Poprvé jsem se vydala do Itálie, která pro mě vždycky byla tak trochu vysněnou destinací. Říkala jsem si, že Italové mají všechno, co mám ráda: dobré jídlo a pití, nespočet památek, města s nádhernou architekturou, slavné opery, krásná divadla, moře i hory. Co víc si přát? Naší první zastávkou bylo město Řím spolu s nejmenším státem na světě co do počtu obyvatel a rozlohy – Vatikánem.
V ITÁLII SE ZÁSADNĚ PIJE ESPRESSO
V pondělí 25. července kolem šesté hodiny ranní jsem se blížila do Říma. První zastávkou v Italii byla benzínka, kde jsem se po celovečerní cestě autobusem mohla dát trochu do pořádku.
Jak jinak začít první den v Itálii než dobrou kávou? Na Italských benzínkách nebyly nějaké automaty, kde vhodíte dvě eura a dostanete instantní kávu, tam se zásadně dělá káva z kávovaru pěkně do skleněného šálku. Protože neumím italsky, objednala jsem si lámanou angličtinou lungo, avšak po zaplacení jsem dostala malé espresso. Pánové za pultem vypadali velice pobaveně, když viděli mou reakci na miniaturní šálek s kapkou černé kávy. V tu chvíli jsem si říkala, že se možná v Itálii pije takto malé lungo, ale když jsem posléze objednala mamce espresso, donesli úplně stejnou kávu jak mně.
Později jsem se dozvěděla, že Italové tento typ přípravy kávy vůbec nedělají, pokud chcete kávu, ve které je více vody, je třeba si objednat americano. Každopádně z mé strany to bylo poprvé a naposled, co jsem si v Itálii objednala něco jiného než malé espresso.
HONOSNÝ VATIKÁN V ODSTÍNECH ZLATA
Věděli jste, že se Římu říká město lásky? Když přečtete Roma obráceně, vyjde vám slovo amor, což latinsky znamená láska. Když jsme přijeli do Říma, nasedli jsme do metra, které má pouze dvě linky, a to linku A a B, a dojeli jsme na zastávku kousek od Vatikánu.
Ve Vatikánu jsme byli kolem osmé hodiny ráno, takže tam bylo téměř prázdno. Na Berniniho náměstí, které je olemováno širokou kolonádou se čtyřmi řadami toskánských sloupů, nad kterými je 140 soch světců, jsme vyčkali frontu k Bazilice svatého Petra s náhrobkem papeže sv. Jana Pavla II. Byla zde také možnost si za deset euro vyjít na vrchol kopule po 510 schodech a prohlédnout si celý Vatikán z výšky. Pokud byste měli strach nebo nejste v takové kondici, dá se podívat na střešní terasu, ke které jede výtah.
Mně výšky nedělají dobře, a tak jsem raději rovnou zavítala do chrámu, ve kterém je hned v první kapli vpravo slavná Pieta od Michelangela Buonarroti z roku 1500. Říká se, že je to jediné podepsané dílo autora tohoto sousoší.
V bazilice bylo nespočet obrazů a soch, ale mezi největší cennosti patří bezpochyby Berniniho baldachýn. Tento bronzový baldachýn se nachází nad hrobem prvního Kristova apoštola svatého Petra. Je zajímavý tím, že během prací na tomto honosném díle došel bronz, který byl zcela zásadním materiálem pro estetický vzhled. Proto papeže Urbana VIII., zadavatele této stavby, napadlo odstranit bronz, kterým byl již obložený antický Panteon, a využít ho na obložení sloupů baldachýnů.
Čekala jsem, že bazilika bude plná turistů, ale opak byl pravdou, podle všeho byla absence návštěvníků zdůvodněná následky pandemie.
V poledne jsem se vydala na oběd, měla jsem zálusk na pravou italskou pizzu v doprovodu sklenky vína. Usedla jsem na zahrádce kousek pod bazilikou v uličce Piazza San Pietro a po chvíli váhání jsem si objednala pizzu se zeleninou a mozzarellou. Sklenka bílého vychlazeného vína nechyběla. Ačkoli jsem neuměla italsky, číšníci byli velice vstřícní a za pár minut mi donesli to, v co jsem doufala, že jsem si objednala. Pravdou je, že v Itálii moc lidí anglicky neumělo, takže bylo třeba se domlouvat rukama-nohama a ideálně si jídelníček házet do překladače.
ARCHITEKTONICKÉ SKVOSTY V SRDCI ŘÍMA
Po obědové pauze jsme s průvodkyní vyrazili k Andělskému hradu. Tato stavba dostala svůj současný název v šestém století, kdy se podle historie papeži Řehoři Velikému zjevil anděl zvěstující konec morové epidemie, která v Římě panovala. Tento příběh dodnes připomíná bronzová socha anděla umístěná na vrcholu hradu a taktéž most, na kterém jsou sochy andělů držící úryvky z křížové cesty Ježíše Krista na Golgotu.
Následně jsme si to namířili k Pantheonu, šli jsme uličkami skrze náměstí Piazza Navona, na kterém se kdysi Staří Římané chodili dívat na takzvané agony. Jednalo se o náboženskou slavnost, která se slavila několikrát do roka na počest různých božstev.
Na každém náměstí nebo i v uličkách Římu byla možnost si zdarma dolít pitnou vodu, což bylo v takovém úpalném horku ideální.
Když jsem došla k Pantheonu, potřebovala jsem se někde schladit. Pár set metrů od tohoto kruhového chrámu se nacházela zmrzlinárna Della Palma se 150 druhy příchutí gelato. Když jsem tam vstoupila, cítila jsem se jako Alenka v říši divů, tolik zmrzliny pohromadě jsem ještě nikdy neviděla. Italské gelato prodávali za tři eura a mohla jsem si vybrat dva libovolné druhy. V tomto horku jsem měla chuť na něco osvěžujícího, a tak jsem zvolila příchuť limoncello, což je pro celou Itálii velmi populární citrónový likér.
Po příjemném osvěžení jsem si vystála taktéž ne příliš dlouhou frontu do kruhové auly Pantheonu. Pantheon je starověký kruhový chrám nyní posvěcený Panně Marii mučedníků, zajímavý je na něm devítimetrový otvor zvaný okulus, který se nachází v nevyšším bodě chrámu uprostřed polokulovité klenby. Je taktéž zdrojem přirozeného světla v budově.
Po prohlídce Pantheonu jsme si to namířili k fontáně Di Trevi, kterou můžete znát například z filmu La Dolce Vita.
Po této prohlídce jsem si myslela, že už dál nedojdu ani krok. Důvodem byly moje nové boty. Nevím, co mě to napadlo, ale před odjezdem do Itálie jsem si koupila nové sandálky a po téměř celodenní chůzí městem jsem měla naprosto sedřená chodidla.
Každopádně byla by škoda zůstat u fontány po zbytek dne, a tak jsem si řekla, že to zvládnu a půjdu dál. Kolem národního památníku Vittoriano a Forum Romanum jsme došli ke Colosseum, což je největší starověký a dnes i nejstarší amfiteátr, který byl kdy postaven.
Potom jsme se vydali k bazilice svatých Janů v Lateránu a naproti baziliky v budově na náměstí Piazza di San Giovanni in Laterano jsem po kolenou vyšla Svaté schody, po kterých kráčel Ježíš Kristus v paláci Pontia Piláta v Jeruzalémě.
Následně jsem se dokulhala k metru, kterým jsem dojela k autobusu. Ten nás dovezl do městečka Fuggi, kde jsme strávili první noc. Večer jsem se snažila najít nějakou restauraci, ale všude bylo prázdno, až jsme narazila na malé náměstí, kolem kterého byla restaurace, bar a cukrárna. Místní se tam mezi sebou bavili, hráli karty a popíjeli limoncello.
Bohužel už venku nebylo místo k sezení, a tak jsem šla dovnitř domácí restaurace, kde jsem ochutnala ty nejlepší ravioli plněné ricottou a namáčené v rajčatovém pyré, co jsem kdy jedla. Potom jsem šla na hotel si dát sprchu a zalepit puchýře s nadějí, že zítra budu v rámci možností chodit.
Autor: Izabela Waclawková
Doufáme, že vás článek naší redaktorky nabudil vyrazit vstříc výletu do tohoto krásného města. A pokud byste přeci jen hledali něco blíže, nevynechejte naši prázdninovou sekci CZestování, například v tomto článku jsme navštívili Turnov.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Izabela Waclawková, www.pexels.com
