Po téměř padesáti letech má lidstvo znovu šanci dostat se na povrch Měsíce. Kosmická agentura NASA má za sebou po dvaceti pěti a půl dnech úspěšnou testovací misi Artemis I. Její průběh bude klíčový především na další cestě člověka na Měsíc, pro jeho následný pobyt ve vesmíru, a především pak pro budoucí let na planetu Mars.
NASA představuje program Artemis
Od mise Apollo 17, během níž se naposledy v historii podařilo přistát s posádkou na Měsíci, uběhlo padesát let. Bylo jen otázkou času, kdy NASA bude chtít tento svůj úspěch zopakovat. Po několika dekádách přišla kosmická agentura s programem Artemis, který nejen že dostane člověka znovu na Měsíc, ale jeho další kroky budou směřovat až na Mars.
Jak sama NASA popisuje: „S programem Artemis, NASA pošle na Měsíc první ženu a první osobu jiné než bílé rasy. S tím, co se naučíme z cesty kolem a na Měsíc, uděláme další velký krok: pošleme první astronauty na Mars.“ Artemis je prozatím rozdělena do tří misí, z nichž se první uskutečnila letos na přelomu listopadu a prosince a po dvaceti pěti a půl dnech byla úspěšně dokončena. Jedná se o mise Artemis I, Artemis II a Artemis III.
Úplně jako první ze série letů měla Artemis I získat co nejvíce dat a otestovat systémové funkce kosmické lodi Orion potřebné k bezpečnému průběhu celého letu. Mimo jiné byla loď vybavena kamerami a fotoaparáty na pořizování snímků, veřejně dostupných na Flickru. Astronauti se na palubě kosmické lodi objeví až ve druhé ze zmiňovaných misí, přičemž účelem bude Měsíc pouze obletět. Podobně jako u mise první. Ve třetím letu pak posádka Měsíc neobletí, ale vydá se přímo na jeho povrch, poprvé od roku 1972. Člověk se tak podle plánů vrátí na měsíční krajinu v roce 2025.
S novou výzkumnou generací nazývanou Artemis Generation se NASA pokusí také o vystavění první obyvatelné vesmírné stanice, Artemis Base Camp, která umožní prozkoumávat hlubiny vesmíru ve zcela jiných rozměrech než doposud. A co víc, dostane člověka o krok blíže na cestě na Mars. Program Artemis tak v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá.
Stoupáme společně, zpátky na Měsíc a ještě dál
Po třech měsících odkládaného startu se konečně zažehly čtyři motory nejsilnější rakety současnosti Space Lunar Systém (SLS). Ta spolu s kosmickou lodí Orion odstartovala 16. listopadu v 1:47 ráno EST z rampy Launch Complex 39B (LC-39B) ve státě Florida, kde se nachází NASA Kennedyho vesmírné centrum. První dvě hodiny od startu byly zcela klíčové. Po třech a půl minutách od vzletu se odpojila od rakety záchranná věžička, neboli Launch Escape System (LES). Zařízení by v případě poruchy rakety SLS odneslo Orion do bezpečné vzdálenosti a zajistilo by jeho přistání v Atlantickém oceánu. LES se používá právě při letech s posádkou.
Dalším důležitým procesem bylo odpojení pomocných posilovačů, centrálního stupně rakety i horního stupně (ICPS) rakety SLS, které proběhlo podle plánu. Právě stupeň ICPS, neboli interim cryogenic propulsion stage, pomohl Orionu dostat se na správnou dráhu letu. Hodinu a čtyřicet pět minut od startu tak Orion započal svou cestu k Měsíci. „Artemis je opravdový stresový test vesmírné lodi Orion v prostředí hlubokého vesmíru,“ uvedl na tiskové konferenci a oficiálním webu NASA manažer mise Artemis, Mike Safarin.
(Zajímavé je také přečíst si o výbavě Orionu potřebné k přežití posádky a rozdílu v konstrukci oproti kosmickým lodím Apolla.)
Motory zažehnuty, cíl: oběžná dráha Měsíce
Šestý den mise zažehl modul Orion na dvě a půl minuty motor, aby se dostal na oběžnou dráhu Měsíce zvanou Distant Retrograde Orbit (DRO). Slovo „distant“ odkazuje na skutečnost, že je dráha „vzdálená“ ve smyslu vysoké nadmořské výšky od povrchu Měsíce. „Retrograde“ je poté myšleno tak, že Orion se bude po DRO pohybovat v opačném směru, než v jakém obíhá Měsíc kolem Země. V době zažehnutí motoru se modul nacházel nejdál od Měsíce, a to ve výšce 527 864 832 kilometrů nad ním. Vzdálenost od Země čítala 370 149 kilometrů.
Zažehnutí prvního motoru bylo jedním ze dvou potřebných manévrů k vyslání Orionu na DRO. Na samotnou oběžnou dráhu se loď dostala desátý den letu, v pátek 25. listopadu, a to za pomoci European Servise Module (ESM). ESM je primární napájecí a pohonná součásti Orionu od společnosti ESA – European Space Agency. Zjednodušeně jde o servisní modul, který dodává lodi elektrickou energii. Orion tak oficiálně vystoupil z gravitačního pole Měsíce.
Na DRO se loď pohybovala necelých šest dní, a to ve vzdálenosti zhruba 64 373 kilometrů nad Měsícem. Kvůli velikost oběžné dráhy obletěl Orion Měsíc pouze z poloviny, než DRO opět opustil a vydal se zpět na planetu Zemi. Šlo také o delší trasu, než jakou modul urazí při misi Artemis II. Důvodem delší trasy bylo právě testování lodi a jejích systémů. Během necelého týdne na orbitu loď také proletěla nad místy přistání Apolla 11, 12 a 14.
O komunikaci mimo oběžnou dráhu Země se postarala NASA síť Deep Space Network, spravována laboratoří Jet Propulsion v jižní Kalifornii. Síť se skládá ze tří antén rozmístěných ve stejné vzdálenosti od sebe (přibližně 120 stupňů zeměpisné délky). Zařízení se nacházejí v Goldstone, poblíž Barstow v Kalifornii, v blízkosti španělského Madridu a v okolí Canberry v Austrálii. Každých pět vteřin sbírají zprávy od sond, družic či právě kosmických lodí ve vesmíru. Toto strategické rozmístění umožňuje neustálou komunikaci s vesmírnými tělesy i přes otáčení naší planety.
Netradiční posádka
Namísto lidské posádky se na palubě Orionu nacházely tři figuríny. Dvě ženy a jeden muž disponovali nejrůznějšími senzory na sběr dat ohledně radioaktivity, vibrací a jiných hodnot, které budou mít dopad na životní funkce posádky během pobytu v kosmu.
Figurína Helga na sobě měla 5 600 senzorů, sledujících vliv kosmického záření na ženské tělo. Tento test byl důležitý právě proto, že NASA by v budoucnu chtěla založit vesmírnou kolonii, již zmiňovaný Artemis Base Camp, kde by testovala dlouhodobý pobyt ve vesmíru, důležitý pro následující misi na Mars. Druhá ženská figurína byla navíc vybavena vestou proti radioaktivitě. Rozdíly vlivu radioaktivity na lidské tělo s a bez vesty bude NASA dále zkoumat.
Mužský zástupce na lodi poté ztvárnil klíčovou osobu, která pomohla v roce 1970 dostat Apollo 13 bezpečně zpět na Zemi. Nese jméno inženýra Artura Campose, jehož plán, jak poskytnout velitelskému modulu dostatek elektrické energie k navigaci lodi zpět na naši planetu poté, co praskla kyslíková nádrž na palubě servisního modulu lodi, tenkrát zachránil celou posádku.
Velitel Moonikin Campos je vybaven senzory, které sbírají obecná data o tom, co členové posádky během letu mohou zažít. Odkaz inženýra Campose v lidském prozkoumávání vesmíru tak nadále pokračuje skrze něj. Kromě tříčlenné posádky se do kosmu podívala také známá postavička Snoopy v podobě indikátoru nulové gravitace. O celé posádce NASA vytvořila dokonce komiks s názvem The Adventures of commander Moonikin Campos and friends.
Houstone, máme problém
Doposud bezproblémový bezpilotní let Orionu se osmý den setkal s prvním nečekaným zádrhelem. Ve 12:09 ráno CST ztratila síť Deep Space Network veškeré spojení s Orionem. Celých 47 minut nepřicházely z vesmíru žádné zprávy. Výpadek byl následně prošetřován a po obnovení spojení bylo potvrzeno, že Orion pokračuje na své cestě v té nejlepší kondici bez jakéhokoliv poškození.
„Tým problém vyřešil rekonfigurací na straně Země. Inženýři zkoumají data z události, aby pomohli určit, co se stalo, a důstojník velení a zpracování dat bude během výpadku stahovat data zaznamenaná na palubě Orionu, aby byla zahrnuta do tohoto hodnocení. Na Orion to nemělo žádný dopad a kosmická loď zůstává ve zdravé konfiguraci,“ vyjádřila se NASA v oficiálním dopise.
Orion přebírá rekord Apolla 13
Orion na své trase překonal několik úctyhodných vzdáleností. Tím nejvýznamnějším momentem mise Artemis I se však stal pokořený rekord Apolla 13. Loď Apollo musela tenkrát nečekaně obletět Měsíc, aby ušetřila palivo těžce poškozeného modulu. Během této krizové situace dosáhla rekordní vzdálenosti vesmírné lodi určené k přepravě lidí od Země. Rekord činil zhruba 400 000 kilometrů. Orion však jedenáctý den mise, 26. listopadu, tento rekord překonal. V pondělí 28. listopadu pak loď dosáhla nejvzdálenějšího bodu od planety Země a oficiálně zapsala nové rekordní číslo – 432 000 kilometrů. V tento moment Orion také pořídil snímek, na němž lze vidět planetu Zemi spolu s Měsícem.
Splashdown! Vracíme se na Zemi
Návrat Orionu byl naplánován na 11. prosince a kabina určená pro budoucí posádku dopadla do Atlantického oceánu u pobřeží Baja, poblíž ostrova Guadalupe ve 12:40 východního času. Splashdown představoval jeden z nejkritičtějších momentů celé mise. Prvně byl totiž otestován tepelný šít, důležitý pro zachování snesitelné teploty uvnitř kabiny. Orion se historicky poprvé vracel do atmosféry rychlostí okolo 40 000 kilometrů za hodinu. Druhým rizikovým okamžikem bylo rozevření všech tří padáků, které musely zafungovat na sto procent, aby zpomalily pád kabiny na pouhých 27 kilometrů za hodinu. Oba tyto momenty budou během dalších misí s astronauty na palubě jedny z nejzásadnějších pro jejich přežití.
Po přistání v oceánu byl Orion pomocí navijáku přitažen k transportní lodi USS Portland (LPD-27), v níž se nacházela speciální kolébka, kam byl Orion následně připevněn. Poté byl modul dovezen na Americkou námořní základnu, U.S. Naval Base, v San Diegu a odtamtud byl co nejdříve přesunut zpět do Kennedyho vesmírného centra na inspekci.
„Všechno, co jsme po lodi chtěli, udělala a udělala to fenomenálně,“ vypověděl o misi její letový ředitel, Judd Frieling.
Autor: Barbora Mlezivová
Pokud je vám líto, že vás nečeká v brzké době cesta na Měsíc, můžete se společně s vědci těšit alespoň ze stále se rozrůstající 3D mapy vesmíru.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroje: nasa.gov, twitter.com, echo24.cz, rmg.co.uk, ceskatelevize.cz
Foto: nasa.gov, twitter.com
