Sedmý měsíc roku 2019 je úspěšně za námi a my se znovu vracíme k tomu, co se v něm povedlo našim sportovcům a sportovkyním. Ač by se mohlo zdát, že v období letních prázdnin vládne „okurková sezóna“ a nic moc se neděje, opak je pravdou. Proto se pohodlně usaďte, vyrážíme.
Češky vládnou světovému tenisu. Na Wimbledonu zaválely a v první stovce je jich už osm!
Ač se na letošním Wimbledonu žádné z našich hráček nepodařilo prokousat až do singlového finále, zanechaly v Londýně naše bojovnice velice dobrý dojem.
Nejdál se dostala Barbora Strýcová, která vypadla až v semifinále s hvězdnou Američankou Serenou Williamsovou. To ale nebylo ze strany dvaatřicetileté české hráčky vše. Ve čtyřhrách totiž se svou čínskou spoluhráčkou Su-Wei Hsiehovou dokráčela až do finále. Tam tento vynikající pár porazil kanadsko-čínskou dvojici Dabrowská–Xu a naprosto zaslouženě získal wimbledonský titul. Těsně před finálovými branami skončila cesta dalšího českého páru. Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou padly s později poraženou finálovou dvojicí 2:1 na sety, a skončily tak na děleném třetím místě.
Ani mezi jednotlivkyněmi si nevedly naše hráčky zle. Kromě zmíněného úspěchu Strýcové se do čtvrtfinále poměrně překvapivě dostala i Karolína Muchová, která v osmifinále porazila po nervy drásajícím mači českou jedničku Karolínu Plíškovou 2:1 na sety po výsledcích 4:6, 7:5 a 13:11. V osmifinále kromě Plíškové skončila i Petra Kvitová, která podlehla Britce Kontaové 2:1 na sety. Přes první kolo se dokázala dostat i mladá Marie Bouzková.
I tyto úspěchy přispěly k tomu, že v první stovce žebříčku WTA (Women’s Tennis Association) je již skoro desetina hráček z České republiky. A z toho hned dvě v první desítce. Na nádherném třetím místě figuruje Karolína Plíšková následována šestou Petrou Kvitovou. Šestnáctou příčku potom okupuje Markéta Vondroušová. Dvaatřicátá je Barbora Strýcová, čtyřicátá první Kateřina Siniaková a jen o pět příček pod ní se drží Karolína Muchová. Osmdesátá pátá je sestra české jedničky Kristýna Plíšková. Poprvé se do první stovky probojovala i Marie Bouzková, která je nyní na místě dvaadevadesátém. Další mladé naděje na svůj úspěch teprve čekají. Podobná situace panuje i v ženském deblu, v němž je Barbora Strýcová dokonce světovou jedničkou. Vypadá to tedy, že se o budoucnost našeho ženského tenisu zatím příliš obávat nemusíme.
Forejtek s Lehečkou jsou juniorskými Wimbledonskými vítězi
A v londýnském All England Clubu ještě zůstaneme. Další obrovský úspěch se tam totiž povedl české juniorské dvojici Jonáš Forejtek a Jiří Lehečka. Ve čtyřech turnajových zápasech prohráli pouhé dva gemy a ve finále vyzvali americko-kanadskou dvojici Draxl–Nanda. Před českými mladíky ležel velký cíl, kterého se ale ani trošičku nezalekli a zvítězili 2:0 po výsledcích 7:5 a 6:4. Stali se tak prvním českým juniorským párem, který kdy zvedl nad hlavu pohár pro wimbledonské vítěze, a teprve třetím juniorským párem, který kdy vyhrál grandslam.
Před nimi se to podařilo pouze Petru Kordovi s Cyrilem Sukem, kteří roku 1985 vyhráli Roland Garros a letos v lednu i Jonáši Forejtkovi s další českou nadějí, Daliborem Svrčinou, když triumfovali na Australian Open. Jestli jsem tedy psal, že o budoucnost ženského tenisu se obávat nemusíme, svítá nám nyní naděje i v případě toho mužského.
Skvělé vystoupení a “medailobraní“ všech českých týmů na MS v inline hokeji
V červenci se také v Barceloně konalo mistrovství světa organizace FIRS v inline hokeji. Čeští muži zde obhajovali zlaté medaile, ženy stříbro a junioři chtěli napravit výsledek minulého šampionátu, na kterém skončili mimo medailové umístění.
Začněme tedy nejdříve juniory. Ti si na úvod zastříleli, když deklasovali Němce 13:0 a Australany 11:1. Na konec základní skupiny přišel ještě boj s Kanadou, které se čeští mladíci nezalekli a porazili ji 4:3. A šlo se do play-off. Ve čtvrtfinále se česká lvíčata postavila výběru země galského kohouta. Češi porazili Francii 3:1 a v semifinále se znovu postavili celku Kanady. A druhé měření sil těchto týmů již skončilo mnohem jednoznačněji. Po vítězství 7:1 šli Češi do finále proti obhájcům titulu ze Spojených států amerických. A zvládli to! Čeští junioři zvítězili 5:2 a získali své osmé zlaté medaile v historii šampionátů. Mimo to mají ve své sbírce ještě jedno stříbro a jeden bronz. Bez medaile skončili zatím jen třikrát.
A pojďme rychle k turnaji žen, kde byl průběh ze začátku ještě jednoznačnější. Češky nejdříve rozstřílely Britky 11:0, Australanky 24:1, Číňanky 18:0 a Finky 8:2. Ve čtvrtfinále přišly Japonky, ale neměly šanci; domů odjely s debaklem v poměru 8:0. Semifinále už bylo vyrovnanější. Přesto to ale byly Češky, které Itálii porazily 3:1 a mohly se těšit na reprízu minulého finále proti týmu USA. Bohužel, finále skončilo ve prospěch týmu hvězd a pruhů a české ženy tak znovu na svůj krk navlékly medaile vyrobené ze stříbra. Ve své sbírce mají české ženy tři zlaté, čtyři stříbrné a dvě bronzové medaile. Devětkrát skončily bez medaile.
A nyní se konečně dostáváme k turnaji mužů, kteří do katalánské metropole přijeli s jediným cílem – obhájit zlato z italského Asisaga. První zápas proti Itálii byl boj, ale Češi ho zvládli a zvítězili 2:1. Druhý zápas proti Kanadě už byl jednoznačnější a české barvy v něm excelovaly v poměru 9:1. Ve třetím skupinovém zápase přišel souboj s USA, který však naši borci zvládli a po vítězství 4:2 vyhráli svou skupinu. Ve čtvrtfinále přišlo česko-slovenské derby, které po výsledku 9:4 vyznělo poměrně jednoznačně v náš prospěch. A přišel druhý souboj s Kanadou, který byl tentokrát mnohem vyrovnanější. Češi ale nakonec vyhráli 3:2 a šli do souboje o zlato. A soupeřem nemohl být nikdo jiný, než i do třetice výběr USA. Našim hráčům se ale tentokrát nepodařilo ani jednou skórovat a po výsledku 0:3 se před svým soupeřem museli sklonit. Ve své sbírce mají Češi už šest zlatých, šest stříbrných a devět bronzových medailí. Bez medaile skončili čtyřikrát.
Florbalisté na vozíku přivezli z Nizozemska stříbro
Ano, jsem si vědom toho, že se tento turnaj, Paragames Breda, odehrál již na konci června. Já se o něm ale dozvěděl až nyní a řekl jsem si, že by ve výčtu sportovních radostí na Dobrých zprávách určitě neměl chybět, i když trochu se zpožděním.
Už během prvního dne odehrála česká reprezentace všechny čtyři zápasy základní skupiny. Nejdříve porazili Belgii 2:0, potom USA 10:0, následně 3:0 mladší výběr Nizozemska (Nizozemci zde měli týmy dva, poznámka redakce) a nakonec i 2:1 Francii.
Potom přišlo play-off a souboj s Německem ve čtvrtfinále. Čeští borci nenechali nic náhodě a zvítězili 11:0. V semifinále přišel druhý souboj proti Francouzům. Odplata se však nekonala a po výsledku 9:2 šli naši chlapci do finále proti obhájcům zlata, favorizovaným Švédům. Proti seveřanům odehráli vyrovnané utkání a těsně před koncem měli plno šancí na vyrovnání. Nakonec však inkasovali gól do prázdné branky a prohráli 4:6. I přes to se ale naši reprezentanti nemají za co stydět. Ba co víc, patří jim obrovský respekt!
Stoupající fotbalové hvězdy z Česka bodují i v zahraničí
Andrea Stašková, opora ženského fotbalového týmu pražské Sparty, přestupuje do italského Juventusu Turín. Za první tým pražského klubu nastupuje Andrea již od roku 2016 a v minulé sezóně mu pomohla k titulu svými dvaatřiceti góly ve dvaceti zápasech. Dva roky za sebou byla navíc vyhlášena také největším talentem českého ženského fotbalu.
Juventus má svůj ženský tým zřízen teprve druhým rokem. V obou těchto letech se mu ale podařilo vyhrát italskou ligu. Bude také hrát evropskou Ligu mistryň, kterou už si znojemská rodačka v pražském dresu zahrála několikrát.
Skvělou příležitost dostal také sedmnáctiletý český brankářský talent Vítězslav Jaroš, který zatím nastupoval za mládežnické týmy anglického Liverpoolu. Nedávno dostal v jednom z přípravných zápasů šanci a odchytal celý jeden poločas. I přes to, že v zápase proti třetiligovému nováčkovi Tranmere nastoupili hlavně mladší hráči, ocitl se Jaroš na jednom hřišti společně s takovými hvězdami, jako jsou Fabinho, Origi či Joel Matip.
Jaroš nastoupil po přestávce za stavu 3:0 pro Reds a nepustil žádný gól. Jeho tým zvítězil 6:0. Zápas navíc sledoval téměř zaplněný Prenton Park (stadion domácího Tranmere), jehož kapacita činí okolo šestnácti a půl tisíce míst. I když se jednalo o přípravný zápas proti mnohem slabšímu soupeři, svůj cíl Jaroš splnil. Vychytal nulu, pár zákroků si také připsal a hlavně si zápas užil. Přesně tak, jak mu před zápasem poradil trenér a manažer Reds, slavný Jürgen Klopp.
Mladý český talent bude nyní i nadále nastupovat za tým do 23 let, ale uvidíme, třeba jednoho dne ve slavné Premier League nahradí naši největší legendu, nedávno skončivšího Petra Čecha. Zbývá nám jen držet palce, našlápnuto má zatím výborně.
Český hendikepovaný atlet triumfoval na Ironmanovi
V kanadském Huntsville se konal další ročník triatlonového závodu Ironman 70,3 Muskoka, který zahrnoval 1,9 km plavání, 90 km cyklistiky a 21,1, km běhu. Pro českého hendikepovaného atleta Jana Tománka se jednalo už o jeho dvacátý závod tohoto charakteru v životě. Celou trať dokončil v krásném čase 5:15:39 a zvítězil v kategorii hendikepovaných. Celkově do cíle dorazil jako dvoustý desátý z třinácti set účastníků.
Jak Jan sám řekl, chtěl původně celý závod zvládnout alespoň pod šest hodin. To, že se mu tato meta povede překonat téměř o tři čtvrtě hodiny, ho ale vůbec nenapadlo a velice ho to potěšilo. I podle jeho slov totiž tento závod patří mezi ty vůbec nejnáročnější.
Celý tým Dobrých zpráv gratuluje!
Na vlastnoručně vyrobeném kole dojel jednu z etap Tour de France
Svůj výčet českých sportovních radostí za měsíc červenec zakončím jednou opravdovou raritou. Vyučený zámečník Vladimír Vidim, který v současnosti vykonává funkci trenéra a mechanika cyklistů pražské Dukly, se rozhodl postavit na trať jedné z otevřených etap slavné Tour de France.
Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, otevřené etapy přilákají vždy velké množství amatérů, kteří si náročnou závodní trať chtějí vyzkoušet na vlastní kůži. Vladimír na to ale šel jinak. Alpskou etapu dlouhou135 kilometrů totiž absolvoval na bicyklu Slavia, který si vytvořil sám přesně podle původního vzoru z roku 1896. A dokázal to! Na kole bez přehazovačky a brzd zdolal tuto náročnou cestu za „krásných“ sedmnáct hodin.
I když Vladimír dojel na poslední pozici, je na místě říci jen jediné: Klobouk dolů!
Autor: David Kubatík
Foto: lidovky.cz, tenisovysvet.cz, sport.aktualne.cz, sport.cz, idnes.cz
