Hannah a Catherine právě ukončily studium na univerzitě v rodné Británii a odjíždí na cestu po Pamírské dálnici spojující Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán. S pronajatým džípem přejíždějí mezi městy a poznávají ženy, které jsou sice různých věkových kategorií i společenského postavení, ale jednu věc mají společnou, a to silný příběh. Skrze snímek Ženy za volantem: Příběhy z cesty po Pamíru, který byl promítaný v rámci festivalu Jeden svět Olomouc, mohou část svých příběhů vyprávět i nám.
Dokumentární film vznikl v roce 2022. Ve zhruba 90 minutách shrnuje dvouměsíční cestu mladých britských režisérek Hannah Congdon a Catherine Haigh podél pamírské dálnice. Ve snímku jsou zachycená působivá panoramata, rozlehlé pláně, na první pohled nepřátelské hraniční přejezdy i zlomky toho, jakou techniku používají místní, nebo jaká jsou jejich typická povolání. Hlavním tématem je ale postavení žen ve společnosti. Proto cestovatelky v každém městě, kde zastaví, pátrají po ženách, které nějakým způsobem vybočují z normy, aby si poslechly jejich příběhy a poznaly jejich životní názory a postoje. Režisérky chtějí slyšet, jak se v daných zemích ženám žije. A vyprávění oslovených postupně otevírají další a další promlčená témata.
Z natočeného materiálu by se dalo usoudit, že nejhorší situace, co se kvality života žen týče, je ze tří procestovaných zemí v Tádžikistánu. Už v prvním městě tlumočnice autorkám vysvětluje, že ženy v Tádžikistánu mají být nesmělé, opatrné a mají si uvědomovat, že mají nižší postavení než muži. Když režisérky dojedou dále na venkov, mladinká dívka jim nedokonalou angličtinou sdělí pro mnohé diváky možná nejvíce šokující příběh z celého dokumentu. „Když se muži líbí nějaká dívka z vesnice, prostě ji unese. Mojí sestře se to stalo, když se vrátila ze studií. Je teď vdaná a mají děti,” popisuje na kameru s úsměvem a s odhodláním odporovat. V zápětí dodává, že sestra není šťastná a ona sama se bojí, že kdyby se jí něco takového také stalo, nenajde oporu ve svých rodičích, kteří ačkoliv jsou poměrně moderní, považují unášení nevěst za součást jejich tradiční kultury. 
Velký počet mužů z těchto zemí odchází vydělávat do Ruska, a tak zajišťování chodu vesnic zůstává na ženách. V rodinách, které zůstaly kompletní, jsou ženy zase někdy těmi, co domů nosí hlavní finanční obnos, jelikož pro muže zde není moc pracovních příležitostí a v některých případech pracují kvůli počasí jen několik měsíců v roce. Tak funguje například rodina maloměstské učitelky, která jako jediná ve městě mluví anglicky. Přesto ale nepřemýšlí o tom, že by své děti poslala studovat na univerzitu. To by musela odejít vydělávat do Ruska i ona.
Autorky potkávají po cestě další ženy, které pracují jako učitelky, doktorky nebo jsou dokonce profesionální sportovkyně. Potkávají ženy, které řídí automobily a vozí kolegyně domů z práce, což je v dané oblasti velmi netypické. Setkávají se kvůli tomu s nepříjemnými pohledy a někdy odsouzením. Díky těmto zpovědím si autorky nakonec začínají společně s divákem uvědomovat, že tyto malé odvážné krůčky směrem pryč z norem znamenají někdy vlastně více než snaha o dramatickou revoluci. Jak autorky ke konci filmu samy přiznávají, přijely hledat feministickou senzaci, ale našly místo toho silné ženy, které drobnými kroky proti proudu mění tamější systém zevnitř. Nebijí se jen bezhlavě za práva žen. „Feminismus pro mě znamená hlavně rovnost pro všechny. Chci dobré životní podmínky pro ženy i pro muže, kteří tvrdě pracují a mají to také těžké,” shrnuje svůj postoj jedna z mladých žen usilujících o změny.
Mnoho z výpovědí, které dokumentární film zahrnuje, je opravdu inspirativní. Otevírají témata, kterým by mohl být věnován celý další dokument. Bohužel ve většině případů autorky nejdou moc do hloubky, a tak divákovi zůstává někdy jen načrtlá osa problému, kterou představila vyprávějící žena. Film je pojatý spíše jako vlog. Jako divák máte pocit, že vám vaše kamarádka ukazuje zajímavosti a vzpomínky z cesty po Pamíru. Některé zážitky vás chytnou za srdce, některé donutí přemýšlet. Ale každopádně k vám snímek přinese příběhy, které by se k vám jinak jen těžko dostávaly.
Autor: Vendula Berčková
Jak může vypadat život mladé influencerky se můžete dozvědět i z recenze dalšího filmu z festivalu Jeden svět Olomouc. Kdo by mohl být druhým českým kosmonautem? Přečtěte si rozhovor s nadějí astronautů Jakubem Zemkem.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: jedensvet.cz, csfd.cz
