Od počátků lidského myšlení máme pojmy. Máme pojmy pro jedenadvacáté století, jako je Instagram nebo crowdfunding. Máme pojmy pro dvacáté století, jako je socialismus nebo počítač. A máme pojmy, které jsou s námi od dob, kdy bylo lidstvo ještě v plenkách, jež s námi přetrvávají do dnešních dnů a budou platit ještě dávno po nás. Mezi takové patří třeba pravda. Vítáme vás u nového seriálu, v němž se budeme snažit zamyslet nad nejdůležitějšími pojmy historie lidstva.
Ještě předtím, než budete pokračovat ve čtení, zkuste se zamyslet. Je konkrétní, nebo abstraktní? Štve nás, nebo ji naopak ctíme jako něco nepopiratelného? A co to ta pravda je?
Z hlediska jazyka je jistě abstraktní. Konkrétní podstatná jména jsou třeba květ nebo polštář. Můžeme si na ně sáhnout a vidíme je. Abstraktní podstatná jména jsou například myšlení nebo láska. Nemůžeme je vidět přímo fyzicky ani si na ně sáhnout. Vnímáme je prostřednictvím citů, smyslů a podobně.
Z hlediska člověka je ale naprosto konkrétní. Různé filosofické směry to vidí různě, Friedrich Nietzsche například říká, že je potřeba ji skrývat, protože je odporná. Ale to je vždycky jinak. Pravda, že vám moc chutnají jablka, je moc krásná. A pravda, že nacistické Německo rozpoutalo nejhorší válku v dějinách, je odporná. Ale ať už je krásná, nebo naopak odporná, je. Existuje. Někdy je téměř neověřitelná, někdy úplně, a někdy je zase úplně jasná.
Já mám rád čaj. Je to pravda a můžete si to ověřit snadno, stačí mi napsat teď a tady. Moje babička a děda mají rádi kafe, dávají si ho dvakrát denně a je to takový jejich malý rituál. Je to hůře ověřitelné, protože byste na ně nejdříve museli sehnat kontakt a pak se jich zeptat. Ale ověřit se to dá. A když vám řeknu, že 29. března 1896, což je první datované derby mezi fotbalovou Spartou a Slavií, stál za brankou fanoušek jménem František Zápřaha, bude se to ověřovat opravdu hodně těžko.
Co tím chci říct? Dneska je trochu v módě pravdu překrucovat tak, aby vznikly pochyby, že nějaká je. Ano, je, a to jsem tím chtěl říct. Pravda vždy nepopiratelně je, ač se třeba hledá těžko.
Na druhou otázku je snadné odpovědět – někdy nás štve, ale vždycky bychom ji měli ctít. Stojí na ní totiž základ celého světa. Dnes je třeba nepopiratelnou pravdou, že potřebujeme kyslík k životu. To se může jednou změnit, možná se vědě podaří předělat lidské tělo nebo objevit něco, co nám kyslík nahradí, třeba při osidlování jiné planety, ale dnes je pravda takováhle. Stejně tak jako že je Země kulatá, což je asi nejzářnější příklad dnešního překrucování pravdy.
Američané by o tzv. Flat Earthers (těch, kdo tvrdí, že je naše planeta placka) mohli vyprávět, u některých z nich je to dnes populární. Nepříjemná pravda nás mrzí a byli bychom rádi, kdyby nebyla, tak jako bych byl spokojenější, kdyby na světě nebyly války. Ale jsou, a byla by lež, kdybych tvrdil opak. Příjemná pravda je naopak taková win-win situace, protože víme, že to pravda je, a navíc nás dělá šťastnými. Jako když se šťastně oženíte nebo vdáte. Máte skvělou drahou polovičku a je nepopiratelná pravda, že… ehm, že je to pravda. To si může každý najít v dokumentech o vašem sezdání. Ale pravda vždycky je a nehodí se na ni rezignovat. Je třeba jí čelit, což bývá někdy složité. Ale úspěšné čelení pravdě nás vždy posune, ačkoliv si často projdeme učiněným peklem na zemi.
Zbývá tedy otázka poslední. Co to ta pravda je? A na to už se dá odpovědět jen subjektivně. Slovníky a encyklopedie ji charakterizují jako shodu tvrzení se skutečností. Pokud máte rádi čaj a tvrdíte to o sobě, je to pravda. Pokud ho rádi nemáte, a stejně to o sobě tvrdíte, je to lež. Až sem je to jednoduché.
Lidská psychika je ale daleko složitější. Pokud chcete sbalit slečnu, která pracuje za rohem ve vinárně a je milovnicí vína, které nesnášíte, ale vy jí budete tvrdit, že víno milujete, je to lež. A v takovémto případě se tomu ještě navrch říká pokrytectví. To zase slovníky charakterizují jako vědomý rozpor mezi vaším chováním a vnitřním přesvědčením. A právě kvůli pokryteckému chování se pravda mnohdy dostává do úzkých. Nejen pokrytci, ale lidé, kteří pravdu překrucují ku vlastnímu prospěchu, jsou pro ni největším nebezpečím.
V titulku se píše, že bez ní svět nemůže existovat. Ano, a i to je pravda a žádné její překrucování. Když vám někdo řekne, že kyslík k životu nepotřebujete, a ať se klidně potopíte dvacet metrů hluboko bez jakýchkoliv dalších nadechnutí, bude to váš konec. A když budou lidé tvrdit, že se holocaust nikdy neodehrál, vznikne precedens, který umožní nějakému dalšímu Hitlerovi zkusit to samé. A to už může svět vážně ohrozit.
Pravda je ale většinou snadněji dohledatelná, než si myslíme. Stačí jen trochu chtít. Dnešní svět je přesycený informacemi, a proto je potřeba vyvinout trochu větší úsilí. Výsledek ale stojí za to. Hlavy vzhůru, není možné se v informacích utopit, pokud se o ně vážně zajímáte, a pokud vám záleží na tom, aby se pravda ctila. A my věříme, že je taková většina z nás. Pravda je všude kolem a je mnohem jednodušší ji šířit než lež.
Autor: Jan Rillich
