Každý z nás někde bydlí. Ať už je to byt, dům, panelák, chata či třeba garsonka. Někteří lidé bydlí i na trošku netradičních místech, která vzbudí ve společnosti trochu rozruchu. Ale řekli byste, že někdo bude bydlet na letišti? Celkem zajímavé na místo, kde obvykle trávíme jen pár hodin. Tohle přesně se stalo Íránci se jménem Mehran Karimi Nasseri. Jedna ztráta dokladů a uvízl na druhém největším letišti na světě.
Život před terminálem
Mehran Karimi Nasseri se narodil roku 1945 (přesné datum není známo) ve městě Masjed Soleyman na západě Íránu. Jeho otec byl lékař, což umožnilo Mehranovi vyrůstat v dobrým poměrech. To znamenalo i studium na univerzitě v britském Bradfordu, kde roku 1973 ve svých 28 letech začal studovat tříletý kurz jugoslávských studií. Roku 1977 se začala politická situace v Iránu přiostřovat a Mehran se v zemi přestal cítit bezpečně.
Chtěl žít jinde, a tak začal jednat. Podal si tak žádosti o status uprchlíka v několika evropských zemích. Vyhověno mu bylo v Belgii, kde status získal s tvrzením, že ho za protesty proti tamnímu vůdci vyhostili ze země. Po několika letech se však ukázalo, že Nasseri lhal a že z Íránu nikdy vyhoštěn nebyl. Žádný postih ho však úředně nepotkal. Status uprchlíka mu navíc umožňoval cestovat do dalších zemí Evropy. To vše jen do osudového dne roku 1988.
Život na Terminálu 1
Ve svých 43 letech cestoval 26. srpna 1988 z Belgie do Velké Británie přes Francii, konkrétně přes pařížské letiště Charlese de Gaulla, které je největší ve Francii a druhé největší v Evropě. Ve Velké Británii se měl poprvé v životě setkat se svou biologickou matkou. Cesta do té doby probíhala hladce, jenže mu však nechyběly potřebné dokumenty. Ty se měly údajně ztratit spolu s jedním kufříkem, jenž mu byl ukraden. Jiná verze hovoří o poslání kufříku trajektem z Belgie do Británie, kterou měl Mehran zamluvit ztrátu. Bez potřebných dokladů tak nemohl být vpuštěn do země a dalším letem byl vrácen zpět do Paříže.
Ve francouzské metropoli nebyl schopen prokázat ani svou totožnost, ani status uprchlíka. Zasekl na pařížském letišti v zóně d’attente pro cestující bez dokladů. Jeho situací se okamžitě začaly zabývat příslušné úřady a jeho případ si vzal na starosti právník pro lidská práva Chrtistian Bourget. Mezitím si Mehran našel místo na rohovém červeném křesle, které bylo umístěno u okna, ze kterého bylo vidět na fontánu venku. Zde měl veškeré své osobní věci a místo, kde přes den seděl a v noci spal.
Uplynuly týdny, měsíce a roky a Mehran se stal součástí letiště, které v dobách před covidem odbavilo přes 72 miliónů cestujících. Vstával brzy ráno, aby provedl ranní hygienu předtím, než začne být provoz na letišti rušnější. Přes den se stravoval v nejrůznějších restauračních zařízeních, jako například McDonald’s. Potkával také velké množství lidí. Ti, kteří věděli o něm a jeho situaci mu sem tam nějakým způsobem pomohli: přispěli mu nějakým tím obnosem, darovali nějaké oblečení či zakoupili nějaké jídlo. Čas trávil také čtením novin, kouřením dýmky a také psaním vlastní autobiografie. Situace okolo jeho případu se pohnula roku 1992, kdy francouzské soudy rozhodly, že nemůže být vyhoštěn ani vstoupit na území země galského kohouta.
Přišel rok 1995, který znamenal další posun v jeho případu. Belgické úřady mu umožnily vycestovat do Belgie pod podmínkou, že bude pod dohledem sociálního pracovníka. Tento návrh odmítl spíše kvůli faktu, že se chtěl nadále dostat do své cílové destinace Velké Británie. Vstup do země mu časem nakonec nabídla i francouzská strana, ale i tuto nabídku odmítl. Nechtěl opustit prostor letiště, kde si zvykl na zdejší život. Úřady ho navíc uvedly v dokumentech jako Íránce, ač ke své rodné zemi už necítil žádné pouto a ani ochotu se vrátit do rodné vlasti.
Co mu ještě vadilo, bylo neuvedení jeho preferovaného jména: Sir Alfred Mehran. Úředně si ho změnit nenechal, ale pod tímto jménem ho nakonec znal každý, kdo o něm věděl. Pobyt se prodlužoval a Mehran se dostával do zájmu médií, která chtěla zmapovat tento velmi nezvyklý příběh. Na letištní poštu mu chodily dopisy a pohlednice od lidí z různých koutů světa, ve kterých lidé vyjadřovali íránskému uprchlíkovi podporu.
Hospitalizace a návrat na letiště
Jeho nepřetržitý pobyt na letišti byl nakonec dlouhý 18 let. V červenci 2006 byl hospitalizován v nemocnici a jeho místo bylo mezitím demontováno. Jako jeden z důvodů jeho převozu do zdravotnického zařízení byla zvětšující se bulka na jeho hlavě. Po stránce psychické byl Mehran jinak naprosto v pořádku, o čemž se přesvědčilo i několik psychologů. Na začátku následujícího roku byl propuštěn z nemocnice, na letiště se ale nevrátil. Převezen byl do azylového domu v Paříži, kde žil až do loňského září.
Tehdy se rozhodl opět vrátit na letiště Charlese de Gaulla ke svému netrdičnímu životu. Bohužel to ale bylo jen na dva měsíce. Zemřel 12. listopadu 2022 na zástavu srdce i přes veškerou pomoc přivolaných zdravotníků. Cestující a personál na něj vzpomíná jako na hodného člověka s poněkud smutným osudem. Ač chtěli, aby si našel jiné místo k životu, brali ho jako součást letiště.
Film Terminál
Jak jsem zmiňoval výše v článku, Mehran sepisoval autobiografii o svém životě, která vyšla roku 2004 pod názvem The Terminal Man. Největšího věhlasu se ale dočkal film Terminál od Stevena Spielberga, který roku 2003 zaplatil Nasserimu údajně 275 000 amerických dolarů za práva na jeho příběh. Ve filmu si v hlavní roli zahrál Tom Hanks. Děj se odehráva okolo Viktora Navorského, který přijíždí do New Yorku. Netuší, že během dlouhého letu proběhl v jeho zemi, fiktivně vymyšlené Krakozii, vojenský převrat. Nesmí vstoupit na území USA, protože jeho doklady pozbyly platnosti.
Viktor nakonec na letišti zůstane po několik měsíců, během nichž získá nové přátele a seznámí se s letuškou Amélií, kterou si ve filmu zahrála Catherine Zeta-Jones. Na rozdíl od předlohy se pro Viktora vše vyvine dobře a může vstoupit do USA. Film byl uveden do kin roku 2004 a na tržbách vydělal celosvětově přes 219 miliónů dolarů. Mehran pak do své smrti žil právě z peněz z natočeného filmu.
Autor: Petr Martínek
Zajímají vás letecké příběhy? Přečtěte si osud autora Malého prince.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: cs. wikipedia.com, ct24.cz, deník.cz, youtube.com, irozhlas.cz
Foto: cnn.com, new york post.com, g2rail.com, cs.wikipedia.com
