Sociální sítě jsou prostředím, kde trávíme mnoho hodin každý den. Průměrný Čech zde stráví dvě a půl hodiny denně, u mladších ročníků čas výrazně narůstá. Polovina generace Z se na sociálních sítích vyskytuje dokonce více než deset hodin každý den. Opravdu známe toto prostředí dobře? Touto i podobnými otázkami vedl známý youtuber Kovy k zamyšlení účastníky besedy Svět médií v 21. století na olomoucké univerzitě. Jak název přednáškového cyklu napovídá, řeč byla především o médiích. Právě sociální sítě jsou v současné době, zejména pro mladou generaci, médiem číslo jedna.
„Ohledně sociálních sítí se fakt málo ptáme,“ řekl mimo jiné pětadvacetiletý youtuber Karel Kovář, známý především jako Kovy, a doplnil, že málo lidí zná odpovědi na to, jak fungují. „Plno lidí o sociálních sítích moc nepřemýšlí a jen konzumují, co jim je předkládáno,“ zmínil také. Zároveň věří, že se tato mediální gramotnost celé společnosti bude zvyšovat. „Já jsem hodně optimistický ohledně budoucnosti, myslím si, že už teď si všichni stoprocentně uvědomujeme, jak důležité je se bavit o tom, odkud informace pochází a kde se berou. Co s námi dělají sociální sítě, jak fungují algoritmy…,“ řekl Kovy, který při svém představování vtipně a výstižně přeložil slovo influencer jako „vlivník“.
Ať už jste „vlivník“, nebo influencer, každopádně jste někdo, kdo se snaží pozitivně působit a šířit osvětu, a to i v oblasti mediální gramotnosti. Zaznamenal jste už nějaké účinky tohoto svého vlivu?
Tady nastává problém, protože vliv se těžko měří. Spousta věcí se dá změřit, ale to, jaký vliv někdo nebo něco má, se měří těžko. Já ale věřím tomu, že moje působení vliv má. Působím jako youtuber dlouhodobě, nezjevil jsem se tu zničehonic. Navíc se už delší dobu sem tam věnuji serióznějším tématům. Proto věřím, že to diváky už mohlo nějak pozitivně ovlivnit nebo je to přimělo zajímat se o témata, o která by se jinak nezajímali. Zároveň se to stále snažím mixovat i se zábavou, aby to nebyl vyloženě jen vážný kanál, kde bych jenom hřímal nad závažnými tématy. Doufám, že ten mix lidem vyhovuje, že si tam každý najde něco. Pořád ale platí, že vliv se těžko měří. Myslím si, že vliv influencerů obecně se mohl projevit na volební účasti u posledních voleb, protože přišlo mnoho mladých lidí.
Není to trochu frustrující, že výsledek vaší práce pak není viditelný?
Viditelný vliv je třeba to, kolik tu dnes bylo lidí. Pro mě je tohle pokaždé moment, kdy si uvědomím, že lidé nejsou jen nějaká čísla, která se objevují pod videem, to si člověk těžko představí, ale že za tím jsou lidi, spousta lidí. S těmi si potom povídám a říkají mi, jak dlouho mě sledují nebo co jim to dává. To si odvážím domů jako povzbuzení k té trochu osamělé práci a připomíná mi to, že to, co dělám, má smysl. Oceňuji, že to takhle vnímají i ostatní lidé.
Během besedy jste se zmínil i o mediální gramotnosti. Jak na ni podle vás reaguje české školství?
Myslím si, že teď to konečně začíná dostávat ten prostor, který si to zaslouží. Už se o tom hodně mluví a myslím, že je to na správné cestě. K čemu je to dobré? Já si myslím, že se to má učit už jen proto, abychom se byli schopní lépe orientovat v realitě kolem nás, v tom přehlcení informacemi, které nás obklopují. Abychom znali aspoň pár základních věcí ohledně toho a ty si připomínali. Občas pochybovali o tom, co čteme, a nevěřili úplně všemu. To jsou věci, které stačí projít během dvou tří vyučovacích hodin. Může to být něco, co pak člověku dokáže pomoct v dalších letech. Takže podle mého to může mít za výsledek společnost, která bude trochu méně náchylná k dezinformacím nebo vyloženě lžím. Společnost, která si bude trochu podrobněji zjišťovat informace. Ale to je dlouhá cesta.
Řekl jste, že je možné toto shrnout během dvou tří hodin. Je proto zbytečné vyčlenit mediální gramotnost jako samostatný předmět?
To určitě není. Můžeme říct, že čím víc, tím líp. Už jsem ale trošku vystřízlivěl z toho vidět pouze jeden předmět jako ten nejdůležitější, protože každý učitel tak vnímá svůj předmět. V momentě, kdy by se začlenila mediální gramotnost jako samostatný předmět, spousta jiných bude ochuzených. Proto jsem příznivcem prolínání témat napříč předměty. Na to jsou ale potřeba připravení učitelé. To je bezpochyby velká výzva pro školství obecně – dobří učitelé, které to bude bavit a budou to chtít dělat.
Stále se mluví o rozdělené společnosti. Je právě mediální gramotnost cestou k tomu, aby se společnost sjednotila?
Ne. Já si myslím, že společnost se nikdy nesjednotí, protože nikdy ani jednotná nebyla. To je trošku utopie myslet si, že někdy byla doba, kdy společnost byla jednotná a všichni objímajíce šli vstříc krásné nové budoucnosti… To se může stát občas při nějaké velké dějinné události, jako třeba byla sametová revoluce. Tehdy byl jeden společný nepřítel, ale očekávání lidí, kteří byli v tom davu, byla velmi různá. To samé jsou třeba protesty proti premiérovi. Opět spousta lidí, ale mnoho názorů. Takže společnost asi nikdy nebude úplně sjednocená. Spíš je teď před námi těžký úkol: Uhájit to, abychom spolu byli schopní mluvit, i když spolu nesouhlasíme. To je podle mě něco, co sociální sítě ohrožují nejvíc. Jsme totiž často zavření v bublině jednoho názoru, a když se setkáme s jiným, máme hned tendenci zaútočit nebo to vidět jako hrozbu. Přitom úplně jiná situace je, když se potkáme a debatujeme o odlišných názorech face-to-face (z očí do očí, pozn. edit.). Myslím si, že je to pro nás teď výzva, abychom neztratili schopnost spolu mluvit, i když spolu nesouhlasíme.
Jak tedy mladá generace zvládá diskutovat?
Vnímám mládí jednodušší v tom, že ještě nejsme v určitých věcech tak cyničtí. Přijde mi, že spousta starších lidí už má ten svůj názor utvořený, už má argument věkem, protože si to odžili. Je pro ně možná trochu těžké zpochybňovat své životní postoje. To je jejich realita a přes to nejede vlak. Zatímco u nás se názory pořád tvoří. Proto mi přijde, že jsme víc otevření debatovat. Jsme tak trochu lační si tvořit svůj vlastní názor. Proto je to mnohem lehčí než u těch, kteří ho mají pevně daný.
Jak se podle vás daří na sociálních sítích tradičním médiím? Například instagram ČT 24 má oproti vám zhruba třetinu sledujících.
Já si myslím, že nelze srovnávat influencery a mediální domy nebo veřejnoprávní média. To je úplně jiný formát. Ale myslím si, že v posledních letech pochopili, že je to důležité prostředí. Například to, co dělá ČT 24, je podle mě super. Zároveň vzniklo i plno nových účtů, které dobře informují a ani nejsou zaštítěné tradičním médiem. Když už i pořad Slunečná na televizi Prima má svůj účet na Instagramu, tak myslím, že televize už nebere sociální sítě jako konkurenci. Naopak spíš jako nový potenciální kanál, jak svou tvorbu dostávat k lidem. To platí i pro Českou televizi. Dnes je to mnohem lepší než kdysi.
Během besedy jste mluvil o tom, že vás zodpovědnost související s velkým počtem sledujících kreativně svazuje. Jak s tím pracujete?
S tím se moc pracovat nedá. V momentě, kdy člověk není nezodpovědný a není mu lhostejné, co vypouští ven, najednou cítí určitou zodpovědnost vůči lidem. Na to člověk nemusí mít stovky tisíc diváků, stačí pár stovek. Když se navíc ještě jedná o vážnější téma, zodpovědnost narůstá. V tu chvíli člověk jinak přemýšlí o tom, co říká nebo jaký volí druh humoru. Svým způsobem to je kreativně svazující, protože nelze přestřelit nějaký limit… Asi to nedokážu úplně přesně definovat, jak to u mě probíhá. Je to spíš myšlenka, která je neustále vzadu v hlavě: „Uvidí to tolik a tolik lidí, tak bacha na to, co tam bude.“ Tohle asi úplně ztlumit nejde. Díkybohu možná.
Je vaše oblíbené „pravidlo pěti minut“ univerzální recept i na toto?
Mám moc rád tohle pravidlo a opravdu bych ho chtěl rozšířit dál. Když člověk něco píše v návalu emocí a má pocit, že o tom musí napsat hned, tak je fajn si dát třeba pět minut pauzu, uklidnit se a pak teprve se k tomu vrátit.
Nepomohlo by té kreativní svázanosti, kdyby existoval pro sociální sítě etický kodex?
Ne. Já jsem moc rád, že je YouTube svobodné médium, ke kterému může každý tvůrce přistoupit, jak chce, a je jenom na jeho vlastním svědomí, jak se s tím vypořádá. Jsem rád, že je to svobodná platforma. Myslím si, že různých omezení a opatření je už docela dost. Taky jsem rád, že aspoň svoboda určitého kreativního vyjádření limitována není. Je dobře, že i zde funguje nabídka a poptávka. Když se na to nikdo nebude koukat, tak to nikdo nebude tvořit. Když jsem začínal, byl jsem moc vděčný, že YouTube byl tehdy tak svobodná platforma. Těžko si lze představit, že videa, na kterých jsem se proslavil, bych dělal dnes. Těžko bych si za to pak mohl koupit svoji první kameru, protože bych si na ni nevydělal.
Autor: Lukáš Kuřík
Univerzita Palackého se rozhodla bojovat proti dezinformacím a fake news a iniciovala vznik Lovců kachen, o kterých si můžete přečíst více.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Clara Andrews, Ondřej Moučka
