Když se vysloví jméno Gabriely Koukalové, není moc lidí, kteří by nevěděli, o koho jde. Pro mnohé z nás představuje jednu z historicky nejúspěšnějších biatlonistek na světě. Pro jiné třeba stroj, co se hodinu před závodem zapnul, vyhrál a odkráčel zpět do neznáma. Gabriela Koukalová je opravdu jiná, ale není zvláštní. Naopak, je jedinečná. Každý fanoušek věděl, že poslední rok její fantastické kariéry provázely dlouhodobé problémy s lýtky, kvůli kterým neodjela ani na olympiádu. Ale opravdový problém, co ji doprovází celý život, o tom nevěděli ani nejbližší…
Jako dlouhodobý fanoušek českého biatlonu a především Gabriely Koukalové jsem zaznamenal, že připravuje publikaci své knihy, o čem ale kniha opravdu bude, nevěděl nikdo. Před uplynulou sezónou jsem byl opravdu optimistický, věřil jsem, že se dá Gabriela zdravotně do pořádku a již v únoru zabojuje o zlatou olympijskou medaili, která jí chybí. Zpětně svůj optimismus hodnotím jako těžkou naivitu. Psal se začátek dubna a kniha Jiná obletěla svět, a to doslova. Není snad jediného českého publicisty, který by se ke knize nevyjádřil. Zájem o publikaci byl opravdu enormní. První dny, kdy kniha vyšla, jsem zpozoroval různé názory, a to jak pozitivní, tak i negativní. Moc jsem chtěl zjistit pravdu a udělat si vlastní názor, a tak jsem si knihu pořídil také. A rozhodně toho nelituju, ba naopak!
Nic není takové (růžové), jak se nám na první pohled může zdát – takto bych mohl charakterizovat v podstatě celou biografii. Ale pojďme od začátku…
Gabriela to neměla lehké už jako malé dítě. Tlak ze strany rodičů do závodění byl tak velký, až si samotná ikona českého biatlonu sportování zhnusila. Gabriela nikdy závodit nechtěla a myšlenka, že by jednou byla vrcholným sportovcem, ji velmi ničila. Už jako čtyřletá se účastnila prvních závodů, nejprve jen v běhu na lyžích, ale už tenkrát se malá sportovkyně odmítala postavit na start a porážet jednu soupeřku za druhou.
Není tajemstvím, že v důsledku nenávisti k závodění a nepochopení svých rodičů několikrát zahrabala své startovní číslo do sněhu. Dělala zkrátka všechno pro to, aby nemusela závodit. Jindy se zase hned po vystartování schovala za zatáčkou v lese. Rodiče to nesli velice špatně, hlavně otec, který byl na Gabrielu od narození opravdu přísný. Ani později jako studentka ve škole to neměla zrovna nejlehčí. Nikdy neměla moc kamarádek, naopak, v přítomnosti chlapců jí bylo lépe, což později dokazuje i její přestup z ženského reprezentačního týmu do týmu mužů pod vedením jednoho z klíčových mužů GK, Ondřeje Rybáře.
Nejsilnějším momentem celé knihy je jednoznačně zjištění, že česká kráska trpěla deset let vážnou nemocí, anorexií. Mluvit o něčem takovém nebylo zrovna lehké, Gabriela ale chtěla pomoci dalším sportovkyním, které by se mohly trápit stejným problémem, a proto vše přiznala. Celou nemoc přičítá špatnému přístupu od trenéra, který ji ponižoval a říkal, že není žádná modelka. V týmu navíc nebyl žádný psycholog, což byla podle Gábiny další chyba. Mnoho lidí se nyní Gábině ozývá a seznamuje ji se svým osobním příběhem, což dokazuje, že velké přiznání mělo jednoznačně smysl. Fakt, že Gabriela dokázala vyhrávat i v době, kdy velmi trpěla, je bezesporu obdivující. Práh bolesti měla úplně jinde než její protivnice.
Letošní sezóna skončila a široká veřejnost čekala, co bude dál. Nikdo si nebyl jistý. Gabriela knihou odpověděla. Kariéru ještě oficiálně neukončila, ale opravdu si nedovedu představit, že bych se v její situaci dokázal vrátit. Gabriela má ovšem hranice posunuté hodně daleko, takže si myslím, že ještě nic uzavřeného není. Upřímně nevím, co bych jí doporučil – ukončit, nebo pokračovat? Nebudu si hrát na soudce. Mne jako čtenáře kniha rozhodně nezklamala. Gabriele svým způsobem rozumím, chápu, že musela s pravdou ven. Cením si především toho, s jakou otevřeností je kniha napsaná. Zdaleka ne všichni by to totiž dokázali. Upřímnost považuji za nejsilnější faktor celé knihy.
Gabriele Koukalové přejeme v životě mnoho hezkých chvil a úspěchu, alespoň takové míry, jaký zaznamenávala ve sportu!
Autor: Jiří Kuchař
