Z můstku skočil rovnou do sněmovny. Politika a sport mají mnoho společného, popisuje Jakub Janda

Dobrý Zprávy 27. 5. 2021

Přinejmenším netradiční cestou se vydal Jakub Janda. Bývalý skokan na lyžích a český reprezentant je už více než deset let politikem, na sport ale nezanevřel ani jako poslanec. Snaží se jej ovlivnit při tvorbě zákonů, rád by ale změnil i celkové vnímání sportu ve společnosti. Proč dává za příklad Norsko? Jak si organizuje čas? A co bylo jeho motivací pro vstup do ODS?

FIS Sommer Grand Prix 2014 – 20140809 – Jakub Janda

Jak jste se vyrovnával s koncem aktivní sportovní kariéry?

Nějakou dobu jsem se na konec kariéry připravoval, původně jsem chtěl končit už v roce 2011 po Mistrovství světa v Oslu. Tehdy jsem začal potřetí studovat vysokou školu, nakonec jsem si ale kariéru prodloužil a skončil až v roce 2017, kdy jsem se dostal do poslanecké sněmovny. Původně jsem chtěl končit až po olympiádě, ale už jsem byl dost starý (39 let, pozn. red.).

Na skokana asi ano, ale najdou se výjimky.

To máte pravdu, takový Noriaki Kasai nám všem prodloužil kariéry o mnoho let. Často jsem se bavil se Simonem Ammannem nebo Dimitrijem Vasiljevem a ptal se jich, jak dlouho budou skákat. Oni mi vždy řekli: „Podívej se na Kasaie, my tady můžeme být ještě celou věčnost.“ No, Kasaiovi bude už 49 let, ale pořád skáče v Japonsku, kde byl letos třetí, a chystal se na olympiádu do Tokia. A to je něco neskutečného.

Do ODS jste vstoupil už v roce 2008. Co Vás k tomu přimělo?

Bylo to po rozhovoru s kamarádem, který byl starostou za ODS. Po společné diskusi mi nadhodil, že mám pravicové názory a že bych měl vstoupit. Slovo dalo slovu, podepsal jsem přihlášku do ODS. Dá se říct, že dva roky jsem byl jen řadovým členem. Až od roku 2010 jsem se začal více angažovat.

Jak Vaše sportovní okolí vnímalo, že jste stále skákal na lyžích a zároveň byl politikem?

Kluci si ze mě dělali velkou srandu. Když jsem přišel na trénink a řekl, že jsme včera měli schůzi ODS, tak se mi hrozně smáli. Od té doby jsem měl přezdívku Starosta, která ale přešla do přezdívky Dědek (smích). Říkali mi tak asi od třicítky, pravdou bylo, že některým mladým klukům jsem mohl dělat i otce.

Dlouhá léta jste politicky působil v regionu. Jak náročné bylo skloubit dvě kariéry najednou?

Na regionální úrovni to bylo poměrně jednoduché. V roce 2014 jsem se stal předsedou místního sdružení ve Frenštátě, které jsem pak vedl. Dělal jsem to ve volném čase, takže jsem vše stíhal. Dnes kdybych měl zvládat roli poslance a sportovce, tak by to absolutně nešlo.

Jakub Janda a slovinský trenér Vasja Bajc

Teď už nesoupeříte na můstku, ale ve sněmovně.

Prostředí je odlišné, ale stejně jako jsem celý život bojoval ve sportu, tak bojuji v politice. Když chcete něco prosadit, tak si to musíte obhájit, obejít ostatní poslance a přesvědčit je k podpoře pozměňovacího návrhu. Občas jsou ty politické boje trochu ostřejší. Někdy panují velké neshody a politické výměny jsou pak ostré.

Narážíte na únorovou kauzu Lubomíra Volného?

V politickém směřování se určitě nikdy neshodneme všichni. Ale aby docházelo k nějakým rvačkám… I když s někým nesouhlasíte, tak byste měl respektovat, že má někdo jiný názor. Já sám respektuji odlišné politické představy i ostatní poslance, protože je zkrátka běžné, že má každý jiný pohled na věc.

 „Když jsem ještě skákal na lyžích, lidé mě zastavovali na ulici. Teď už mě nikdo nepoznává, popularita je rozhodně nižší,“ směje se Janda při srovnávání dvou odlišných, ale přesto podobných světů. Ten sportovní ho zajímá také z pozice zákonodárce.

Najdete si nyní vedle politiky čas alespoň na amatérské sportování?

Na poslanecké ubytovně je v přízemí taková malá posilovna, kde je běžecký pás. Takže když se vrátím ze sněmovny v normální hodinu, tak si jdu zaběhat, párkrát zvednout činku a udělat několik dřepů. To je teď přes zimu můj veškerý sport. V létě, když jsem doma, tak samozřejmě vyrážím na kolo a nějakou túru s dětmi. Máme dvouletou dceru, takže jí zatím dávám do vozíku za kolo, protože na delší výlety zatím nechce. Věřím, že časem si k tomu najde vztah.

Jste hodně aktivní člověk, stíháte dokonce i studovat.

Jsem takový věčný student, studoval jsem na několik pokusů. K dnešnímu dni už ale dokončuji studium na jedné soukromé vysoké škole v Ostravě v oboru marketingové komunikace. Mám měsíc před státnicemi, tak snad to dovedu do úspěšného konce.

Jak časově náročná je tedy práce poslance?

Přes týden jsem od úterý do pátku v Praze, o víkendu doma, v pondělí ve své kanceláři nebo v regionu. Práce poslance je nicméně rozdělená na sněmovní týden, kdy jsou sněmovní schůze, pak výborový, kdy zasedají výbory. Třetí týden je variabilní, může se sejít sněmovna, výbory, cokoli. Poslední týden v měsíci je poslanecký a ten většinou trávím v regionu.

Změnil se nějak Váš program kvůli koronaviru?

Pokud přehlédnu Vánoce, od září jsme nonstop ve sněmovně. I v poslaneckých týdnech jsou svolávány mimořádné schůze. Přestože zasedáme v polovičním počtu, já zůstávám v Praze celý týden v roli zaskakujícího náhradníka.

Jak vypadá Váš běžný poslanecký den?

V sedm ráno odcházím z ubytovny. Sněmovna sice začíná v devět, ale musím se přichystat a připravit si různé podklady. Končí se v sedm večer, pokud se tedy jednání neprodlužuje. Na ubytovnu se vracím mezi osmou a desátou večerní – záleží, co všechno se mi za ten den nastřádá a co si musím připravit na další den.

V rámci své práce se hodně zabýváte sportem. Pokud by koalice SPOLU uspěla ve volbách a Vám by připadla vyšší funkce, co byste chtěl prosadit?

Co se týče financování sportu, musíme hledat jiné zdroje. Sport je financován pouze dotačně, pojďme hledat příležitosti i v soukromém sektoru. Celé odvětví by mohlo mít daleko víc peněz.

Jakou cestou by to šlo provést?

Například pomocí daňové asignace nebo daňových úlev. Stát by měl také udělat pořádek v systému a například jasně určit, který orgán (obce/kraje/svazy) má na starost mládež, který profesionály a který reprezentace. Na základě toho by pak šlo zprůhlednit financování. Kromě toho musíme najít co nejspravedlivější systém na přerozdělování peněz jednotlivým sportům. To vše pomocí konstruktivní diskuse s odborníky i zástupci svazů a klubů. Možností, jak sport lépe uchopit, je ale daleko víc.

Jaký máte názor na teď již bývalé vedení Národní sportovní agentury (NSA)?

Řeknu to na rovinu. Když jsem se stal poslancem, s Milanem Hniličkou jsem téma sportu dlouho probíral. Byl jsem zastáncem vzniku ministerstva sportu, on říkal, že ministerstvo nikdy neprojde. Přišel tedy s návrhem agentury. Přišlo mi, že tímhle stylem by to mohlo jít, dávalo to smysl.

Ale?

Nakonec bylo vše úplně jinak. Když NSA vznikala, podával jsem spoustu pozměňovacích návrhů, protože se mi nelíbily některé věci. Například ohledně způsobu vedení agentury nebo nikým nekontrolovaných pravomocí. Dnes už se to ukazuje jako problematické. Ale je dobře, že vůbec něco vzniklo. Určité počáteční porodní bolesti lze tolerovat, dejme tomu čas.

 Může být příčinou současného stavu českého sportovního prostředí i chybné nastavení společnosti?

Příčiny se hledají hrozně těžko, při jejich hledání musíme jít několik desítek let zpátky, kdy se přešlo na dotační financování sportu. Postupem času se na sport úplně zanevřelo, máme nedostatečné vzdělávání trenérů, nábory, infrastrukturu… Sportování se odsunulo na vedlejší kolej, přitom jde o prevenci proti nemocem. Jak říkal zakladatel Sokola Miroslav Tyrš: „Ve zdravém těle zdravý duch.“

Jaký mají vztah ke sportu v zahraničí?

Když si vzpomenu, jak jsem jezdil po severských státech… V Norsku jsem šel do lékárny a neviděl tam žádnou reklamu na léky. Já tam viděl reklamu, kde se psalo: „Místo aspirinu si běžte zaběhat.“ Sport zkrátka berou jako neodlučitelnou součást zdraví. U nás se sport vnímá jen jako profesionální fotbal a hokej. Není tu rozvoj masového turistického sportu – sport jako tělesná kultura. A to si myslím, že je ten hlavní problém, tím směrem bychom se měli vydat.

Co je pro Vás osobně největším cílem v politické kariéře?

Dokážu si představit pozici předsedy Národní sportovní agentury, sportu bych se chtěl určitě věnovat dále a dosáhnout v tom co nejvyšších met. Mám připravené nějaké myšlenky, můj tým má konkrétní návrhy, jak by se měl sport vyvíjet do budoucna. Sport není v dobré kondici a my bychom v něm chtěli konečně něco změnit.

Autor: Dominik Dubovči


Přečtěte si také= rozhovor s nejmladším starostou v republice. Jak se ke komunální politice dostal? A jaké jsou jeho plány?


Foto: Blesk, creativecommons.org, twitterový účet Jakuba Jandy