Jágrova rozlučka i divácké rekordy aneb poslední hokejové desetiletí

Lukáš Kuřík

Už v březnu letošního roku rozhodla Mezinárodní hokejová federace (IIHF) ke smutku všech fanoušků, že se letošní mistrovství světa, které mělo pořádat Švýcarsko, neuskuteční. Květnové dny patří hokejovému mistrovství už přes osmdesát let, a to výhradně za české účasti. Nabízíme proto ohlédnutí za klíčovými momenty posledního desetiletí, které se na světových šampionátech odehrály.     


Oslava bronzu

Mistři světa v Bratislavě ukořistili bronz (MS v hokeji 2011)

Do turnaje, který se hrál jako vůbec poslední podle starého systému čtyř skupin po čtyřech týmech, vstoupili Češi jako obhájci zlata.  Na úvod prozradím, že naši favorité skončili na třetí medailové příčce. Tento šampionát se konal v sousedním Slovensku, takže to hráči i fanoušci měli, co by kamenem dohodil.

Ve čtvrtfinále narazil český tým na hráče Spojených států. Zápas znamenal hladké vítězství našich hokejistů 4:0, na kterém měl lví podíl Jaromír Jágr, který dal hattrick. Po prohraném semifinále se Švédy si národní tým spravil chuť a zakončil mistrovství ve velké pohodě, když porazil ruskou Sbornou 7:4 a získal tak bronz. Zlato brali podruhé v novodobé historii Finové.

Slovenská krasojízda (MS v hokeji 2012)

Sedmdesátý šestý světový šampionát byl prvním, který se odehrál podle současného hracího modelu. Tedy dvě základní skupiny a následné play-off. Za pozornost stojí především výkony Slováků. Ti v základní skupině nepředváděli zrovna strhující výkony a do play-off postoupili až ze čtvrtého místa. Ve čtvrtfinále však k překvapení hokejového světa přehráli Kanadu a v semifinále si poradili i s českým národním týmem. Přestože ve finále jednoznačně podlehli Rusům, jednalo se o skvělou senzaci. Rok 2012 bude ve slovenské historii navždy vepsán stříbrným písmem.

MS v hokeji 2013

Neobvykle krátké mistrovství (MS v hokeji 2013)

Jelikož předchozí tři ročníky přinesly českému týmu medailové žně, s napětím se čekalo, jak si naši hráči povede na sedmdesátém sedmém mistrovství světa, které hostily společně Finsko a Švédsko. Přestože české mužstvo mělo ve svých řadách mnoho hvězd, turnaj nevycházel podle představ. Tým ve skupině prohrál s Kanadou, Švýcarskem i Švédskem a „utrpěl“ výhru nad Dánskem po samostatných nájezdech. Chuť si spravil v posledním zápase skupiny A, kdy porazil Norsko vysokým rozdílem 7:0.

Ve čtvrtfinále narazili čeští hráči na rozjeté Švýcary, kteří si dosud ve všech zápasech vedli suverénně a náš národní tým v základní skupině porazili. Ke smutku všech českých fandů se tento scénář opakoval, což pro reprezentanty znamenalo konec na turnaji. Tehdy ještě nikdo netušil, že hokejisté s helvétským křížem na prsou nakonec dokráčí až do finále, kde podlehnou domácím Švédům.

Následný neúspěch na Olympijských hrách v Soči na začátku následujícího roku 2014 znamenal pro reprezentačního trenéra Aloise Hadamczika poslední kapku a jeho nečekaný konec u kormidla národního týmu.

Oslava gólu v nových dresech (zleva: Martin Ševc, Jiří Hudler, Jan Kovář)

Doba bramborová (MS v hokeji 2014)

Trenér Hadamczik odstoupil ze své funkce ze dne na den. Zhruba tři měsíce před mistrovstvím světa v Bělorusku. Na dlouhé hledání jeho nástupce tedy nezbýval čas, proto se k mužstvu vrátil jeho předchůdce Vladimír Růžička. Tým, se kterým do Minsku vyrazil, rozhodně neměl zkušeností na rozdávání, tedy kromě hvězdného Jaromíra Jágra, jenž byl nejproduktivnějším Čechem na turnaji. Náš tým vyhrál v základní skupině čtyři zápasy ze sedmi, přičemž všechny poměrně těsně. Naše nejvyšší výhra byla 2:0 nad Itálií, a třeba prohra s Dánskem v samostatných nájezdech bolela dlouho. Přes nepříliš přesvědčivé výsledky dokázal národní tým potrápit nejednoho soupeře, ovšem nakonec to stačilo pouze na neoblíbenou bramborovou čtvrtou příčku.

Přesto všechno se rozhodně nejednalo o nezajímavý turnaj. Hostující Bělorusko vytvořilo v obou arénách v Minsku dokonalé hokejové zázemí jak pro hráče, tak i pro fanoušky. Sedmdesátý osmý ročník dokonce překonal divácký rekord z roku 2004 a s bezmála 650 tisíci návštěvníky se zařadil na první místo v historii.

A ještě jedna zajímavost na závěr. Český tým měl v této sezoně speciální sadu dresů imitujících věrně Českou státní vlajku. V nich však odehrál (na OH v Soči a MS v Minsku) pouze tři zápasy, jež všechny prohrál. Na novinku si však stěžovali i samotní hráči. „Komerčně se lidem líbily, jenže hráči v nich moc hrát nechtěli. Hráče to mátlo, když se otočili, najednou nebyli červení, ale bílí,“ uvedl sekretář ČSLH Martin Urban. Po sezoně tedy přišlo jejich stažení.

Atmosféra v Praze

Jágr ve světle reflektorů (MS v hokeji 2015)

Diváci se dočkali. Po jedenácti letech mistrovství světa opět zavítalo do České republiky, konkrétně do Prahy a Ostravy. Navíc náš tým na šampionátu vyrukoval se skvělou sestavou, ve které nechyběl ani Jaromír Jágr. Hvězda s číslem 68 na zádech již dříve avizovala konec reprezentační kariéry, mistrovství světa v domácím prostředí však představovalo velké lákadlo a pěknou tečku za reprezentační kariérou. V mužstvu bylo mnoho kvalitních hráčů. Z Filadelfie dorazil kapitán Jakub Voráček, ze San Jose Tomáš Hert, přicestoval i jeden z nejlepších hráčů KHL Jan Kovář a nechyběl ani zkušený Roman Červenka. Nutno též zmínit, že toto mistrovství opět překonalo divácký rekord z loňského roku, a to téměř o neuvěřitelných sto tisíc. Připočtěme k tomu ještě maskoty Boba a Bobka, kteří se starali o zábavu, a vyjde nám, že od 1. do 17. května 2015 žila tato země výhradně hokejem. Show může začít…

Hned v prvním zápase předvedli hráči se lvem na prsou napínaný zápas se Švédy. Ten nakonec skončil výhrou soupeře 6:5 po samostatných nájezdech. To nejlepší si však naši reprezentanti schovali až na čtvrtfinále proti Finsku. Za vyrovnaného stavu 3:3, kdy časomíra ukazovala posledních pět minut do konce zápasu, se přihlásil ke slovu Jaromír Jágr. Po jeho obtočení finské brány a následném vítězném gólu vybuchla nepopsatelná lavina emocí, kterou Robert Záruba komentoval v přímém přenosu takto: „Gól! Jágr zvedá ruce k nebi! Tak to je neuvěřitelné. Jágr teď zvedá halu, která se točí, rotuje, skáče, snad by se i obrátila vzhůru nohama.“ Tento zásah pro českou hrající legendu znamenal poslední gól v reprezentaci, byla to též jeho šestá trefa na tomto mistrovství, která ho v tabulce střelců vynesla na dělené první místo a výrazně pomohla k tomu, že byl Jágr na konci šampionátu oceněn trofejí MVP (Most Valuable Player) pro nejužitečnějšího hráče celého mistrovství.

Bohužel náš tým v dalších zápasech turnaje, tedy semifinále a souboji o třetí místo, nedokázal dostat puk do soupeřovy brány ani jednou. Proto čeští hráči skončili na neoblíbeném čtvrtém místě, doba bramborová se tedy opakuje. Krátce po posledním zápase s USA oznámil Jaromír Jágr svůj definitivní konec u národního týmu.

Jaromír Jágr právě rozhodl čtvrtfinále

Čeští nováčci vyškolili Sbornou (MS v hokeji 2016)

Po domácím šampionátu přišla opět změna trenéra národního týmu. Vladimíra Růžičku vystřídal Vladimír Vůjtek. Na mistrovství světa s číslem osmdesát vzal do Moskvy velmi mladý výběr. Kromě mládí týmu překvapí ještě jeden údaj. Naprostou většinu tvořili nováčci, kteří se na mistrovství představili poprvé, dohromady jich bylo šestnáct. O to větší překvapení přichystal Vůjtkův výběr hokejové veřejnosti na zahajovacím utkání s domácími Rusy. Na výhru Čechů 3:0 by si před zápasem vsadil málokdo. Přestože domácí hvězdy povzbuzovala zaplněná aréna, nedokázali překonat zeď jménem Dominik Furch ani jednou. Tento hráč měl na turnaji nejlepší procentuální výsledky ze všech brankářů.

Český tým přidal i výhru nad obávanými Švédy a suverénně vyhrál základní skupinu, což novodobá historie nepamatuje. Mladíkům z české kotliny se velmi rychle dostalo pozornosti zahraničních expertů i odborníků ze zámoří. O to větším překvapením bylo, že cesta tohoto zarputilého týmu skončila už ve čtvrtfinále, kdy mu vystavil stopku Auston Mathews, budoucí jednička draftu a současná hvězda Toronta.

Podivný zájezd do Paříže (MS v hokeji 2017)

Rok 2017 znamenal domácí šampionát pro hráče Francie, kteří turnaj pořádali společně se sousedním Německem. Ani Češi si pohodu v Paříži pod Eiffelovkou nemohli vynachválit. Zajímavostí je, že v zápase proti domácím Francouzům chytal za národní tým brankář Pavel Francouz. Po zápase byl tak asi jediným Francouzem, který se radoval z výhry Čechů.

Na francouzském ledě se odehrál i jeden z nejpodivnějších zápasů v historii národního mužstva, a to proti Finsku. Náš tým inkasoval rychlou branku bezprostředně po zahájení zápasu a soupeř svůj náskok do konce první třetiny ještě o dva góly zvýšil. Ve třetí třetině však český tým zabral a dorovnal skóre na 3:3, přičemž poslední branku vsítil necelé dvě minuty před koncem. Komentátor Robert Záruba tehdy radostí rozbil přenosové zařízení. Národní tým nakonec zápas dovedl do úspěšného konce v samostatných nájezdech.

Ve čtvrtfinále však české mužstvo nestačilo na rozjetý ruský tým, což znamenalo konec výletu do prosluněné Paříže.

Čtvrtfinálové trápení trvá (MS v hokeji 2018)

Český tým právě inkasuje gól ve čtvrtfinále proti Rusku

Osmdesáté druhé mistrovství světa nabídlo pro českého fanouška pikantní duel hned na svém začátku. Češi v prvním zápase změřili síly se Slováky a rozhodně bylo na co se dívat. Po celý zápas však tahali naši hráči za kratší konec a pouze odpovídal na góly soupeře. Nepříznivý stav 1:2 trval až do času 59:51. Vyrovnání padlo pouhých devět sekund před koncem z hole Martina Nečase. „Tahle hale se asi zboří,“ komentoval tehdy Robert Záruba. Skutečně, výbuch emocí byl neskutečný. Navíc v prodloužení dokonal obrat kličkou do beckhandu Dmitrij Jaškin a mohlo se slavit.

Pikantní byl i duel proti Rusku, který byl v režii naší první útočné formace Pastrňák – Krejčí – Jaškin. Prvně jmenovaný ukončil svojí brankou zápas v prodloužení a přisoudil tak výhru českému týmu.

Vyrovnaný zápas odehráli reprezentanti i ve čtvrtfinále proti USA. Po gólu hvězdného Patricka Kanea na 2:3 se však už na odpověď nezmohli. Tímto zápasem se musel našlapaný český výběr s turnajem v dánské Kodani rozloučit.

Nové dresy v Bratislavě k medaili nepomohly (MS v hokeji 2019)

Ještě dlouhou dobu před šampionátem uvedl Český hokejový svaz převratnou novinku v podobě dresů a jejich loga. Až doposud byli diváci zvyklí vídat reprezentanty s velkým státním znakem na dresech. Při pohledu na hráče jiných týmů jsme však byli velkou výjimkou. Přišla tedy dlouho avizovaná změna, která ale byla zprvu přijata spíše negativně. Fanoušci dokonce sepisovali petice proti novému logu. Mnozí připodobňovali nový symbol k logu švédské automobilky Scania. Ironií osudu se stalo, že naši hráči odehráli první zápas v nových dresech právě ve Švédsku.

Jakub Voráček slaví gól se spoluhráči

Osmdesáté třetí mistrovství světa pořádali naši východní sousedé, takže český tým byl v Bratislavě téměř jako doma. Fanoušci bouřlivě podporovali své idoly hned od prvního zápasu, kdy se utkali se Švédy a silného soupeře po dramatické bitvě zdolali 5:2, což je největší výhra nad výběrem Tří korunek v historii. Tento den byl šťastný pro Jakuba Vránu, který dal při svém prvním střídání svoji první reprezentační branku. Druhý gól přidal na konci třetí třetiny, kdy po sólové akci zavěsil puk nechytatelně do brány soupeře. Přestože tento třiadvacetiletý bourák z NHL získal již Stanley Cup a v zámoří patří k hvězdám, šlo o jeho debut v seniorské reprezentaci.

Českým reprezentantům se dařilo i nadále. O tom svědčí například výhra 7:2 nad Norskem nebo 8:0 nad Rakouskem a Itálií. A co víc, národnímu týmu se po dlouhých čtyřech letech podařilo vyhrát čtvrtfinále a postoupit tak do bojů o medaile. V semifinále s Kanadou však svěřenci Miloše Říhy prohráli 1:5 a čekal je boj o bronzovou medaili s týmem Ruska. V něm čeští hráči předvedli nadlidský výkon. Na konci druhé třetiny soupeř vyrovnal na 2:2. Další góly však už diváci i přes neskutečný český nápor neviděli, a to ani v prodloužení. V nájezdech pak uspěli k zármutku všech českých fandů pouze ruský kapitán Kovalčuk a jeho spoluhráč Gusev. Proto bohužel i tento šampionát zůstal bez medailové odměny, přestože k ní chyběly pouhé milimetry. Přesto se však jednalo o nejúspěšnější světový šampionát za posledních několik let.

Doufejme, že tato stoupající výkonnost českému mužstvu vydrží a v následujících letech se konečně dočkáme medailové radosti. Novému trenérovi české reprezentace Filipovi Pešánovi a všem hráčům, které povede, přeji za celou „hokejovou rodinku“ jen to nejlepší.

Jak vybojoval český tým zatím své poslední zlato se dozvíte v předchozím díle seriálu hokejových mistrovstvích světa.

Zdroje: Aktuálně.cz, Wikipedia

Foto: Aleš Krecl, ČSLH, iDnes, Reuters, TMBK, Rozmarná sponka/Instagram, TASR/AP,