Long story short, hostely nejsou taková nuda jako hotely

Hana Řeháková

Hostely jsou druhem cestování, zábavy a socializování, který ještě stále většina Čechů neumí využívat. Spousta hostelů se tak snaží zaujmout svým originálním designem a architekturou, nebo širokou nabídkou společenských aktivit. Zatraktivnit co nejvíce pobyt pro své hosty se začíná dařit mnohým hostelům po celém světě a mezi nejlepší z nich patří i olomoucký Long story short. The Guardian ho tento rok označil jako jeden z nejlepších deseti nových hostelů na světě.

Hostel můžete najít v Olomouci na starém městě, kde se nachází v prvním patře krásné staré budovy ze 17. století, která nese příznačný název Podkova podle svého tvaru. V jejím přízemí s nacházejí různé malé firmy, včetně Vaultu 42, coworkingového centra, které pořádá různé zajímavé semináře a úzce spolupracuje s Long story short nacházejícím se nad ním.

Paní majitelka Eva Dlabalová mi vysvětluje, že celý komplex patří její rodině. „Původně byly tady nahoře vysokoškolské koleje, ale ty potom zavřeli.“ Eva je mladá podnikatelka, která po umělecké škole hodně cestovala, až skončila na Novém Zélandu. „Byla jsem tam tři a půl roku a chtěla jsem tam zůstat, tak aby mě dostali zpátky domů, zavolal mi můj mladší brácha, který to celé vymyslel. Řekl mi, že horní patro je neaktivní a jestli bych tady nechtěla udělat hostel, že si myslí, že mi to půjde.“ Do Čech se Eva vrátila co nejdřív a plná nápadů. Kontaktovala svojí bývalou spolužačku z gymnázia, a především interiérovou designérku Denisu Strmiskovou a ještě společně s paní Dlabalovou, Evinou matkou, která je stavební inženýrka, udělaly z horního patra Podkovy originální a designový hostel. „Většina nábytku je z pražských blešáků, odkud jsme je musely přivézt až sem, do Olomouce. Tady na Moravě totiž lidi starý nábytek pálí.  Všechno jsme restaurovaly, vyráběly vlastní nábytek a předělávaly věci z Ikei. Měly jsme úžasné zámečníky, kteří nám vytvořili práci, co nám tři zámečníci před nimi odmítli.“ Rekonstrukce trvala rok a půl a její výsledek na vás zapůsobí hned, jak vkročíte na recepci hostelu. Designově a architektonicky je hostel velmi nápaditý. Minimalistický styl obsahuje spoustu futuristických i vintage prvků. „Denisa byla původně scénografka, ale pak se přeorientovala na designérku. Jenže na scénografii jí vytýkali, že je moc moderní a na architektuře, že je moc divadelní. Hostel byl pro ni výborný prostor, aby se mohla vyřádit. Má moderní prosvětlený styl, ale zároveň neskutečně emocionální a procítěný.“ Vytváření hostelu tak pro ně byla zábava. Paní Dlabalová vytvářela architektonickou část, Denisa Strmisková desing a Eva řešila funkčnost.  „Kreslily jsme si na zem kde, co bude, představovaly jsme si jak se tady budou lidi pohybovat, kam si dají věci, když půjdou do sprchy, aby tam měli dostatek místa. Procházely jsme každý metr a řešily, jak ho nejlépe využít.“ Hostel je tak pohodlný, pokoje jsou nápadité, a hlavně nabízejí spoustu osobního prostoru, čímž se liší od spousty jiných hostelů. „My jsme chytly tu vlnu, kdy si lidi začali říkat, že hostely jsou vlastně fajn a proč by teda nemohly i vypadat hezky.“ 

 Název Long story short vlastně vypovídá vše, co potřebujete o hostelu vědět. „S Denisou jsme seděly několik hodin a nemohly přijít na to, jak se bude náš hostel jmenovat. Byly jsme už zoufalé, a tak jsem procházela oxfordský slovník. Jelikož jsme jedna dlouhá chodba, tak jsem tak koukala na slovo long a jak máte ve slovnících vysvětlivky pod slovy, tak tam bylo napsáno právě long story short a najednou mi to do sebe celé zapadlo. Jsme jedna dlouhá chodba, nemáme patra, a když host prochází hostelem, tak je to jedno takové dlouhé story.“ Denisa Strmisková sice ze začátku úplně nesouhlasila, ale Eva ji nakonec přesvědčila. „Když už chceme být ten nejlepší hostel na světě, tak long story short, podívejte, jak se nám to povedlo.“ Název odkazuje i na dlouhou historii (long story), kterou má krásná stará budova ze 17. století, ve které se hostel nachází, a zároveň říká, že hosti jsou zde jen na krátký čas (short).

„Guardian se o nás dozvěděl od blogera Budget Traveller, který napsal knihu The grand hostels. On sám je hostelový cestovatel, ale vyhledává i něco jiného než lowbugetové ubytování. Já s ním souhlasím v tom, že je pořád potřeba ten duch sdílených aktivit a být ve sdílených pokojích, ale pořád si člověk i rád dopřeje nějaké to soukromí. Hostely nejsou taková nuda jako hotely.“ V jeho knížce mají jako jediný hostel svou vlastní trojstránku, zatímco ostatním hostelům světa dopřál pouze stránky dvě. Buget Traveller není sám, kdo je hostelem uchvácený. Od chvíle, co vstoupíte do hostelu vidíte jen samé usměvavé tváře. Prostory recepce a kavárny vytváří příjemné prostředí na práci, nebo malé meetingy. „Moje největší priorita je, aby se tady lidi dobře bavili a měli zážitek od momentu, kdy sem vstoupí, až do momentu, kdy odjíždí domů.“

Eva je vyučená maskérka a její oko pro detail se opravdu nezapře. Když spolu procházíme hostelové pokoje, na centimetr přesně upravuje závěsy, noční stolky nebo židle. „Uklízečky jsou šikovné, ale nevidí to, co vidím svým ostřížím okem já.“ Kromě maskéřiny také dálkově studovala kuchařinu, poté pracovala na Novém Zélandu v pětihvězdičkových restauracích, skvělých kavárnách, které pak i manažerovala, a když se sem vrátila, tak mohla všechny zkušenosti propojit. Občasné směny na recepci jí dodávají energii a ukazují, že svůj podnik  vede opravdu dobře. „Je fajn, když za vámi lidi přijdou a řeknou vám, jak je to tady úžasné, a že se jim líbí jak to tady funguje.“

Vedle prostorné recepce najdete i kavárnu s příjemnou obsluhou, kvalitní kávou a vlastními dortíky. V létě je hostelová kavárna vyhlášená především díky obrovské terase, na které je i kavárenský pult a obsluha tak nemusí celé léto běhat ven. „Lidi si bohužel ještě nezvykli, že fungujeme i přes zimu,“ stěžuje si paní majitelka Eva na nedostatek kavárenských zákazníků, „ale teď máme naplánovaný velký projekt a dole budeme otevírat něco jako restauraci, ale spíše bych to nazvala jako Eatery & Bakery.“ Už teď mají vlastní pekárnu, která má u hostů a návštěvníků kavárny obrovský úspěch, ale hodlají expandovat. „Bude to něco jako malé bistro. Máme tu totiž občas takovou akci, která se jmenuje Chef’s table. Naši úžasní talentovaní kuchaři vždycky navaří něco speciálního pro vybranou společnost a lidem se to hrozně líbí.“ Eatery & Bakery tak bude podávat snídaně a přes den péct jak pečivo, tak sladké dobroty.

Rozrůstání kavárny jen ukazuje, jak je paní majitelka ve své práci odhodlaná, a že má ještě spoustu dalších nápadů schovaných. „Pořád se jako hostel vyvíjíme, jsme teprve dvouletý mimino.“ Na Evě je vidět, že ji její práce naplňuje a neskutečně baví. Je plná nápadů a inspirace pro všechny zaměstnance a lidi v jejím okolí. „Vždycky mě bavilo se starat o lidi, dělat jim radost, vymýšlet super dárky. Nic víc mě nenaplňuje, jako když můžu udělat někomu radost. Neskutečně mě naplňuje, když jsou lidé spokojení, a to je celý důvod, proč tady tohle dělám.“

Celý koncept hostelu vypadá velmi dobře, a nápady na rozšíření kavárny ještě lépe,  třeba si jí díky němu všimnou i Aničky ze Spadla Anička do kafíčka, a zařadí ji mezi svá doporučení.