Před 160 lety přišel na svět jeden z významných českých malířů – Alfons Mucha. Umělec, jenž působil také jako grafik, návrhář nebo designér, se proslavil v Paříži na přelomu roku 1894 a 1895, kdy přijal zakázku na vyhotovení plakátu pro tehdejší ikonu herecké scény Sarah Bernhardtovou. Patřil mezi stěžejní představitele dekorativního secesního stylu, který určoval vzhled tehdejší doby. Mezi jeho nejslavnější díla patří dvacet velkoformátových obrazů s názvem Slovanská epopej, na které pracoval osmnáct let.
Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích na Moravě do rodiny panského sluhy Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie. Kromě vlastních sester, Anny a Anděly, měl další tři sourozence z otcova předchozího vztahu, sestry Antonii a Aloisii a bratra Augusta.
Již v útlém věku našel zálibu v kreslení, malování a zpěvu. Díky svému pěveckému talentu mohl studovat v Brně slovanské gymnázium při kostele sv. Petra. Po studiích se mladý Mucha vrátil do Ivančic, kde mu jeho otec zajistil místo dvorního úředníka.
V roce 1878 se hlásil na pražskou Akademii, avšak byl pro nedostatek talentu odmítnut. Nadále si tedy přivydělával malováním kulis pro různé moravské divadelní společnosti. V roce 1879 se Mucha přestěhoval do Vídně, kde pokračoval ve své práci malíře kulis. Pracoval ve firmě Kautsky-Brioschi-Burghardt, jež byla považována za jednu z nejlepších tamních divadelních společností.
Po dvou letech byl však z práce propuštěn, načež se rozhodl odejít do Mikulova, kde se živil jako portrétista. Svým talentem zaujal hraběte Karla Khuena-Belassiho, který ho najal, aby mu freskami vyzdobil zámek v Hrušovanech. Výsledek Muchovy práce se Khuen-Belassimu natolik zalíbil, že se rozhodl ho finančně podporovat na jeho studiích na Akademii výtvarných umění v Mnichově, kde se Muchovi dostalo prvního formálního vzdělání.
Začátek Muchovy slávy
Později Mucha přesídlil do Paříže, kde pokračoval ve výtvarných studiích na Akademii Julian a poté na Akademii Colarossi. Následně pracoval jako malíř a ilustrátor v divadelním časopise Le Costume au Theatre. V roce 1890 si založil vlastní ateliér nad cukrárnou Madame Charlotte na rue de la Grande Chaumière. Rok poté se spřátelil s Paulem Gauguinem, který s Muchou krátce sdílel ateliér.
Zlom v kariéře nastal v prosinci roku 1894, kdy navrhl první plakát k divadelní hře Gismonda pro pařížskou herečku Sarah Bernhardtovou, jež byla hvězdou slavného divadla de la Renaissance. V plakátu propojil typografii s kresebnými liniemi, vytvořil skutečný obraz, ucelené a působivé vizuální dílo. Sarah byla nadšená, protože plakát nikdo nepřehlédl. Herečka mu poté nabídla spolupráci, která trvala dlouhých pět let a přinesla Muchovi řadu dalších nabídek.
V roce 1896 se Mucha přestěhoval do nového ateliéru, kde vytvořil svou první řadu dekorativních panelů Čtyři roční období. Následně se konalo mnoho Muchových výstav, včetně výstavy v Topičově salonu v Praze. Rok 1900 mu přinesl prestižní kontrakt u klenotníka Georgese Fouquet, pro nějž navrhoval nádherné secesní šperky.
Do Spojených států se Mucha přestěhoval v roce 1906 a zůstal v zemi až do roku 1910. Vyučoval zde umění a namaloval celou řadu portrétů, hlavně pak dam z vyšší společnosti. V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou, se kterou měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Jaroslavu.
Slovanská epopej
Celoživotním snem Alfonse Muchy bylo vytvoření cyklů obrazů Slovanská epopej, příběhů z minulosti slovanských národů. Rozměrných maleb Mucha namaloval dvacet, přičemž deset z nich se věnovalo českým tématům a zbylých deset pak ztvárňovalo slovanská témata obecně. Jelikož se jednalo o poměrně finančně nákladný projekt musel Mucha najít sponzora. Charles Richard Crane, bohatý americký podnikatel, byl Muchovým nápadem uchvácen a rozhodl se zaplatit veškeré náklady. Celé dílo začal Alfons Mucha tvořit po návratu do Čech v roce 1910 na zámku Zbiroh a pracoval na něm dlouhých osmnáct let. Své dokončené obrazy předal společně s Cranem městu Praze roku 1928.
Za druhé světové války byla Slovanská epopej společně s obrazy Václava Brožíka uložena v zámku ve Slatiňanech, aby se tak vyhnula případnému poškození bombardováním. Od 50. let minulého století byly obrazy vystaveny na zámku v Moravském Krumlově. V roce 2010 se Slovanská epopej stala kulturní památkou.
O Slovanskou epopej vznikl spor s dědicem Alfonse Muchy Johnem Muchou, který od roku 2016 požadoval navrácení obrazů kvůli nesplnění podmínky daru, kterou stanovil při předávání sám Alfons Mucha. Mucha tehdy požadoval pro cyklus obrazů vlastní galerii.
Mimo jiné Mucha namaloval výzdobu v pražském Obecním domě, který se stal pokladem české secese. Kvůli sporům se ale malíř nakonec vzdal finanční odměny. Mucha byl považován za největšího malíře české secese a jednoho z nejznámějších malířů světové secese vůbec. V jeho obrazech byla zachycena jak klasická vznešenost a noblesa, tak také dekadentně tajemná provokativnost a výzva; jeho postavy žen byly dámy i tajemné svůdkyně ze světa snů. Nelíbil se mu termín secese nebo art noveau, s nimiž nechtěl být spojován, místo toho ho jeho příznivci označili jako zakladatele jeho vlastního stylu, le style Mucha.
Alfons Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze a byl pohřben na Vyšehradě.
Autor: Petra Čiklová
V Muchových rodných Ivančicích naleznete nově zrekonstruovanou zahradu, která slouží nejen k relaxaci, ale také ke sportování.
Zdroj: artmuseum.cz, mujmucha.cz
Foto: artmuseum.cz, luzs.cz, e15.cz
