Osudem Vlasty Chramostové byla mravní statečnost

Václav Ágh

Právě dnes, v první říjnovou neděli, zemřela Vlasta Chramostová, signatářka Charty 77, filmová herečka a dlouholetá členka činohry Národního divadla, která se herecky proslavila zejména rolí Lakmé ve Spalovači mrtvol. Za své politické postoje byla v období totality perzekvována.

Narodila se v roce 1926 a její život tak pochopitelně silně ovlivnily historické i politické proměny. Za komunistické éry hrála v mnoha filmech od budovatelských jako Rudá záře nad Kladnem přes satirickou komedii Bílá paní až po Spalovače mrtvol, kterého nasnímala její životní láska, letos zesnulý kameraman Stanislav Milota.

V padesátých letech podepsala po mnoholetém naléhání vázací akt. Její kádrový profil byl přímo hrůzostrašný, jejím tehdejším manželem byl nepřítel komunistického režimu a ona chtěla dělat to, co tolik milovala – hrát. V pamětech Vlasty Chramostové se kolem toho tématu ovšem nijak nekroutí, konstatuje prostě: „Nic moje selhání neomlouvá.“

Po roce 1968 odmítla ruskou okupaci a posléze podepsala jako jedna z prvních Chartu 77, což se pochopitelně neobešlo bez odplaty ze strany režimu, a bylo jí proto zakázáno veřejně vystupovat. Tak moc však svou profesi milovala, že ji nezastavil ani zákaz, a hrála tedy aspoň doma pro přátele takzvané bytové divadlo. Na scénu se vrátila až po listopadu 1989, kdy si zahrála ve filmu Jaroslava Brabce Kuře melancholik. Velmi působivou pak byla její role v televizním filmu P. F. 77, který se věnuje tématu morálky, svědomí a lámání charakterů.

V roce 1998 ji prezident Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V témže roce také obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, a to za věrnost jeho odkazu.

Podle svých slov se jejím životním mottem stala báseň Olgy Scheinpflugové, manželky Karla Čapka: „Spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač. Za všechny tresty tvrdých slov krupobití, živote, děkuji ti. Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět, že za hříchy se nikam neuteklo, tvor tresty znavený se může lehčeji smát, než kdo jim unikl a jehož čeká peklo. Za všechny tresty zasloužený pláč, spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.“

Tato slova přesně kopírují život Vlasty Chramostové, jejíž mravnost nám bude tak chybět.

Foto: novinky.cz