Stonožková mše: Když děti pomáhají jiným dětem

Hana Řeháková

Naše sbormistryně se každý rok diví, že se jejímu třicetičlennému sboru chce mrznout dvě až tři hodiny na stupínkách mezi dalšími dvanácti sbory, uprostřed chrámu svatého Víta na Pražském hradě. Je to ale velká čest, moci si každý první prosincový pátek zazpívat na tak majestátním místě. A ještě k tomu pro dobrou věc.

Poprvé jsme byli na Stonožkovou mši pozváni před šesti lety. Přestože jsme spolu od malička všichni zpívali, jako sbor jsme byli teprve v začátcích. Když nám naše sbormistryně řekla, jakou jsme dostali pozvánku, byli jsme nadšení. Komu se poštěstí zpívat v chrámu na Pražském hradě? My jsme to štěstí a talent měli a chtěli jsme se předvést před ostatními sbory. Ani jsme ještě pořádně nechápali, proč a komu tam vůbec zpíváme. 

Teď, když už patříme mezi „mazáky“, co vědí, kde hledat občerstvení a popřípadě toalety, chápeme i důležitost celé mše. Když zrovna nezpíváme, poslouchám.

Za těch šest let jsem se dozvěděla, že hnutí Na vlastních nohou má obrovský dosah a na světě už je nespočet dětí, kterým za osmadvacet let své existence pomohla. Díky paní Běle Jensen, zakladatelce hnutí, může každé dítě pomoci ostatním dětem, které neměly takové štěstí. Narodily se v rozvojových zemích, nebo zemích postižených válkou. I proto Stonožce pomáhají nejen děti, ale Armáda České republiky.

Z peněz, které děti v Čechách, na Slovensku, v Polsku, Norsku a Kanadě vyberou za svá vánoční přání a dárečky, pomáhají vojáci stavět školy v postižených zemích a dodávají dětem vše potřebné k lepšímu vzdělání a pevnému zdraví. Každý rok mě překvapí, kde všude Stonožka pomohla, a kolik škol stihla za rok postavit.

Jediné, co jsem se za ty roky nedozvěděla, je důvod, proč má hnutí vlastní vánoční mši. To, že ji celebruje Jeho Eminence kardinál Dominik Duka, je veliká pocta a důkaz důležitosticelé akce. Internet a Wikipedie však jako obvykle pomohly a dozvěděla jsem se, že zástupci hnutí společně s dětmi byli dvakrát přijati papežem a oceněni za své zásluhy. Paní Běla je zároveň officier Řádu rytířů svatého Lazara, a tak je spolupráce s katolickou církví pro hnutí samozřejmostí.

Od té doby, co chápu důležitost „stonožčí“ práce, jsem dojatá a šťastná pokaždé, když slyším, co všechno už dokázala. Nepředpokládám, že všechny děti, které pomáhají, nebo jen zpívají na mši, si uvědomují důležitost vybraných peněz, ale jsem ráda, že to dělají. Protože až budou starší, pochopí to i ti, kteří tomu zatím nerozumí. Když budu mluvit za celý sbor a řeknu, že jsme vděční za možnost zpívat pro Stonožku, snad se mnou budou všichni souhlasit.

Stonožková hymna Nezůstávej sám (Never be alone), kterou zpíváme s Josefem Vágnerem, se stala součástí našeho repertoáru, a přestože tam každý rok mrzneme, tak se neskutečně těšíme. Už jen proto, že ráno při cestě na Hrad máme prázdný Karlův most a každoroční fotku u stromečku. Ale hlavně proto, že nezůstáváme sami doma a jdeme všichni zpívat pro dobrou věc.