Letošní ročník mezinárodního festivalu o lidských právech Jeden svět se přehoupnul do druhé poloviny. Nedělní večerní promítání patřilo filmu Manželství, který ukazuje na příběhu Zdenky, jež je na vozíku, a jejího pákistánského přítele Tabiše, že ani po uzavření sňatku není pro Pákistánce jednoduché dostat vízum do České republiky. Oba ale za své manželství a to, aby mohli být fyzicky spolu, nepřestávají bojovat.
Ona je Češka a žije v Aši. Je na vozíku, ale vede vcelku normální život. Je velký živel a díky němu se naučila anglicky. On je Pákistánec žijící v Karáčí. Jeho kultura je přísná na pravidla, včetně názorů na manželství. Seznámili se na facebooku při hře FarmVille, kde si začali přes chat psát. Postupně se poznávali a zamilovali se do sebe, na dálku a online. Jejich vztah probíhal výhradně přes internet. Poprvé se setkali na Srí Lance a po pár letech se na tomto ostrově i vzali.
Zdenka se ale nechtěla kvůli svému handicapu stěhovat, a tak požádali o víza pro Tabiše. Setkali se s mnoha negativními odpověďmi od úřadů a vedli tak několikaletý spor o víza, protože úředníci odmítali i jakékoli osobní setkání. Nevěřili jim, že se opravdu vzali z lásky a chtějí spolu žít. Zda je na konci happyend, prozradí samotný dokument.
Film divákovi nabízí mnoho témat, z nichž hlavní je boj s úřady o vízum. Zdenka i Tabiš si mysleli, že to po svatbě bude jednodušší cesta k tomu, aby byli spolu. Jenže ve světě se hodně rozšiřují sňatkové podvody a v kombinaci s uprchlickou krizí z roku 2015 je celý proces komplikovaný. Já osobně jsem o této problematice moc nevěděla a hodně mi to téma přiblížilo. Tím spíš, že je to příběh ze země, ve které žijeme.
„Že prý nesdílíme dlouho společnou domácnost.“
„A jak byste mohli, když vám to nechtějí dovolit.“
„No jo, to přijde logické tobě, ale úředníci to vidí jinak.“
Velkým tématem je také láska a vztah Zdenky a Tabiše. Potkávají se jednou ročně na Srí Lance na tři týdny, jinak komunikují online a jejich vztah je přes všechny překážky velmi pevný. I kdyby diváka nezajímalo téma přijímání cizinců v Česku nebo pákistánská kultura, tak ho určitě zasáhne osobní příběh dvou hlavních postav.
Snímek je zajímavý v tom, že se točil ve dvou zemích zároveň. Česká režisérka Kateřina Hager spojila síly s pákistánským režisérem Asadem Faruqim a celá jejich komunikace probíhala online. „Osobně jsme se dohromady viděli asi dvě hodiny,“ uvedla Hager při debatě po promítání.
Faruqui se osobně debaty zúčastnit nemohl, ale v pozdravném videu zmínil, že je rád, že se na tvorbě mohl podílet. Pro něj osobně příběh Tabiše reprezentuje jeho kulturu a snímek zobrazuje i některé předsudky, se kterými se sám v životě setkal. Kromě angličtiny a češtiny v dokumentu zaznívá i urdština.
Velkou výzvou pro režiséry bylo, že při natáčení nikdo nevěděl, jak to celé dopadne a jaký konec bude dokument mít.
Neměla jsem velké očekávání, ale dokument mě velmi mile překvapil. Příběh mě naprosto pohltil a nenásilnou formou jsem se dozvěděla spoustu nových věcí. Určitě film doporučuji zhlédnout.
Autor: Adéla Sobotíková
Přečtěte si i další články, které jme vydali v rámci Festivalu Jeden svět – recenzi na film Jak se staví hora, lásky plný snímek Pořád mě bereš, dokument o práci horníka Nová šichta.
Foto: Archiv festivalu Jeden svět
