Stolní fotbálek je skutečná soutěž, které ovšem nikdo z hráčů neřekne jinak než foosball. Lucie Orlová je začínající hráčka, které se již jednou podařilo na mistrovství ČR vyhrát třetí místo. Nyní se snaží zopakovat a vylepšit svůj úspěch. Jak to s fotbálkem u nás vypadá a jak začala její sportovní kariéra se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Jak ses dostala k tomuto sportu, jaké byly tvoje začátky a co tě na něm přitahuje?
Poprvé jsem hrála stolní fotbálek, když mi byly čtyři roky. Můj otec je trenérem fotbalového týmu ve Frýdku-Místku na Válcovnách a jako malá jsem strávila spoustu času s fotbalisty. Stejně tak jsme s tátou chodili sledovat zápasy do sportovního baru, nebo na hokej do víceúčelové haly. Zde se poprvé projevila moje začáteční vášeň.
Co tedy bylo tím rozhodujícím faktorem, který tě přiměl začít hrát závodně?
Více jsem se začala fotbálku věnovat, myslím tím závodně, po tom, co jsem začala hrát v 16 se svými přáteli, a zjistila jsem, že aniž bych se o to snažila, měla jsem velký úspěch. Navzdory tomu, že jsem žena i tak jsem měla mezi hochy navrch. Přimělo mě to uvažovat nad tím, že bych mohla být eventuálně dobrá. Obvykle se nestává, aby holka vyhrála ve fotbálku nad klukem. Takže jsem si řekla, proč si nezkusit někdy zatrénovat.
Jak tedy konkrétně začala tvoje závodní dráha?
Poprvé jsem se dostala k fotbálku, jako k profesionálnímu sportu, v roce 2017. Sešla jsem se tehdy s kamarádem, o kterém jsem věděla, že ho fotbálek taky baví. Když jsme se sešli, přišla řeč na to, že bychom si mohli zkusit trénovat. Začali jsme to brát vážně, tréninky jsme měli pravidelně. Postupně jsem se učila, jak mířit, jak si nadhazovat a dostala jsem se se svým hraním na opravdu dobrou taktickou úroveň. Scházeli jsme se ve Frýdku-Místku v Metaxe. Majitel nám zde umožnil trénovat, má zde sportovní hrací stůl, který je těžké sehnat.
Takže se tento kamarád, se kterým jsi začala hrát stal tvým trenérem nebo sám závodil? Byl třeba někdy mistrem České republiky?
Ne, on vůbec předtím závodně nehrál, oba jsme byli do té doby takoví hospodští hráči. Oba nás to neskutečně bavilo a hráli jsme hodně. Když jsme měli odehráno asi tisíc míčku tak jsme si řekli, ty jo jsme fakt dobří, mohli bychom s tím něco udělat. Začali jsme hledat, jestli se dá někde v okolí hrát v nějaké amatérské skupině přátel, kteří spolu závodí pro legraci. Tímto způsobem jsme se vlastně dostali na náš první oficiální turnaj. Hrálo se ve Valašském Meziříčí.
Jaké byly pocity, které sis odnesla ze svého prvního souboje v oficiální soutěži?
Samo sebou, první soutěž byla naprosto děsivá. Dostali jsme obří nakládačku. Skončili jsme skoro tak rychle, jako jsme přišli. Nedostali jsme se ani do druhého kola. Byli tam opravdu kvalitní hráči, úplně na jiné úrovni.
Umístila ses v České republice na třetím místě v ženách. Jak vlastně probíhá tento šampionát, hraje se nějak na postupy?
V České republice je vlastně pouze jediná oficiální soutěž, mistrovství České republiky, a pořádá se každý rok v březnu. Je pravda, že spektrum lidí, které má o tuto soutěž zájem je velice malé, proto si myslím, že tato soutěž nemá moc velkou úroveň. Vlastně bych to možná ani nenazvala jako oficiální soutěž.
Existují tedy nějaké týmy, které mají k tomuto sportu akreditaci? Které mohou uspořádat závod, ve kterém vítězství něco znamená?
U nás existují dva oficiální týmy. Na Moravě je skupina, která se jmenuje 4P, v Čechách je svaz ITSF. Tyto dva kluby provozují první ligu fotbálku u nás a pořádají soutěže. Hlavní ředitel Českého národního svazu ITSF je Petr Plasgura, který sem vozí profesionální hrací stoly z Německa, na kterých se hrají opravdové oficiální turnaje nebo třeba mistrovství světa. Je to on kdo v ČR pořádá mistrovství a opravdu hledí na to, aby vše proběhlo podle pravidel, snaží se tady u nás začít nějakou tradici.
Takže na tomto mistrovství jsou nějaké kategorie? Ty soutěžíš za ženy, existuje však něco jako smíšené dvojice?
Kategorií existuje spousta. Celé mistrovství trvá tři dny, a každý den hraje nějaká jiná kategorie. Jako hráč se můžu zaregistrovat do více kategorií, třeba můžu hrát za ženy jednotlivce i za dvojice. Ovšem můžou být třeba páry holky proti klukům, nebo soutěž libovolných týmu kdokoliv proti komukoliv. Dále jsou tam kategorie jako nováčci nebo středoškoláci. Zdaleka nejzajímavější netradiční skupina je two ball roller ball. To znamená, že se hraje s obyčejnými hospodskými míčky, hned se dvěma najednou, a přitom se nesmí hrát profesionální střílení.
Toto mistrovství je striktně jen pro lidi z Česka? Nebo se jedná o takový Czech open air?
Jak už jsem řekla, fotbálek v Česku moc populární není. Víc, než Čechů je na mistrovství spíš hodně Poláků a Němců a všichni ze střední Evropy.
Co tě čeká v nejbližší době za závod?
V nejbližší době se připravuji na mistrovství Moravskoslezského kraje, kam se chystám tento víkend. Hodlám se tam zúčastnit v ženských dvojicích s mou novou partnerkou Andreou Machálkovou, budeme spolu hrát poprvé. Dále v open dvojicích a clasik dvojicích, a také za ženy jako za jednotlivce.
Máš nějaký svůj tréninkový tým nebo komunitu spoluhráčů?
Když jsme začínali v Metaxe, tak ve Frýdku-Místku ani přilehlém okolí neexistovalo nic. Sama, když potřebuji trénovat, nejjednodušší je napsat někomu ať si jde zahrát. Jediný funkční tým, který má i oficiální tréninky je v Rožnově pod Radhoštěm. Rok po jejich založení zde vzniklo Foos for life (FFL) centrum, což je vlastně jediné sportovní fotbálkové centrum tady v kraji.
Existují i nějaké světové soutěže, tedy kromě zmíněného mistrovství světa?
Jistě, v Praze je dokonce jeden tým, který se těchto soutěží účastní, ale dostat se do něj je velice těžké. Například existuje šampionát Německa a podobně. Mistrovství světa se odehrávalo minulý rok výjimečně v Evropě, a bylo to ve Španělsku. Z FFL centra, kde částečně působím, se tam kvalifikovalo pár vyvolených. Čechům se dokonce podařilo vybojovat první místo v seniorech za jednotlivce, byl to Vojtěch Holub. Bylo to historicky úplně první vítězství Čechů ve fotbálku.
Máš nějakého oblíbeného hráče fotbálku, který tě nějak inspiruje?
Kromě Vojty Holuba je moje velká inspirace Tommy Haas. Je to světový hráč, pochází z Ameriky a drží aktuálně žebříčkově největší počet vyhraných světových pohárů. Ten se s fotbálkem v ruce narodil, jeho táta i děda hráli fotbálek na vysoké úrovni. Za co ho velmi cením je to, že se snaží fotbálek jako sport dostat do povědomí lidí. Je pravda, že fotbálek je spíš spojován s hospodskou zábavou a s holdováním alkoholu. Letos Thomasovi dokonce vyšel film Den fotbálkového hráče, který pojednává o jeho životní cestě, vystihuje to, jak se má fotbálek hrát a hlavně proč. Vysvětluje svůj citový vztah k fotbálku.
Autor: Veronika Bělešová
