Když si vybíráme, jakému sportu se chceme věnovat, mnoho z nás si představí v první řadě fotbal, běh nebo pouhé chození do posilovny. Ne každý jsme ale ten typ, který by chtěl zvedat třicetikilové činky, běhat půl maratony nebo vyhrávat Ligu mistrů. A proto jsou tu také jiné, méně nápadné, zato historicky velmi staré sporty, které si možná zamilujete. Jedním z nich je i lukostřelba.
Dalo by se říct, že pokud se u toho pořádně nezapotíte, nevyrýsujete svaly nebo nezhubnete do letní postavy, pak nejde o sport. Ani jedno z toho ale nespadá do podmínek klasifikace sportu jako takového, a proto se s klidem můžete nazývat sporťákem, i když v ruce držíte luk. Lukostřelba navíc spadá do sportovních disciplín už od dob antického Řecka.
Pokud tedy přemýšlíte, jak naložit se svým zdravím a volným časem, ale nejste tak úplně sportovní typ, zkuste sáhnout i do těchto méně známých vod. Jak říká můj trenér lukostřelby Michal Žák (Akademik sport centrum -UPOL – pozn. red.): „Pokud chcete začít, stačí přijít a střílet. Je to skvělá možnost odreagování se, kdy přijdete na jiné myšlenky a naučíte se pracovat s vlastní hlavou.“ A o práci s hlavou bývá sport často víc než o vysněné postavě.
Jakou formu lukostřelby můžete vyzkoušet?
Co víc byste chtěli dělat s lukem a šípy, než střílet na terč před sebou? I takhle se dá o lukostřelbě uvažovat. Ve skutečnosti ale existuje několik různých variant, jak a s čím střílet, ale také do čeho a v jakém prostředí. Tím se z na první pohled monotónního opakování stejného pohybu stává strategická hra o každý milimetr, která se mění podle terénu, vzdálenosti nebo výbavy.
Nejvíce rozšířená je určitě terčová lukostřelba. V té jde o přesnost střelby na určitou vzdálenost. Zdokonalujete se v postoji a míření na jeden konkrétní terč a detaily ladíte podle jeho vzdálenosti. Jde o druh lukostřelby, se kterým se setkáte nejčastěji jakožto začátečník na svých prvních trénincích.
Oblíbená je také lukostřelba terénní. Zde jsou terče oproti terčové lukostřelbě rozmístěny v přírodním terénu a v různých vzdálenostech. Vyžaduje jiný styl zaměřování a práci s přírodními podmínkami, jako je především vítr. Paradoxně jde o skvělý trénink právě pro terčovou lukostřelbu.
Pro srovnání, já osobně jsem se setkala poprvé s terénní lukostřelbou, kde jsem používala tradiční vyřezávaný dřevěný luk. Myslela jsem si, že na svém prvním tréninku budu mít výhodu. Tam jsem ale začala trénovat terčovou lukostřelbu s úplně jiným, sportovním, druhem luku (o výbavě ale jindy – pozn. red.), který si vyžadoval jiné míření a držení, než jsem do té doby znala. V tu chvíli mi došlo, jak je lukostřelba rozmanitá a že jde o víc než jen střílení na terč.
V České republice je velmi častá i 3D lukostřelba. Z názvu by se dalo očekávat, že půjde o určitou formu lukostřelby ve virtuální realitě, ale není tomu tak. I tento typ lukostřelby vyžaduje opravdový luk a šípy, a dokonce i skutečné terče. Ty jsou však ve formě 3D modelů různých zvířat či figurín rozmístěných v přírodě.
Výčet tím ani zdaleka nekončí, existuje lukostřelba halová, běžecká, dálková (Flight Archery), lukostřelba handicapovaných, lukostřelecký biatlon (Ski Archery) či střelba na vlajku (Clout Archery). Způsobů, jak a s čím střílet, je nespočet, spousta z nich je odvozená od kultury dané země, ve které se lukostřelba jako sport rozmohla. Proto je dobré znát i samotnou historii tohoto sportu.
Počátky lukostřelby jako sportovní disciplíny ve světě
Lukostřelba, ať už rekreační nebo závodní, je dnes uznávaná sportovní disciplína, jejíž kořeny sahají do dávné minulosti. Místo ke sportu se řadila ve svých počátcích, tedy ve starší době kamenné (cca před 50 000 lety), ke způsobům boje. Samotný objev luku v Africe je dokonce jedním ze tří největších objevů lidstva hned vedle ohně a kola.
Historie pamatuje lukostřelbu jako národní sport už v období antického Řecka, kdy započala svou éru jakožto disciplína na olympijských hrách. V roce 1671 se objevila na prvním biatlonu pořádaném Turky, který se skládal právě z lukostřelby a plavání.
V Asii vynikali v lukostřelbě převážně Číňané a Mongolové, později se seznam rozšířil o Koreu a Tibet. V těchto státech je lukostřelba dodnes oficiálním národním sportem. Ani Japonsko se trendu sportovní lukostřelby nevyhnulo, ale tradičně si její styl uzpůsobilo podle svého. Vzniklo tak japonské učení Kyudo (cesta luku – pozn. red.), ve kterém se lukostřelba pojí se způsobem vedení života a dodnes spadá do výuky všech samurajů.
Evropu v oblasti moderní lukostřelby ovládl především anglický lučištník Robin Hood a byla to právě Anglie, kde byla vydána první kniha popisující způsob střelby z luku. Tuto schopnost musel ve své době ovládat v zemi na pokyn panovníka každý občan starší osmi let. Podobně tomu bylo také za dob Karla IV., kdy se pořádaly střelecké soutěže v rámci lukostřeleckých slavností.
V roce 1900 nesměla chybět střelba z luku ani na prvních novodobých Olympijských hrách (OH) v Paříži. Na programu byla dalších dvacet let do OH v Antverpách roku 1920. Od té doby si museli lukostřelci počkat dlouhých padesát let, než se znovu v této disciplíně na OH objevili. V mezičase v roce 1931 alespoň stihla vzniknout Mezinárodní federace lukostřelců známá pod zkratkou FITA. Dnes ji ale známe pod názvem World Archery (WA).
Ani Československo se nevyhnulo vlně šípů. V letech 1925 přivezla skupina Američanů tuto aktivitu i do našich krajin. Za oficiální sport jsme u nás začali lukostřelbu považovat tři roky nato. Zasloužilo se o to sdružení YMCA (zkratka je z anglického Young Men’s Christian Association – Křesťanské sdružení mladých mužů – pozn. red.). Později přispěl k rozmachu zakladatel tehdy Československého svazu lukostřeleckého Jan Horn. Díky nim se mohli do naší historie zapsat jména jako František Hadaš nebo Eliška Šafránková.
Dnes už pouze Český lukostřelecký svaz (ČLS) i nadále zajišťuje cestu směrem k OH a k WA (zástupcem za ČR je právě ČLS – pozn. red.). Spolu s ním je známý Český svaz sportovních kuší a luků 3D, který zajišťuje zájmovou a sportovní střelbu z luků a kuší na 3D terče. Celkově v ČR funguje dalších pětačtyřicet lukostřeleckých klubů.
Autor: Barbora Mlezivová
Pokud máte zájem si vyzkoušet i jiné neobvyklé aktivity, přečtěte si také náš článek o Klubu netradičních sportů.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: lukostrelnice-libichov.cz, czecharchery.cz, lukostrelec.cz
Foto: Barbora Mlezivová, pexels.com
