Šarlota Hambergerová je ředitelka neziskové organizace Spolu s vámi, která byla založena a je provozována výhradně zrakově postiženými. Během svého studia jazyků na vysoké škole se zdokonalila kromě rodné češtiny ještě v angličtině a španělštině. Dovednosti v komunikaci využívá i ve své práci, neboť se rozhodla věnovat pomoci lidem. V rozhovoru se dozvíte, co její práce obnáší, jaké na ní shledává výhody a nevýhody a další zajímavosti z jejího života.
Spolupracovala jsi se Světluškou, v současné době se věnuješ zejména Návštěvám POTMĚ a vedení organizace Spolu s vámi. Co tě k tomu přivedlo?
To je pravda, spolupracovala jsem se Světluškou. Služba Návštěvy POTMĚ vznikla jako sesterský projekt Světlušky, který od roku 2017 fungoval pod hlavičkou Nadačního fondu Českého rozhlasu. A potom, když tento projekt skončil, jsme založili s mými kolegy organizaci Spolu s vámi, pod kterou jsme tuto zavedenou službu převedli. Od roku 2019 tak funguje pod hlavičkou Spolu s vámi.
Mohla bys prosím čtenářům přiblížit činnost organizace Spolu s vámi?
Spolu s vámi má dvě klíčové aktivity. Jednou z nich jsou již zmíněné Návštěvy POTMĚ, což je služba pro seniory. Jedná se o to, že já a moji kolegové, říkáme si návštěvníci, navštěvujeme seniory všude tam, kde jim hrozí samota. To znamená v domovech pro seniory nebo v jejich domácnostech, pokud nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Služba Návštěvy POTMĚ vznikla i pro lidi, kteří se o své blízké seniory starají, ale zároveň se starají o svou rodinu a pak už jim nezbývá čas pro sebe. My se jim snažíme pomoct a nabízíme, že péči o jejich blízkého seniora vezmeme na pár hodin týdně za ně.
Druhou aktivitou jsou osvětové workshopy o životě se zrakovým postižením a v rámci nich proškolujeme v podstatě jakékoli publikum. Začínáme od školek, škol, až po instituce státní správy či nemocnice. Samozřejmě workshopy přizpůsobujeme publiku tak, aby přesně vědělo, jak komunikovat ať už se svým nevidomým zákazníkem, nevidomým spolužákem či někým, koho potkají na ulici.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
No, velký chaos. Tím, že vedu organizaci Spolu s vámi, tedy zajišťuji její administrativní chod, koordinaci v pracovních regionech a zároveň i financování, mi úplně nezbývá čas na přímou péči o klienty. To mě mrzí, ale jinak to nejde.
Je součástí organizace i plánování aktivit?
Určitě. Já organizuju aktivity pro pracovníky všech regionů kromě Prahy. Fungujeme v Českých Budějovicích, Brně, Olomouci, Slaném, Mělníku, Plzni, takže to rozpětí je opravdu široké.
Co tě na tvé práci nejvíce těší? Co tě motivuje se jí věnovat?
Nejvíc mě motivuje, když jsou klienti, ať už na workshopech nebo v rámci Návštěv POTMĚ, spokojení. Když přijdete za někým, kdo je sám a máte možnost chviličku ho potěšit, být tady jenom pro něj. To je pro mě strašně důležité a vlastně i proto se snažím za klienty stále docházet, přestože na to nemám moc času. Nabíjí mě to…
Pozitivní energií?
Tak, pozitivní energií. A odtrhne mě to od všech papírů a všeho, co není úplně zábavné.
Je tedy zpětná vazba od lidí, kterým pomáháš, důvodem, proč se této profesi věnuješ?
Já bych neřekla, že je to ten důvod, ale určitě nás to posouvá a naše služba je kontinuálně hodnocená. My se snažíme zpětnou vazbu sbírat, například pomocí dotazníků. Samozřejmě máme etický kodex a hlídáme jeho dodržování. Zpětná vazba nás samozřejmě posouvá, ale motivací pro mě je spíš touha pomáhat. A druhá věc je, že jsem už od malička tíhla ke starším lidem, bavilo mě jim naslouchat a čerpat od nich informace a zkušenosti.
To je hezké. Jaké vnímáš naopak nevýhody tvé profese? Je tu prostor pro zlepšení podmínek v neziskových organizacích?
Určitě, těch nevýhod je strašná spousta. Myslím si, že je tu žalostně malá podpora ze strany státu. Další věc je neochota lidí platit za služby, které jsou nad rámec základních potřeb člověka. My jsme totiž v rámci naší služby takovými společníky a neobstaráváme elementární potřeby, to znamená nekrmíme klienty, nepečujeme o ně. Nejsme pečovatelé, ale společníci, kteří s klienty tráví čas. V tu chvíli se dostáváme do fáze, kdy nám lidé říkají, ale to byste měli dělat dobrovolně. Jenomže tady je dobré zmínit, že my zaměstnáváme zrakově postižené a nabízíme jim práci, která je důstojná. Pracovníci jsou pečlivě vybíráni, procházejí dvoukolovým výběrovým řízením a pořád se vzdělávají tak, aby byli schopni se seniory pracovat. Jsou připravováni na situace, které v péči o seniora mohou nastat, procházejí různými kurzy první pomoci, kurzy komunikace s člověkem s demencí, a to prostě dobrovolníci většinou nedělají. Z toho důvodu si myslím, že si ta služba zaslouží být placená. Navíc se opravdu hodnotí kvalitativně. Hodně jsme bojovali s tím, že nejsme dobrovolníci.
Můžeš prosím zmínit nějaké náročnější situace, které mohou při této profesi nastat?
Jednou z nejnáročnějších situací je, že klient zemře. Za někým chodíte třeba dva tři roky a najednou ten klient není. Nebo se jeho zdravotní stav začne rapidně zhoršovat, potom se snažíme navrhovat i vhodné použití kompenzačních pomůcek a pomáhat i s žádostmi o příspěvek na péči.
Jak vnímáš současnou situaci nevidomých lidí? Pomáhají projekty typu Návštěvy POTMĚ k lepšímu pochopení širokou veřejností?
Já doufám, že ano. Snažíme se bojovat proti předsudkům ve společnosti právě prostřednictvím osvětových workshopů a myslím si, že čím víc bude práce nevidomých vidět, tím méně stigmatizace budou ve společnosti vyvolávat.
Jaké jsou tvé cíle do budoucna? Plánuješ nějaké nové projekty?
Mým cílem je z dlouhodobého hlediska vybudovat sociální podnik, který si na svoji existenci vydělá a bude finančně udržitelný. Nyní jsme zahájili řízení na čerpání příspěvků na zaměstnávání zdravotně postižených od úřadu práce. Je to cesta poněkud trnitá a na dlouho, ale doufáme, že to vyjde, protože by to vedlo k velké stabilizaci organizace. A další cíl… Já strašně nemám ráda plánování, všichni jsme teď viděli, že plány můžeme mít a najednou se změní ze dne na den, takže já už od roku 2019 neplánuju a jenom čekám, co nás ještě překvapí.
To je pozitivní přístup. Na závěr mě zajímá, na co se těšíš ty sama.
Já sama… Já se těším na léto. Pojedeme se zrakově postiženými dětmi v rámci organizace Život trochu jinak na letní tábor. Letos tam pojedu už potřetí jako vedoucí. Bude to tentokrát aktivizační pobyt, kde se budeme snažit naučit děti samostatně si uvařit a plavat. Mám radost, že můžu někomu pomoct, snažíme se tam děti integrovat mezi zdravé lidi a něco je naučit. Už to nebudou jenom hry, ale bude to něco, co v běžném životě využijí, takže na to se strašně těším.
Autor: Adam Aubrecht
Volnočasovými aktivitami nejen pro zrakově znevýhodněné děti se zabývá také brněnský turistický oddíl TOM Oftalmo. Ten je otevřen i široké veřejnosti, čímž dětem umožňuje vzájemně se obohatit.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Petr Macek
