Letos jsem se již potřetí zúčastnila Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Poprvé to bylo někdy před deseti lety, podruhé asi před pěti a do třetice všeho dobrého letos. A když říkám všeho dobrého, tak to tak i myslím. Epidemiologická situace totiž festivalu vůbec nijak neubrala a filmy, hosty, přednášky i pivo jsme si patřičně užili jako vždycky, dokonce možná po roce v karanténně i víc.
Karimatka a spacák čili ubytko
Pro ty, kteří se na festival do budoucna chystají a nemají ponětí o tom, co je čeká, bych se ráda na chvíli pozastavila u ubytování. Možností zde máte hned několik – na kolejích, v tělocvičně či třídách na zemi ve spacáku, ve stanovém hotelu nebo v kempu ve stanu vlastním. (Pokud jste dobrodruzi, určitě si nenechte ujít článek naší redaktorky Lýdie, která to celé pojala jako road trip a bydlela ve vlastním autě.)
Já jsem vždycky spala ve vlastním stanu, takže vám ostatní možnosti podrobně nepřiblížím, ale vězte, že toaletu a sprchu budete mít po ruce, ať už se ubytujete kdekoliv. Po zkušenosti s velkým kempem, který byl poměrně hlučný (čím víc lidí, tím víc hluku), dávám přednost kempům menším. V některých kempech máte i možnost zakoupení kávy či čaje za drobný peníz. Taky se mi osvědčilo bydlet spíš blíž k centru, protože věřte, že ani pozdě v noci a ani brzy ráno se vám nebude chtít jít přes půlku Hradiště, byť zase tak velké není.
Hranolky a palačinky čili jídlo
Jídlo na filmovce pro mě bylo vždycky trochu punk.
První rok to vypadalo tak, že pokud jsme zrovna nejedli čtvrtku pizzy či vytuněnou čínskou polévku v čajovně Pod Kaštany, tlačili jsme do sebe v pauze mezi filmy housku s pomazánkou. Před pěti lety bylo v okolí hlavního kina Hvězda stánků s jídlem poměrně hodně, dokonce i několik čistě veganských, takže naše bříška nezapomněla, že existuje i teplé jídlo.
Letos mi přišlo, že bylo stánků o trošku méně, ale protože už nám není 17, zašli jsme si tu a tam jako civilizovaní lidé i do restaurace. Jestli můžu některé podniky doporučit, tak je to Fčil espresso bar a EzoBooster bistro hned vedle. Obojí naleznete kousek od Klubu kultury, takže jsou ideální na rychlou kávu či snack před filmem.
Důležité je, že něco k snědku tu seženete asi nonstop, palačinku a kávu po ránu a belgické hranolky v nočních hodinách. A že se na ně stály fronty. Určitě nezapomínejte mít u sebe hotovost, placení kartou se v Hradišti moc nenosí, dokonce ani v prodejně s ponožkami (vlastní zkušenost).
Hvězda a Mír čili sály
Sálů, ve kterých probíhají projekce, je v Hradišti hned několik. Hlavní Kino Hvězda, Klub Kultury, Slovácké divadlo, Klub kino Mír, Reduta, Sportovní hala, možnosti letního kina či projekce ve stanech.
Na rozdíl od KVIFF není třeba místa na filmech rezervovat, ale pokud o nějakou projekci opravdu stojíte, doporučuji na ni jít s dostatečným předstihem. Bohužel se stává, že vás už do sálu nemusí pustit, proto je dobré mít vybráno vícero projekcí v podobné časy, ať víte, kam v případě neúspěchu přeběhnout. Sály jsou nejsou od sebe nijak extra daleko, takže se to většinou dá stihnout.
Kromě projekcí zde probíhají i různé přednášky, besedy, divadelní představení, dílny pro děti či koncerty, ale pozor, některé doprovodné akce bývají zpoplatněné.
Kurosawa a chcípáci čili program
Konečně se dostáváme k tomu, co dělalo letošní filmovku letošní filmovkou. Sekcí tam bylo poměrně hodně a já jsem se za ty 4 dny dostala jen na pár z nich.
Fanoušky japonského filmu určitě zaujala retrospektiva Akiry Kurosawy, pro ty, kteří dávají přednost tuzemské tvorbě tu byly například sekce: Kdo jsou Češi? Chípáci či Češi v zahraničí: Karel Reisz.
Kdo už byl unavený ze slov, mohl zajít na němý film německého expresionismu s živou hudbou a pro otrlé tu byla půlnoční sekce Půlnočních delikates. Mezi hosty, které jste mohli potkat, byli například Zdeněk Svěrák, střihač Jarosław Kamiński či režisér Sergio Castro San Martín. Já osobně jsem navštívila lekci filmu podle Svěráka a musím říct, že to bylo báječná hodina. Spousta historek o vzniku filmů, divadla Járy Cimrmana a dalšího. Pokud někdy budete mít šanci zajít na nějakou besedu, určitě doporučuji.
Na závěr bych ráda doporučila pár filmů. Z novinek to bude určitě Okupace Michala Nohejla, který se odehrává v divadelním baru v průběhu jedné noci a přináší náhlé zvraty. Máte-li rádi opravdu divné filmy, tak rozhodně nevynechejte Vábení Sirén Agnieszky Smoczyńské o mořských pannách zpívajících v nočním klubu. Pokud vás zajímá situace v Mexiku, tak si přichystejte nervy na sociální tenzi filmu Nový řád Michela Franca, po kterém jsme ovšem z kina odcházeli mírně frustrovaní. Náladu vám však vždy spraví snímky jako Akumulátor 1 Jana Svěráka, který vás se Zdeňkem Svěrákem coby jakýmsi ezo senzibilem pohladí na duši.
Celkově si myslím, že se i přes respirátory, povinnost prokázání bezinfekčnosti a neutichající epidemiologickou situaci festival vydařil a že jsme díky němu měli pocit, že je svět zase v pořádku. A ponořit se na pár dní do fikčních světů bych doporučila každému, takže pokud váháte, kam na dovolenou příští rok, zkuste Hradiště. Chybu rozhodně neuděláte.
Autor: Barbora Černošková
Letní filmová škola nebyla jediným filmovým festivalem, který naše redakce zmapovala. Přečtěte si také o mezinárodním festivalu dokumentárního filmu Jeden svět.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: LFŠ, Barbora Černošková
