Před šestou hodinou večerní začal z komína nad Sixtinskou kaplí stoupat bílý dým, rozezněly se zvony a asi hodinu poté uslyšel shromážděný dav poutníků známou větu „habemus papam“, tedy „máme papeže“. Nedlouho poté vystoupil na balkón svatopetrské baziliky nově zvolený papež Benedikt XVI. Psal se 19. duben 2005. Ne, nejedná se o chybu, tento článek skutečně bude o papeži Františkovi. Jeho příběh v roli papeže však mohl začít právě v tuto chvíli. Před dvaceti lety byl totiž nedávno zesnulý František druhým největším favoritem.
Výsledky konkláve, tedy volby papeže, jsou vždy přísně tajné, takže i tvrzení, že František skončil tehdy v hlasování druhý, nelze ověřit. Navíc zvolení Benedikta XVI. nebylo ničím překvapivým, byl pokládán za jednoznačného nástupce Jana Pavla II. Zkrátka historie na „kdyby“ nehraje. Avšak skutečnost, že hlasování o každém papeži probíhá naprosto izolovaně a neveřejně, vytváří prostor pro domněnky. V každém případě, když se v březnu 2013 nad Sixtinskou kaplí objevil bílý dým znovu, vyšel na balkón baziliky svatého Petra Jorge Maria Bergoglio už jako nově zvolený papež František.
Přestože byl papež František v pořadí 266. papežem, byl v mnoha ohledech první. Už jenom jméno, které si zvolil pro svůj pontifikát, si nevybral žádný jeho předchůdce. To je také důvodem, proč u něj nemusela být uváděna řadová číslovka. Podstatnějším důvodem je ale to, že si to papež František zkrátka nepřál. František byl též prvním papežem z Jižní Ameriky, a vůbec z celého amerického kontinentu, a také prvním papežem, který byl členem jezuitského řádu. Jako správný Jihoameričan miloval tango a samozřejmě fotbal. V tomto sportu byl vášnivým fanouškem týmu San Lorenzo.
Velmi se také odlišoval způsobem oblékání, čímž se vymezoval vůči okázalosti, která byla s papežským úřadem dříve spojená. Odmítl bydlet v papežské rezidenci, místo toho zvolil skromnější Dům svaté Marty, rozhodl se nenosit červenou papežskou mozzetu ani červené boty, které taktéž dříve patřily do šatníku papeže.
Právě skromnost a soucit s chudými jsou hodnoty, které František velmi akcentoval během celých dvanácti let svého pontifikátu. Sám totiž pocházel z chudých poměrů. Narodil se italským přistěhovalcům v obchodní čtvrti hlavního města Argentiny. Zajímavostí je, že jeho prarodiče, kteří do Argentiny odešli, měli z Itálie původně odcestovat lodí Princezna Mafalda, která však při plavbě ztroskotala. Přestože měli už zaplacenou cestu, odpluli nakonec k jejich velkému štěstí o měsíc později jinou lodí.
O zesnulém papeži už bylo napsáno i řečeno mnoho. Podat ucelený souhrn jeho odkazu je mimo možnosti tohoto článku. Proto pokud by se měla vyzdvihnout tři témata, která byla papeži nejbližší a kterým se během dvanácti let v čele církve věnoval nejvíce, byla by to zřejmě právě chudoba, často v souvislosti s migrací, ekologie a taktéž synodalita. V otázkách migrace často promlouval do svědomí mnoha politikům, když apeloval na otevřenější postoj vůči migraci. V každém člověku totiž viděl především bratra či sestru, čili bližního. Jedna z jeho nejvýznamnějších encyklik (knižních publikací) se jmenuje Frateli Tutti, což lze přeložit tak, že jsme si všichni bratry a sestrami.
Podobně přelomovou publikaci vydal i v oblasti ekologie, nese název Laudato si‘. Ovšem, že mu není lhostejná „péče o společný domov“, jak zní podtitul této encykliky, dal najevo už výběrem svého jména František. To si zvolil po sv. Františku z Assisi, kterému na přírodě velmi záleželo.
Synodalita, která posledním pojmem charakteristickým pro Františkův pontifikát, je pro většinu čtenářů nesrozumitelný výraz, jehož vysvětlení by dalo na samostatný článek. Ve zkratce jde však o hledání nových způsobů a cest, jak být církví v 21. století a jak uskutečňovat její poslání. V tomto procesu je důležité naslouchat názorům a pohledům druhých, bez ohledu na to, zda se jedná o laiky či duchovní.
Mnoho článků a komentářů je v poslední době věnováno spekulacím, kdo bude Františkovým nástupcem. Tyto odhady se zpravidla nenaplní, avšak lze předpokládat, že jeho nástupce půjde v jeho šlépějích. Už jen proto, že velkou většinu z kardinálů, kteří budou příštího papeže volit, jmenoval právě František. Pracovně tak můžeme jeho nástupce nazvat Františkem II. Odhady budoucnosti však nejsou předmětem tohoto článku, ten se zabývá minulostí. Ta si bude papeže Františka pamatovat jako papeže, který cítil s lidmi chudými a s lidmi na okraji a kterému záleželo na životním prostředí. Jako na veselého a temperamentního Jihoameričana, který měl rád fotbal, ale hlavně lidi. A ti měli rádi jeho.
Autor: Lukáš Kuřík
Editorka: Barbora Lahučká
Připomeňte si v jednom z našich článků i papeže Jana Pavla II.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Pixabay
