Rallye Dakar není jen o závodění, ale také o lidech, kteří přinášejí tento fascinující závod divákům. Českým fanouškům motorsportu zprostředkovává toto dvou týdenní dobrodružství TV Nova. Televizní stanice Nova Action vysílá denní souhrny a zpravodajství doplněné o rozhovory a reportáže přímo ze Saudské Arábie, které zajišťuje reportážní tým. Moderátorka sportovních novin na TV Nova a Moto GP, Nikola Moučková Červinková, se letos již po třetí pravidelně hlásila českým divákům z tzv. Studia z písku. Jak vypadá zákulisí práce sportovní reportérky na nejtěžší rallye světa?
Jak jste se k práci sportovní novinářky dostala?
Na tuhle otázku vždy odpovídám, že pocházím ze sportovního města – Pardubic. Hodně hokeje, basketu a taky hodně plochý dráhy. Od malička jsem chodila fandit a bavilo mě sledovat různé sporty. Byla jsem k tomu vedená od dětství, hlavně tátou, který je velkým sportovním fanouškem, ať už aktivně nebo pasivně. K tomu moje mamka byla taková hobby novinářka. Psala tenkrát pro Mladou frontu. Když mi bylo zhruba dvanáct, tak za mnou přišla s tím, jestli bych jednou nechtěla dělat sportovní novinářku, když mě ten sport tak baví. Tenkrát jsem se toho nápadu strašně chytla a už mě to nepustilo. Takže jsem na to, že bych chtěla dělat práci sportovní novinářky, přišla poměrně brzo.
Později, když mi bylo osmnáct, jsem zjistila, že na Nově dělají stáže pro studenty. Poslala jsem tam životopis a oni mě vzali. Přímo i do té sportovní redakce, kde jsem se učila a prozkoumávala, co vlastně znamená a obnáší práce novináře. Následně jsem tam nastoupila a do toho jsem chodila na Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze. Takže jsem to tak mezi sebou kloubila. Něco jsem se naučila v práci a něco ve škole. Až mě to dostalo k tomu, že můžu dělat práci, která mě baví, což jsem vždycky chtěla a jsem za to moc ráda.
Proč zrovna motorsport?
S tím motorsportem to vzniklo tak, že jsem nejdřív s kolegou na Nově začala dělat pořad Český motorsport. A potom, když se poprvé v roce 2021 jelo Mistrovství světa Superbiků v Mostě, Nova koupila strašně narychlo práva a muselo se vyřešit, kdo tam pojede. Ta volba padla na mě. Sice jsem do toho motorsportu byla tak trochu hozená, ale začala se od toho odvíjet moje pozdější kariéra. Postupně jsem začala dělat studia k MotoGP a následně, když se koupili práva k Dakaru, tak jsem se dostala i tam.
Spousta lidí vás zná hlavně díky Rallye Dakar. Letos to bylo už po třetí, co jste byla na Dakaru v roli reportérky, jak jste se v této pozici ocitla?
Když se řešilo, kdo tam pojede první rok, a bylo mi to nabídnuto, odmítla jsem. Za prvé jsem věděla, že Dakar není žádná sranda z hlediska novinářské práce a úplně jsem si nevěřila. Za druhé se mi ani upřímně nechtělo do té Saudské Arábie. Nebyla jsem si jistá, jaký tam mají přístup k ženám, ani celkově k Dakaru. Vím, že když se tam jel Dakar poprvé nastaly nějaké potíže. Zároveň jsem se to dozvěděla dva měsíce před odletem, takže to nebylo úplně ideální.
Ale pak zpětně mi bylo líto, že jsem nejela. Takže když se začalo řešit, kdo pojede další rok, dohodli jsme se, že pojedu já. Lákalo mě to, a navíc už jsem tušila, co mě čeká. Už byl nějak nastavený formát, co se po nás bude chtít. Taky mě na Nově ubezpečili, že se bude dělat jenom to, čeho budeme schopní, co budeme zvládat, a že si to budeme moct řídit z místa.
Jak to na vás působilo, když jste tam letěla poprvé? Měla jste strach?
Strach jsem trochu měla, ale musím říct, že jsem měla štěstí, protože společně se mnou jel kameraman, který byl na Dakaru už třeba po desáté. Před Dakarem nás ještě společně s jedním týmem poslali do Dubaje, abychom si na sebe zvykli, protože to není kameraman od Novy, a abych taky hlavně pochopila, o čem tohle závodění je, protože jsem nikdy na podobném stylu závodu nebyla. Takže tam jsme si to trochu natrénovali, a když jsme přiletěli na Dakar, tak už to nebylo tak hrozné.
Nejhorší byl asi ten proces po příletu. Než jsme prošli kontrolou na letišti a než jsme se vůbec dostali do bivaku. Člověk musí zařídit spoustu věcí. Musíte si zařídit SIM kartu, vyzvednout akreditaci, správně si polepit auto. I pro novináře je to dost náročné, předtím než závod vůbec začne. Ale v tom mi hodně pomohl ten můj kameraman, který všechno dobře znal. Všechno dokázal vykomunikovat a všude mě představil. Vůbec si nedokážu představit, kdybych tam tenkrát jela s někým jiným, kdo tam stejně jako já nikdy nebyl.
Připravujete se nějak před odletem na Dakar?
Před tím mým prvním Dakarem jsem se hodně šprtala, abych se do toho dostala, protože jsem rozhodně nebyla žádný expert na Dakar. Je potřeba mít trochu přehled, když máte o něčem dva týdny vkuse reportovat. Takže jsem hlavně doháněla znalosti.
Jinak jím hodně vitamínů, než tam odjedu, abych nebyla nemocná. Protože ten první rok jsem tam odjela už malinko nastydlá a jakmile člověk přijede do tohohle prostředí nemocný, tak je to v háji. Jsou tam velké teplotní rozdíly, venku je přes den teplo, ale v noci zima. Takže z toho už jsem poučená a příprava je taková, že na sebe musím hlavně dávat pozor, abych nebyla nemocná a mohla odjet zdravá.
Kolik lidí je v tom novinářském týmu?
V tom našem z Novy jsme tři. Já jako reportérka a dva kameramani, kteří zároveň plní roli řidičů. Není to tak, že bychom měli ještě nějakého svého řidiče, který by nás vozil. Většinou se v řízení střídáme.
Jaký je servis pro novináře na Dakaru? Co se týče jídla, hygieny a kde spíte? Popsala byste nám takové zákulisí Dakaru?
V bivaku to funguje tak, že zázemí je stejné úplně pro všechny. Ať už jste novinář, doktor, závodník, mechanik nebo manažer. Jsou tam klasické buňky, kde jsou toalety a sprchy. Ty buňky jsou rozdělené na panské a dámské, a po celém bivaku jich je rozesetých třeba pět. Podobně je to zajištěné i s jídlem. Uprostřed bivaku je obrovská kantýna, kam se chodí stravovat úplně všichni, od závodníků až po novináře. Vždycky tam je připravená snídaně, oběd i večeře. Na výběr je většinou rýže, brambory, omáčka, třeba dva druhy masa, občas nějaký salát, polévka, takže v tomhle směru je tam o nás postaráno. Že se to jídlo letos nedalo moc jíst je věc druhá, ale samozřejmě si asi všichni s sebou vezou i svoje zásoby. Většinou nějaké instantní jídlo, které si potom ohřejí.
Většina novinářů spí ve stanu, ale my jsme letos měli dokonce svůj obytňák, takže jsme si žili v něm. Letos byly novinkou buňky, takové pokojíčky, kde se dalo spát. Myslím si ale, že to bylo hlavně z toho důvodu, že se tam letos snažilo dostat spousta světových influencerů, a pro ty nejspíš vzniklo toto zázemí.
Jak vypadá běžný den novináře na Dakaru?
Liší se to podle toho, zda zůstáváme v bivaku nebo někam přejíždíme. Když se nikam nepřejíždí, tak čekáme v bivaku a snažíme se natočit nějaké zajímavé téma, ke kterému nepotřebujeme závodníky. Letos jsme například točili téma o vrtulnících na Dakaru. Když se vrátí do bivaku závodníci, náš primární úkol je ideálně se všemi Čechy natočit rozhovor, o tom, co se dělo, případně k tomu nějaké téma navíc.
Dalším naším úkolem je natočit Studio z písku. To se točí až za tmy. Vždy přijdou většinou dva závodníci a řešíme, co se dělo ten den.
Jediné, co se liší, když se musíme někam přesouvat, je to, že nečekáme v bivaku, ale sedneme do auta a jedeme klidně 600-700 kilometrů do dalšího bivaku. Většinou, když se přesouváme, tak se snažíme na jezdce čekat spíš v cíli než v bivaku, abychom měli akčnější záběry přímo z cíle. Jinak je to vcelku stejné. Naším hlavním úkolem je udělat rozhovory a natočit Studio z písku.
Co je nejtěžší pro novináře na Dakaru?
Největší výzvou pro novináře na Dakaru je všechen ten natočený materiál odeslat do České republiky, protože internet v Saudské Arábii je něco šíleného. U odesílání všech těch záběrů jsme se vždy zasekli třeba na dvě hodiny. Nejhorší na tom je, že nestačí odjet třeba tři minuty za ten bivak, ale musí se jet klidně půl hodiny někam, kde je signál, tam se to hodinu odesílá a zase půl hodiny zpátky. Musíme se snažit operovat s časem, abychom stihli natočit vše, co potřebujeme, a potom abychom taky vše stihli odeslat.
Jak ten obsah udělat zajímavý a jiný, aby to zaujalo diváky? Protože pokud Dakar sledují a zajímají se, tak si ty průběžné výsledky mohou najít během dne kdekoli na internetu.
Letos jsme dělali hodně takové lifestylové věci. Například: popiš nám, jak vypadá tvoje přilba nebo ukaž nám jaké máš tetování. Aby se lidé mohli dozvědět o závodnících i něco jiného než jen, jak se jim jelo. Snažíme se to dělat hodně zábavnou formou a hledáme věci, které by lidi třeba ani nenapadli.
Z vlastní zkušenosti vím, že lidi, i když to sledují, se neustále ptají na to samé, protože si to třeba nepamatují. Letos jsem byla na Dakaru už po třetí a po třetí jsme točili reportáž o tom, jak se závodníci stravují. Pokaždé se to snažíme udělat nějak jinak, ale informačně je to pořád stejné, ale i tak to ty lidi stále baví a máme pěkné ohlasy.
Nesoustředíme se na výsledky závodu, protože ty si lidé mohou dohledat kdekoli na internetu. Spíš se to snažíme dělat podprahově a jít po tématech, které se lidé z Česka jen tak nedoví. Proto si myslím, že to má sledovanost i u lidí, kteří jinak motorsportu moc neholdují.
Co vám Dakar nejvíc dal?
Asi že jsem se naučila improvizovat. Kolikrát není úplně čas přemýšlet, co a jak uděláme, a člověk to musí nějak vymyslet a něco říct, i když není vůbec připravený. Takže v tom jsem na sobě pocítila celkem progres.
Setkala jste se někdy s názorem, že ženy a motorsport k sobě nepatří, takže tam nemáte co dělat, a že tomu nerozumíte?
Určitě se takové komentáře objevují, a když už si jich všimnu, tak na ně slušně odpovím. Typem, že beru veškerou kritiku, ráda si vyslechnu nějaké rady a zapracuji na tom. Je zajímavé, jak ty lidi najednou úplně obrátí, protože mě mají nějak zaškatulkovanou z té televize, a když pak vidí, že jsem taky jen člověk, tak si to 
uvědomí a změní názor.
Je jasné, že nějakým fajnšmekrům v motorsportu ten obsah, který tvoříme, úplně nevoní. Protože jak jsem říkala, jdeme hlavně po lifestylových věcech, abychom dokázali zaujmout i lidi, kteří tomu úplně nerozumí.
Jaký máte vztah s těmi závodníky?
To mě právě hrozně překvapilo ten první rok, že mě všichni skvěle přijali a nikdo se nechoval stylem: „Bože, co nám to sem poslali za ženskou, ta tomu vůbec nerozumí…“
Výhoda určitě byla, že už jsem některé z nich znala. To mi hodně pomohlo, ale i tak člověk přijel úplně do jiného prostředí, kde bylo strašně moc lidí. Jenom z Česka tam bylo okolo dvou set lidí. To byl pro mě ze začátku největší problém, zapamatovat si všechny ty závodníky, jejich manažery a mechaniky, protože se samozřejmě nechcete hned znemožnit.
Dnes už jsem s těmi kluky v kontaktu celoročně, vídáme se, píšeme si a vím, co je u nich nového. Jsem ráda, že spolu vycházíme, to je pro mě nejdůležitější.
Stala se letos na Dakaru 2026 nějaká situace nebo silný okamžik, který jste si zapamatovala?
Těch silných okamžiků bylo rozhodně hodně, ale já vždy nejvíc trpím, když naši čeští závodníci mají nějaké problémy, což se letos dělo. Silný okamžik rozhodně byl, když mi volal na videohovor Martin Prokeš z vrtulníku, který upadl a praštil se do hlavy. Bylo vidět, jak je úplně zmatený. To samé Dušan Drdaj, který i přesto, že měl zlomené prsty pokračoval v závodě. A když v maratonské etapě rozerval celé kolo, tak už to vypadalo, že mu není jak pomoct a je konec.
Co vás tenhle rok ještě všechno čeká?
S kolegou, který moderuje Dakar ve studiu, jsme založili talkshow We are live, kde se bavíme o Dakaru. Kromě toho mě samozřejmě čeká klasická motoristická sezóna MotoGP a od října budeme směřovat zase k nadcházejícímu Dakaru.
Takže se chystáte na Dakar 2027?
Jo, počítá se s tím, ale člověk nikdy neví, co bude. Bavili jsme se o tom po návratu z letošního Dakaru s šéfem i s kolegy, a pokud se nestane nic zásadního, tak bych určitě moc ráda jela i na další ročník.
Autorka: Kateřina Pirožková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
8. ročník nejtěžší rallye světa již po sedmé odstartoval na území Saudské Arábie. Jaký byl letošní 8. ročník se dozvíte v článku od redaktorky Káti.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Nikola Moučková Červinková (Instagram)
