli třeba o pražské kavárně AdAstra?
Foto: www.facebook.com/paraparada/
