Colette Maze ve svých 106 letech může inspirovat nemalé množství lidí – muzikanty, sportovce a vůbec každého – nejen neuhasitelnou vášní k hudbě, která ji provází celým životem, ale především nekonečným optimismem a vitalitou, které jsou také nejspíš lékem na její dlouhověkost a nám všem klíčem ke šťastnému životu, obzvláště v dnešní době. Smyslný vztah mezi ní a pianem ji vymanil ze spárů přísné výchovy jejích rodičů. Lásce k hudbě podléhá od raného dětství a v jejím případě lze říci, že již po celé století.
Narodila se roku 1914 v Paříži do měšťanské rodiny. Její matka ji sama vzdělávala doma a otec vedl továrnu na výrobu hnojiv. Výchovu své dcery vedli zjevně velmi přísně, díky tomu si však Colette brzy našla svoji lásku, tedy ve chvílích, kdy se snažila oprostit od neustálých pokynů rodičů. Ke klavíru poprvé usedla ve svých čtyřech letech. V tom okamžiku začal mezi ní a pianem vzkvétat až smyslný vztah, který ani dnes neztrácí na svém půvabu. „Klavír mi dopřával trochu něhy. Byl to jakýsi únik před tím věčným: udělej toto, udělej tamto. U klavíru jsem našla to, co mi v rodině chybělo,“ vyjádřila své emoce klavíristka.
Klavír studovala také na hudební škole École Normale de Musique de Paris, která vznikla roku 1919 za účelem vychovávat kvalitní hudební pedagogy na stejné úrovni, jaké dosahují sóloví muzikanti. O jejím nekonečném elánu svědčí také skutečnost, že se věnovala mimo jiné i lednímu hokeji a tanci. Pracovala nejen jako zdravotní sestra, ale působila také jako korepetitor na hudební škole v Paříži. Neméně fascinující je i to, že se pravidelně věnuje józe a takzvané prstové gymnastice. Jako klavíristka je totiž nucena své prsty udržovat neustále v kondici, aby byly stále mrštné a hbité, protože jak známo, i prsty ztrácejí postupem času svoji sílu a pružnost. „Hra na klavír, to není žádný ping-pong. Musíte se ho dotýkat. Pořádně,“ vzkazuje mladým klavíristům Colette.
„Je to mé jídlo, jídlo pro mou duši a pro mé srdce.“
Colette na nás může působit jako ryzí vlastenka, mezi její nejoblíbenější
skladatele patří totiž Claude Debussy, rodák z Paříže, který je nejtypičtějším představitelem francouzského hudebního impresionismu a jehož hudbu plnou tonálních barev pozná jistě každý z nás v momentě, kdy ji zaslechne. Mimochodem, když se Colette narodila, zbývaly Debussymu ještě čtyři roky života. Byl také rivalem Erica Satieho, jehož klavírní kousky se taktéž objevily v pátém albu Colette Maze z listopadu 2019 pod názvem 105 ans de piano. V dubnu letošního roku se fanoušci stoleté dámy dočkají tří dílů klavírní tvorby Debussyho vydáním jejího již šestého CD.
Colette žije sama ve svém bytě v Paříži a nadále si denně dopřává svých rituálů, mezi které patří také čtyři hodiny s klavírem. Ve svých 106 letech si mimo jiné založila pro své fanoušky účet na Facebooku. Jejím nejvěrnějším a věčným obdivovatelem je však sám její jediný syn Fabrice Maze narozen roku 1949, který radost ze života, neustálý smysl pro humor, vitalitu a elán své matky dává za vzor každému z nás. „V jejím věku je naprosto nečekané, že předává vzkaz plný optimismu a radosti: milujte život a on vás bude také milovat,“ s úsměvem říká Fabrice, syn muzikantky.
Colette Maze každému z nás opravdu připomíná, jak důležité je v životě dělat to, co nás baví, co nám dělá radost a díky čemu jsme šťastní, zkrátka nechat se pohltit našimi vášněmi. Francouzská pianistka si svůj dlouhý život užívá naplno a plní si své sny.
Autor: Karolína Bartoňková
Že si lze užívat život plnými doušky i v pokročilém věku, dokazuje také Ágnes Keletiová, gymnastka a pětinásobná olympijská vítězka, která i ve svých sto letech žije stále aktivně a věnuje se například turistice.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, fnac.com, indiatoday.in, nypost.com, youtube.com
Foto: hindustantimes.com, google.com
