Na svých cestách projezdil už skoro celou planetu. Vášnivý cestovatel a ornitolog Tomáš Grim zkoumá krásy přírody v celé její pestrosti a šíři. Na jeho dalekých toulkách ho nejvíce fascinuje ptactvo. Pozoroval už více než čtyři tisíce opeřenců, což je český rekord, a část z nich pozná i podle zpěvu. Vystudovaný biolog také dříve působil jako pedagog na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nyní se věnuje popularizaci ornitologie a cestování na besedách po celé republice. Zpátky do Olomouce zavítá 4. března.
Navštívil jste přes 70 zemí na sedmi kontinentech. Plánujete přidat ještě nějakou?
Další země už asi ne, už jich bylo až až. Rád se vracím do míst, kde jsem už byl, abych jim více pronikl pod kůži. Kvantita není kvalita ani v cestování. Člověk se, podle mě, o světě automaticky nedozví víc tím, že „nasbírá“ víc zemí.
Co Vás motivuje objevovat svět?
Jako biolog bych si rád udělal reprezentativní obrázek přírody, který těžko získám v globálně tak exotické zemi jako je Česká republika. Třeba z ptactva žije 80 % druhů v tropech. Tropy jsou tedy standard, ostatní je exotická výjimka. Pokud mě zajímá, jak žijí typičtí opeřenci, na krmítko se budu koukat marně. To je jeden z hlavních důvodů, proč jezdím do tropů.
Na které místo na planetě byste se rád vrátil?
Například do kolumbijského pohoří Santa Marta. To před pár lety v analýze ekologické nenahraditelnosti vědci umístili na první místo ze všech 173 tisíc chráněných území světa. Před pár lety jsme tam viděli i jeden dosud taxonomy nepopsaný druh sovy. A nádavkem většinu z tamějších 25 endemických, tedy pro tu oblast jedinečných, ptačích druhů. Evropa má plochu přibližně tisícinásobně větší a počet endemitů je na našem kontinentě ve srovnání se Santa Martou poloviční. Pro biologa už na planetě nic lepšího než Santa Marta a podobná místa prostě není…
Říká se, že je všude dobře, ale doma nejlépe. Cestujete i po Česku?
Ke každé podobné lidové moudrosti snadno najdeme jinou lidovou moudrost, jen s opačným znaménkem. Například všude dobře, tak co doma? Ale ovšem, i u nás je krásně. Ostatně komu na planetě by byla jeho vlastní rodná hrouda cizí? Rád jezdím na jižní Moravu, kombinace Pálavy a Lednicko-valtického areálu, tedy směs krásné přírody a působivé kultury, se moc často nepotkává.
Omezují nějak vaši cestovatelskou vášeň nemoci nebo epidemie?
Ne. Větší zdravotní problémy jsem míval vždycky u nás než na cestách. V tropech se mi, až na argentinského psa a bolívijského netopýra, kteří mě nezávisle na sobě pokousali, nic nestalo.
Vaší prací je ornitologie. Je v tomto ohledu Česká republika zajímavá, nebo musíte za zážitky vycestovat?
Při výzkumech na nějaké kochání se přírodou nebyl nikdy čas. Česká republika je každopádně, jak jsem už podotkl zajímavá. Je to, díky svému umístění v mírném pásu, jedna z globálně nejvíce exotických zemí.
Promítá se nějak klimatická krize do života ptáků?
Z toho, že se něco mění, plyne, že probíhá krize? Pokud bych na tento lidstvem oblíbený mentální zkrat přistoupil, pak je planeta v krizi minimálně celé čtvrtohory. Klimatické změny se samozřejmě do života ptactva a všech živáčků promítají. Těžko si lze představit, že by přes tři desítky dob ledových a meziledových, které proběhly za poslední dva miliony let, zůstala fauna a flóra netknutá a chladná. Z recentních změn lze sledovat změny načasování migrací ptáků, změny ve velikostech snůšek a podobně… Mnohem větší záhul, než klimatické změny pro přírodu představují například introdukce a invaze, tedy zavádění nepůvodních druhů mimo své přirozené areály. Nedávno jsem zrovna o ptačích invazích dopsal seriál, který vyšel v časopise Naše příroda, a podobně jako další texty, které píšu, jej najdete volně u mě na webu.
Blíží se jaro, ke kterému patří ptačí zpěv i přílet stěhovavých druhů. Co to pro vás znamená?
Přílet migrujícího ptactva pro mě, možná trochu paradoxně, znamená, že přestávám létat já. Duben a květen u nás jsou pro mě nejatraktivnější měsíce. Takže se cestami do zahraničí také trochu snažím vyplnit pro mě zcela neatraktivní podzimní a zimní měsíce.
Poznáte prý stovky ptáků podle zpěvu. Nehučí vám z toho při procházkách přírodou v hlavě?
Tahle znalost určitě není v oboru nic, co by stálo za zmínku. Našich evropských druhů je pár stovek, to se dá relativně snadno naučit za pár let v terénu. Docela jiná výzva jsou tropy. Je tu jednak násobně víc druhů, také méně přehledné prostředí, takže se na hlasy při určování musíte spoléhat víc než u nás. Před každou cestou se to všechno učím znovu. Hlava mi na tu diverzitu nestačí.
Zajímáte se především o kukačky. V čem Vás tento „nezvaný host“ přitahuje?
Je takový opeřený bohém bez zodpovědnosti, hnízdo si nestaví a využívá celou paletu fíglů, jak ošálit své hostitele, kteří makají místo něj. Výsledné evoluční závody ve zbrojení jsou bez nadsázky adrenalinová záležitost. Kromě řady odborných článků jsme o tom před pár lety napsali populárně vědeckou knihu, která vyhrála britskou cenu Ptačí kniha roku. Je fajn si tenhle pomyslný kariérní vrchol splnit, i když v něj, vzhledem k obrovské globální konkurenci ptačí publicistiky, nemělo samozřejmě smysl doufat. Měli jsme ale štěstí.
Autor: Lukáš Kuřík
Foto: Tomáš Grim
