Sociální sítě a jejich pozitivní i negativní dopady na děti a mladé diváky můžeme pozorovat dnes a denně. Jak to však vypadá na druhé straně obrazovky u tvůrců, kteří na sítě přispívají a mají tisíce sledujících? Jak takovou zodpovědnost a tlak může nést čtrnáctiletá dívka? To můžeme vidět v novém dokumentárním filmu Dívčí gang, který se na plátna českých kin dostal díky festivalu Jeden svět.
Letošní ročník humanitárního festivalu na podporu lidských práv Jeden svět nám v Olomouci představil spoustu filmů, které diváky přiměly zamyslet se nad hlubšími a možná i těžšími a temnějšími tématy. Mezi ně patřil i film Dívčí gang německé režisérky Susanne Reginy Meures, který jsem zhlédla na úterním promítání v kině Metropol. Tento dokumentární snímek byl nominován na ocenění za nejlepší dokument na filmových festivalech v Aténách, Barceloně, Reykjavíku a na Evropském filmovém festivalu. V Německu, kde se původně natáčel, se na plátnech objevil už v říjnu minulého roku.
Celý příběh se točí okolo mladé Leoni, která tvoří obsah na sociální sítě jako Instagram, TikTok a YouTube pod přezdívkou @leoobalys. Život této čtrnáctileté dívky se soustředí především na jeho virtuální podobu, a produkce videí se stala její vášní. Klíčovými postavami jsou její rodiče, kteří ji na cestě stát se úspěšnou německou influencerkou bezmezně podporují. Její otec se korunoval do pozice managera a zpracovává nabídky na spolupráce a finanční stránku Leonina koníčku. Naopak Leonina matka dochází v průběhu filmu k uvědomění, jak složitá a časově náročná je aktivita na sociálních sítích. Oba dva se stávají spíše managery spoluprací a amatérskými odborníky na sociální sítě, než aby se starali o dospívání své dcery.
Filmařský počin se ovšem nezaměřil jen na vlivnou Leoni. Na druhé straně nám ukazuje příběh Melanie, obyčejné dívky, která k Leoni vzhlíží a obdivuje ji. Náplní jejího dne je sledovat Leonina videa a tvořit příspěvky na fanouškovskou stránku o své oblíbené influencerce, kterou založila. Díky ní se může seznamovat a bavit s lidmi po celém Německu, kteří k teenagerské hvězdičce chovají stejné sympatie. Postupně se Melanina obsese influencerkou zhoršuje a veškerý čas, který nestráví spánkem věnuje sociálním sítím a sledováním každého Leonina kroku. Korunu tomu nasadí moment, kdy přijde o zmíněný fanouškovský profil a my jsme svědky záběrů, na kterých mladá dívka usedavě pláče a říká, že je celý život k ničemu. Většina záběrů Melanie na mě působí pochmurně a depresivně. Soucítím s dívkou, která se cítí ignorována a nedůležitá a své problémy schovává za profilem na Instagramu.
Leoni nemá mimo sociální sítě vlastní život a kamarády, a to se odráží na jejím mentálním zdraví. Scény, ve kterých leží ve své posteli bez energie a chuti žít nás doprovází celým snímkem. Před obrazovkou telefonu si však nasazuje masku šťastného člověka a propaguje svůj život jako procházku růžovým sadem.
To mě přivádí k myšlence – proč vlastně? Proč má čtrnáctiletá dívka potřebu prezentovat se na sítích jako dokonalá? Je vůbec bezpečné a vhodné, aby takto mladí lidé vystupovali na sociálních sítích v rolích influencerů? Co můžeme jako společnost udělat, abychom internetový prostor pro děti a mladé lidi lépe zabezpečili? A jak můžeme ochránit i sami sebe před falešnými představami o dokonalých životech?
V průběhu celého filmu vnímám absurditu celé situace. Řeč je o čtrnáctileté dívce v období dospívání, která ve svém volném čase řeší finance, reklamy a spolupráce. Její rodiče jsou spíše vykořisťovatelé a nechápou, čím si dívka prochází. Na jejich obranu je Leoni v pubertě a nedělá jim život jednoduchý. Časté slovní střety, které vede se svým otcem, je nechávají v rozpacích bez konstruktivního řešení. Nedovedu si představit ten tlak a požadavky jak od fanoušků, tak od firem a spoluprací, které na influencera působí.
Závěr filmu nám dává prostor nahlédnout za oponu života obou dívek o rok později. Leoni se zvedl počet sledujících na jeden a půl milionu a sociální sítě jí vydělávají dostatečně na to, aby uživila celou rodinu. Na druhou stranu Melanie se z Instagramu víceméně stáhla a soustředí se na přátele, které má v offline životě. Bohužel je závěr ponechán víceméně otevřený a chybí v něm určitá hlubší otázka či myšlenka, kterou by si divák z kina měl odnést.
Autor: Vendy Rojčíková
Festival Jeden svět je v plném proudu a naši redaktoři vám přinášejí poznatky z těch nejzajímavějších akcí. Zavítat můžete na reportáž z výstavy Proč jsme to nenahlásili, která probíhá v Galerii Šantovka.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Das FILMFEST
