Občas vám do života přijdou šance, které by byl vyloženě hřích nevyužít. Příležitost navštívit na měsíc Nový Zéland s minimálními životními náklady je rozhodně jednou z nich. A tak jsem si v polovině října tohoto roku sebral svých pět švestek a vyrazil na druhou stranu zeměkoule. Ačkoli nejsem fanouškem vystupování z komfortní zóny, zde musím uznat, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě!
Na začátek bych rád ve zkratce připomněl, co mě vlastně na Nový Zéland přivedlo. Moje nejlepší kamarádka se v posledních letech vydala po stopách svých tužeb a začala nadšeně objevovat svět. Určitým vyvrcholením této sebepoznávací cesty byl odjezd na Nový Zéland, kam vyrazila společně se svojí spolužačkou a ročním pracovním vízem. Holky si zde pořídily obytné auto, začaly pracovat, cestovat a užívat si života plnými doušky. Podrobný popis mého napínavého příletu a výčet všech možných slastí i strastí života v obytném autě naleznete v úvodním článku této zélandské minisérie.
Pokud bych chtěl shrnout všechno, co se nám během cestování po této nádherné zemi během celého měsíce přihodilo, nevešlo by se to ani do deseti článků. Proto jsem se rozhodl, že své vyprávění zaměřím spíše na konkrétní místa, abyste měli autentické tipy od někoho, kdo si jejich návštěvu skutečně prožil. Rád bych ještě zdůraznil, že všechna mnou zmiňovaná místa se nacházejí na Jižním ostrově (maorsky nazývaném Te Wai-pounamu), neboť právě ten jsme s kamarádkou celý měsíc poctivě prozkoumávali. Objeví se zde jak místa „provařená” turistickými weby či cestovatelskými dokumenty, tak i skryté klenoty, o jejichž existenci jsme neměli do samotné návštěvy tušení. V první části mého souhrnu se podíváme na to nejzajímavější ze severní části tohoto ostrova…
– – – – – – – – – – – – – – –
Flag Peak
Nový Zéland je proslavený svými přírodními krásami, proto drtivá většina mnou doporučovaných míst bude spadat právě do této kategorie. Cesta na vrchol Flag Peak byla mým prvním zélandským trekem a musím říci, že lepší seznámení s tímto kouzelným ostrovem jsem si nemohl přát. Z jedné strany výhled na širý oceán, z druhé na záliv Akaroa. Procházka po cestě lemované žlutými keři (údajně zvanými hlodáš evropský) byla skutečně malebným zážitkem, dokud jsme ovšem nenarazili na ostnatý drát, který nám bránil v pokračování až na vrchol. Nepropadali jsme ale panice, pustili si z telefonů české rapové pecky a doufali jsme, že se nám podaří nalézt nějakou alternativní cestu. A skutečně – jednou z mnoha nenápadných vyšlapaných cestiček jsme se nakonec poměrně rychle dostali k místu, kde se dal plot překonat. Upřímně řečeno, dodnes nevíme, kde přesně se stala chyba – v trekové aplikaci je normálně vyznačená cesta až na vrchol – ale alespoň máme o zážitek navíc. Pokud se sem někdy rozhodnete vyrazit, třeba se vám podaří nalézt lepší cestu. 🙂
– – – – – – – – – – – – – – –
Tiromoana Bush Walk
Tady se setkáte hned s několika různými ekosystémy – projdete se lesem, skrze louky, po pláži i kolem rybníka. Pravda, pro někoho může být lehce nepohodlné, že v průběhu treku je nutné prolézt hned několika ohradníky, (zde na Zélandu je zcela běžné, že turistické cesty vedou skrze zvířecí ohrady), což je zde umožněno okénky se zavíracím mechanismem. S těmi jsme měli trochu problém, kvůli jejich malé velikosti jsme se do nich museli při prolézání trochu „seskládat“. Krásné výhledy na zelené kopečky a širý oceán ale toto nepohodlí snadno vykompenzovaly. Asi nejhezčím místem treku pro mě byla dřevěná vyhlídka s moderním kovovým sloupem odkazujícím na místní maorské tradice, kde jsme si uspořádali malý piknik. Nejnapínavějším momentem pak byla cesta na pláž, kterou střežil nebezpečně se tvářící houser. Stačilo ale zrychlit krok a opeřený strážce svého harému neměl vůbec čas zaútočit.
– – – – – – – – – – – – – – –
Maorské nástěnné malby v údolí Weka Pass
Když už jsem zmiňoval ty zvířecí ohrady, tak rozhodně nesmím opomenout výlet k městečku Waikari, nedaleko kterého se nacházejí unikátní maorské nástěnné malby. Skalisko, na němž se tato umělecká díla nacházejí, leží přímo uprostřed obrovského areálu, kterému doslova vládnou ovce. Ohrad tu postupně projdete poměrně dost, tentokrát se však naštěstí nemusíte obávat krkolomného prolézání okénky, jako tomu bylo v předchozím tipu – zde se přechody z jedné ohrady do druhé řeší pomocí speciálních dřevěných schůdků. Zato se tu však o poznání víc nadřete, neboť trasa vede do strmého kopce. Poté, co úspěšně zvládnete náročný výšlap i následný sestup do údolí, můžete si přes ochranné pletivo prohlédnout maorské skalní umění. Nutno však podotknout, že se jedná pouze o kopie, neboť poškozené originály byly ve 30. letech minulého století nešetrně „zrekonstruovány”. Jako pozitivum této neodborně provedené akce lze vnímat fakt, že na rozdíl od ostatních zachovalých skalních maleb na Novém Zélandu, jsou ty u Waikari skutečně dobře viditelné a lze si díky nim udělat dost dobrou představu o tom, jak vlastně takové maorské malby vypadají.
– – – – – – – – – – – – – – –
Nelson
Měst, která by měla nějaké výraznější architektonické památky, či dokonce malebné historické centrum, je na Zélandu poskrovnu. Nelson je v tomto ohledu jednou z výjimek, dominantou města je totiž Christ Church Cathedral – působivý novogotický svatostánek, jenž byl vystavěn v letech 1925 až 1965. Právě tahle katedrála patří mezi místa, která mne na Zélandu oslovila nejvíce, a to nejen díky své architektuře, ale především díky majestátní umělecké instalaci od umělkyně Karen Sewell, která zde byla v době mé návštěvy umístěna. Obrovská koule připomínající medúzu, která levitovala uprostřed hlavní lodi chrámu, vytvořila společně s fialovým nasvícením skutečně působivý vizuální dojem. Kromě katedrály je v Nelsonu k vidění také galerie Suter, v níž si lze zdarma prohlédnout díla mnohých novozélandských umělců, malebné zahrady Queens Gardens nebo geografický střed Nového Zélandu, ze kterého je perfektní výhled na celé město.
– – – – – – – – – – – – – – –
Split Apple Rock
Malé místo, které na mne udělalo velký dojem – asi tak nějak by se dala popsat pláž pojmenovaná podle výrazného kamene, jenž připomíná rozpůlené jablko. Tento zapadlý kus přírody se nachází na pobřeží poblíž města Motueka a kromě unikátního geologického útvaru může nabídnout také procházku po rozlehlé pláži. Největším zážitkem pro mne bylo bezesporu prolézání jeskyní hned vedle „jablka”, které v době naší návštěvy nebyly téměř vůbec zatopené. Dle informací od místních by se zde měli dokonce nacházet glow worms (modře světélkující červi, typičtí pro Nový Zéland), na vhodné podmínky pro jejich pozorování bychom si však museli počkat až do noci, takže tuto informaci nemohu stoprocentně potvrdit. Velmi příjemnou atmosféru, která na mne při návštěvě tohoto místa přímo dýchala, ovšem potvrdit můžu! Nedaleko odtud (cca 20 minut autem) je možné navštívit také krásnou vyhlídku Hawkes Lookout a vápencové jeskyně Ngarua, které však během naší návštěvy byly zrovna uzavřené.
– – – – – – – – – – – – – – –
Waikoropupu Springs
Prameny Waikoropupu se oprávněně řadí mezi nejčistší prameny na světě – voda je tu skutečně průzračná, vidět je skrze ni úplně všechno, včetně plovoucích ryb. Kromě vodního života zde můžete pozorovat také chřástaly – zélandské bezkřídlé ptáky, které si lze na první pohled snadno splést s proslulými ptáky kiwi. Sice vypadají roztomile, ale pozor na ně, jsou to známí zlodějíčci – jakmile necháte v jejich blízkosti jídlo bez dozoru, můžete se s ním rozloučit. Areálem vede nenáročná okružní stezka pro pěší, kterou zvládne skutečně každý. Zajímavé je, že se jedná o místo uctívané Maory, neboť podle jejich legend je tato křišťálově čistá voda propojená s životní energií. Z tohoto důvodu jsou zde rozmístěny cedulky zakazující přímý kontakt návštěvníků s vodou. Mě osobně ale nenapadlo sahat ani do jiných jezer či pramenů, které jsme na Zélandu navštívili, takže nebylo tak těžké odolat…
– – – – – – – – – – – – – – –
Pancake Rocks
Severozápadní pobřeží patří mezi oblasti méně bohaté na zajímavá místa, unikátně tvarované „palačinkové kameny” jsou ale záležitostí, kvůli které rozhodně stojí za to si sem udělat zajížďku. Úsměvný název kamenů se odvíjí od jejich specifického vzhledu, který připomíná komínek navrstvených palačinek (vtipálkové zajisté ocení také fakt, že díky četným mořským ptákům, kteří se na pobřeží vyskytují, dostávají „palačinky” také svoji „polevu” v podobě trusu). Hlavní atrakcí je zde ale mořská voda – příboj zde totiž naráží na skaliska a následně putuje rozličnými průrvami a tunely, aby se před zraky návštěvníků následně zjevil v podobě „vodního kouře”. Tato efektní podívaná se většinou tvoří v místech, kde se mezi skalisky vytvořily tzv. blowholes (anglicky „nozdry”, pozn. red.), které mají v průměru několik metrů, vidět zde lze ale také tzv. komín, ze kterého voda v drobných kapičkách vystřikuje takovým způsobem, že je na první pohled skutečně nerozeznatelná od klasického kouře. Pokud budete mít štěstí na dobré světelné podmínky, můžete tu díky vodní tříšti a slunečním paprskům pořídit nádherné fotky s duhou. Je opravdu neuvěřitelné, co všechno zvládne příroda sama od sebe vytvořit…
– – – – – – – – – – – – – – –
Brunner Mine Industrial Site
Přírodních památek jsme si už ukázali několik, je na čase si představit také trochu jiný žánr turistického cíle. Mezi městečky Dobson a Stillwater si lze prohlédnout areál bývalého černouhelného dolu, který tvoří hned několik různých budov. Tou nejvýraznější je vysoký cihlový komín, který stojí hned vedle silnice. Odtud můžete zamířit směrem k řece, přes kterou vede dřevěný visutý most z konce 19. století. Na druhém břehu se nacházejí například bývalé koksárenské pece či keramická dílna. Bohužel, ne všechno je vždy veselé, a tak si zde můžete prohlédnout také památník připomínající největší průmyslovou katastrofu v dějinách Nového Zélandu. Roku 1896 ve zdejších dolech zemřelo 65 horníků v důsledku vznícení důlních plynů a následné explozi. Dnes je však toto místo skutečně milým zastavením pro děti i dospělé a řadí se mezi přední technické památky Jižního ostrova. Na tomhle místě bylo nejkouzelnější to, že jsme o něm vlastně vůbec nevěděli a potkali jsme jej čirou náhodou po cestě do free kempu u jezera Brunner (který mimochodem moc doporučuji). Zapadající slunce, které k večeru vykouklo skrze šedé mraky a projasnilo do té doby lehce pošmourný den, nádherně dokreslilo pohodovou atmosféru, kterou jsme během našich toulek dennodenně pociťovali…
– – – – – – – – – – – – – – –
Mt. Cook
Pokud jste na Novém Zélandu, rozhodně nemůžete vynechat proslulé (pod)horské městečko Mount Cook, které se nachází v Jižních Alpách. Vedou odtud mnohé turistické trasy různé náročnosti, takže si tu každý návštěvník nalezne „to svoje”. Asi nejpopulárnější trasou je tzv. Hooker Valley Track, jenž vás zavede až k nádhernému výhledu na nejvyšší vrchol Nového Zélandu. Velmi příjemným bonusem je fakt, že vás návštěva tohohle krásného místa nebude stát mnoho sil – cesta tam a zpátky je dlouhá přibližně 10 kilometrů a vede po krásně udržované cestě. Na trase se nacházejí tři visuté mosty, jejichž přechod může být pro slabší povahy trochu nepříjemný, ale všude kolem máte tak malebné výhledy, že ani akrofobikům nedá příliš práce nekoukat se dolů. Když už budete v Mt. Cook, určitě doporučuji se podívat také k nedalekému jezeru Tasman. Mimo jiné se zde dozvíte, proč mají zélandská jezera tak různé barvy: šedá a hnědá voda v sobě mají velké množství neusazených částeček z ledovců, tyrkysové zbarvení poté vzniká tam, kde se tato „ledovcová moučka” usadí. No a zeleně zbarvená voda? Ta pochází z dešťových srážek.
– – – – – – – – – – – – – – –
Lake Tekapo
A na závěr další ikonické místo, které můžete vidět téměř v každém seznamu nejhezčích zélandských míst. A je tam zařazované naprosto oprávněně – ta tyrkysová voda je naprosto okouzlující. Kromě barvy jezera vás tu spolehlivě zaujme také působivá horská scenerie v pozadí, malebný kamenný kostelík Dobrého pastýře a majestátní kovový most pro pěší. Přilehlé městečko skýtá spoustu možností pro nákup suvenýrů, jen kousek od jezera můžete navíc navštívit také teplé prameny Tekapo Springs. A pokud se nebojíte fyzické námahy, vřele vám doporučuji výstup k observatoři na vrcholu Mount John – právě odtud budete mít na jezero ten nejlepší výhled. Oblast kolem jezera Tekapo je navíc proslulá pozorováním noční oblohy, takže si na své přijdou i fanoušci astronomie. Jenom se tedy připravte na zvýšené množství turistů, na místa, kde si užijete klídeček, se budete muset vypravit jinam (třeba na výše zmiňovaný Flag Peak nebo Split Apple Rock).
Autor: Michal Beredzas
Je libo jiný výlet? Doporučujeme cestovatelský deníček z výletu do Říma, nebo tip na jednodenní výlet do Kutné Hory.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: canterburymuseum.com, mahalo.cz, katkacestuje.cz
Foto: Michal Beredzas
