Máme za sebou první seznámení s městem, první pády a první úspěchy. Co však za sebou nemáme, je spousta kouzelných míst, které město nabízí. Pojďme se ještě na chvíli vrátit do teplých dní, představte si slunce v zádech, zmrzlinu na jazyku a magické starověké památky. Pohodlně se usaďte, pokračujeme v římském dobrodružství.
Den třetí – Od nespolehlivého spoje, přes Via Appia Antica k moři
Jak to tak v životě bývá, jeden den je všechno zalité sluncem, jindy den přinese pořádný slejvák. My jsme sice měli stále slunečno, ale nepříjemnosti se nám nevyhnuly. Začalo to autobusem, který nepřijel, pak následovala cesta špatným směrem a nakonec nás čekala pěší cesta podél rychlostní silnice. Naštěstí jsme se přes všechny komplikace dostali na Via Appia Antica. Jedná se o krásnou římskou stezku, která vedla z přístavního města Brindisi do Říma a poté se rozvětvila do severní Itálie. Procházeli jsme se s představami o stech tisíc vojácích s koňmi či exotickými slony, kteří tudy pochodovali k Římu. Když najednou za námi začne dunět zem. Trochu šokováni se otáčíme a vidíme ohromné stádo koz a ovcí, které se na nás řítí. Vyskočili jsme proto na nejbližší antický kámen, kterých tu bylo „pohozeno” spoustu. Po chvíli jsme si uvědomili že se stádo jen tak nepřežene, pokračovali jsme proto spolu s ním. Cestou jsme potkali také mnoho cyklistů. Půjčit si zde kolo a celou cestu si projet? To musí být určitě skvělý zážitek. 
V podvečer jsme dorazili k moři, které je vzdálené zhruba hodinu a půl od
centra Říma, kde jsme měli strávit poslední dvě noci. Camp leží zhruba kilometr od autobusové zastávky, ale pravděpodobně nikdo nepočítal s tím, že by se tam někdo vypravil bez auta. Cesta, ač je to silné slovo, vedla podél hlavní silnice, lemována křovisky. Sem tam, se mezi nimi ukázala pěšinka vedoucí k hotelovým resortům – moři. Na jedné z těchto cest jsme uviděli bílou plastovou židličku a u ní spoře oděnou dámu. Říkám si, co tu chudák dělá, ale když za chvíli potkáme druhou a třetí, začíná nám docházet, že to asi není náhoda, ale že tu jsou dámy pracovně. Pěkně jsme tedy pozdravili a pokračovali v naší cestě. Pak už jsme jen postavili stan, konečně skočili do moře a nakonec si uvařili výborné tortellini.
Den čtvrtý – všude dobře, ve Vatikánu tisíce lidí
Den nám začal velice brzy. Kolem páté ranní jsme vyskočili ze stanu a utíkali na autobus. V plánu byla totiž vatikánská muzea, která jsou známá pro své nekončící fronty. I my můžeme tuto skutečnost potvrdit. Ač jsme k branám Vatikánu dorazili téměř hodinu před otevřením, čekaly nás dvě hodiny postávání, což je na Vatikán velice dobrý čas.
Naše první kroky na vatikánské půdě mířily do sekce antických soch. Jistě, že jsme nehledali nic jiného než busty našeho oblíbence Claudia a jeho rodiny. Pokračovali jsme pak přes mnoho muzeí a obrazáren, dostali jsme se až ke slavnému antickému sousoší Láokoón a jeho synové. Ztratili jsme se ve sbírkách zvířecích soch, reliéfů, obrazů, map, sakrálních předmětů a mnohých jiných, až jsem dorazili do Sixtinské kaple. Celý strop je opravdu dechberoucí. Zajímavé mně přišlo to, že Michelangelův ikonický obraz Stvoření Adama není v rámci celého díla tak výrazný, jak se může zdát. Ale nebojte, suvenýrů s tímto motivem zde naleznete mnoho.
Na nádvoří jsme si dali oběd a chvíli odpočívali v trávě. Poté jsme se v papírové mapě muzeí snažili odškrtnout všechny prostory, kterými jsme už prošli a zjišťovali jsme, kam se ještě můžeme podívat. K vidění je toho ve vatikánských muzeích opravdu hodně, doporučuji si na ně vyhradit téměř celý den. Když jsme si byli téměř jistí, že jsme viděli vše, rozhodli jsme se vypravit do baziliky svatého Petra, která má být největším, nejbohatším a nejúchvatnějším chrámem Itálie. Její majestátnost a mohutnost, však poznáte až uvnitř a z její kopule. Tím, že je zasazená do impozantního Svatopetrského náměstí a celý Řím je posetý mnoha vysokými věžemi, je spíše součástí prostoru kolem, něž že by vystupovala nadevše, jak tomu často u chrámů bývá. Dovnitř jsme se dostali velice rychle, jen pozor na krátké šaty a kraťasy, ostraha zde byla velice přísná. Uvnitř jsme strávili hodně času, bazilika je opravdu ohromná a plná zajímavých soch, například je zde Michelangelova Pieta. Jedná se o sochu z leštěného mramoru znázorňující Marii držící Krista. Zajímavé je, že je to jediná socha s Michelangelovým podpisem. Z hlavní lodě jsme se vypravili po 551 schodech na kopuli, z níž jsme měli jedinečný výhled na Řím ze stodvacetimetrové výšky.
Po celodenním obdivování umění jsme se vydali na večeři do těstovinárny Pastasciutta. Nachází se nedaleko vatikánských hradeb a dostanete zde ty nejčerstvější těstoviny, což myslím smrtelně vážně. Přímo před vámi lezou čerstvé těstoviny z kráječky, kuchař je odebírá, seká, vaří, smaží a rovnou servíruje.
Den pátý – odjíždíme
Ráno bylo malinko zrychlené, rychle sbalit věci, rychle usušit a poskládat stan, rychle se naposledy vykoupat v moři, rychle se odhlásit z campu a utíkat na autobus. Dojeli jsme do malebného přístavního městečka Ostie, kde jsme si nakoupili jídlo na cestu, dali si výbornou kávu a místní koblížky a než jsme se nadáli, byli jsme v autobuse na letiště. Cestu jsme si zpříjemnili melounem, který můžu doporučit za předpokladu, že máte s sebou dost vlhčených ubrousků. Po vyhození poslední melounové šlupky jsme nasedli do letadla a zamířili do domoviny.
Autor: Viktoria Židlíková
Přečtěte si první díl deníčku z Říma. Cestovat po Evropě s našimi redaktory můžete ale také ve spoustě dalších tematických článků – podívat se můžete kupříkladu do Tater, Valencie, Berlína nebo Amsterdamu.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: Řím do kapsy, cestujlevne.com, wikipedia.org
Foto: Viktoria Židlíková
