Každý člověk má právo slyšet. Kochleární implantát je dostupnější než kdy dříve

Izabela Waclawková 23. 11. 2020

Když se vám narodí hluché dítě, rozhodně to není dobrá zpráva. Avšak nezoufejte, díky technice můžete tento hendikep téměř odstranit. V dnešní době každý novorozenec, který trpí střední až úplnou ztrátou sluchu v obou uších může slyšet. Tento příběh bude o mé sestře, která se narodila hluchá, ale bylo jí umožněno vstoupit do světa slyšících.

Těsně před Vánocemi se narodila moje první sestra Walentýna. Všichni jsme měli velkou radost, bylo to hezké a zdravé miminko. Když Wálí měla rok, vyskytla se komplikace. Rodiče si začali všímat, že sestra nemluví a když jsme na ni volali, tak se neotáčela. Při kontrole u praktické dětské lékařky jsme zjistili, že Walentýna má evidentně problémy se sluchem. A proto rodiče okamžitě navštívili nemocnici v Třinci, kde na ORL sestra podstoupila sluchové vyšetření. Zjistilo se, že je od narození naprosto hluchá. Byl to šok jak pro rodiče, tak pro lékaře. Postarší doktorka z třinecké nemocnice odkázala mou sestru k životu v úplné tichosti. Kdyby se to stalo před padesáti lety, bylo by to pochopitelné, ale v roce 2010 nechat dítě hluché a nic s tím nedělat je dle mého názoru velmi sobecké a téměř absurdní. Díky Bohu tento scénář se mým rodičům nelíbil a hledali další možnosti, jak sestře pomoci.

Následující týden navštívili Fakultní nemocnici v Ostravě, kde všichni podstoupili genetický test. Tam se zjistilo, že s geny mých rodičů mají 25% pravděpodobnost, že se jim narodí hluché dítě, což znamená každé čtvrté. Následovně se přesunuli do speciální kliniky ORL v Ostravě, kde se objevila kapka naděje. Rodiče zjistili, že i neslyšící děti můžou slyšet díky kochleárnímu implantátu. Naděje byla na světě, ale průběh byl velmi zdlouhavý.

Celou operaci v České republice hradí zdravotní pojišťovna, což je velká pomoc, protože celková částka zákroku se pohybuje kolem milionu korun. Byl v tom ale jeden háček. Jelikož se jednalo o nemalou částku, tak měla zdravotní pojišťovna jisté nároky, aby se ujistila, že je sestra opravdu hluchá. Jedním z nich bylo to, že Walentýna musela nosit půl roku sluchadlo, určené pro osoby nedoslýchavé, protože co kdyby se náhodou stalo, že by se kompletně hluchému dítěti vrátil sluch? Každopádně, sluch se sestře nevrátil a po půl roce se rodiče s Walentýnou začali připravovat na operaci v pražské nemocnici v Motole. Sestra si opět prošla mnoha vyšetřeními, které trvaly skoro rok. Když se Walentýna dostala na řadu, měla dva a půl roku. Je nutné podotknout, že čím dřív se dítě implantuje, tím je to lepší.

Operace a setkání s prvními tóny

Po rozhovoru rodičů s primářem Zdeňkem Kabelkou byla sestra připravena na operaci. „Jedná se o operační výkon, při kterém je do vnitřního ucha (hlemýždě) zaveden svazek elektrod, který nahrazuje funkci vláskových buněk vnitřního ucha tím, že přímo vydává impulzy, které jsou dále vedeny sluchovým nervem do sluchových center v mozkové kůře. Kochleární implantát se skládá ze dvou částí. Na vnitřní implantovanou část, která se nachází pod kůží za uchem, se pomocí magnetu připojuje zevní část (procesor), která zachytí a zpracovává zvukové signály a přenáší je pomocí cívky do vnitřní části kochleárního implantátu. Obě části jsou spojeny pomoci magnetu,” uvádí na svých stránkách Fakultní nemocnice Ostrava.

Po operaci byla Walentýna umístěna na lůžku jednotky intenzivní péče, kde tři dny užívala silné léky, které jí tlumily bolest. Po dvou týdnech sestru pustili domů a po měsíci si rodiče v Praze vyzvedli procesor čili zevní část implantátu, která se nasazuje za ucho. I když sluchadlo zatím nebylo propojené s implantátem, Wálí ho už měla za uchem – musela si zvykat. A s tím se váže jedna krátká historka, ale o té později.

Další částí celého procesu bylo tzv. první zapojení implantátu. Rodiče se setkali s klinickým inženýrem, který provedl softwarové nastavení implantátu. To se provádí propojením audioprocesoru s implantátem a pacient tak může slyšet první tóny. „Nikdy nezapomenu ty vytřeštěné oči a pohled Wálí, když uslyšela po více než dvou letech absolutního ticha první zvuky,” říká táta. A tím to teprve začalo. Následovně rodiče se sestrou jezdili, co tři týdny do Prahy na nastavování (ladění, fiting) a krok po kroku Walentýna slyšela víc tónů.

Po roce ladění začala chodit do speciální školky v Ostravě Porubě, kde byly taktéž implantované děti a mládež. Bohužel tam byly i děti, které rodiče nechtěli implantovat. Je to velice smutné, když je ta možnost dát dítěti sluch a nevyužít toho jen kvůli příspěvku od státu, které hluché dítě obdrží. Po dvou letech ladění ze sebe začala Wálí pomalu dostávat první slova, následovně krátké věty. Změnila školku a přesunula se pouze do logopedické školky v Písku. Samozřejmě pravidelně jezdila na ladění zvuků do Prahy a k tomu každý týden absolvovala logopedická cvičení. Momentálně je Walentýna v osmé třídě se zdravými dětmi, člověk by nepoznal, že bez sluchadla je úplně hluchá. Mluví plynule, bez problému.

Kochleární implantát se stále zdokonaluje

Dnešní novorozenci jdou ihned na  vyšetření, kde se zjistí zda mají sluchovou vadu, pokud ano, můžou neprodleně zahájit proces implantace. Kdysi bylo možno implantovat dítě pouze v pražském Motole. Dnes jsou v České republice čtyři centra kochleárních implantací (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové). V roce 2010, když sestru implantovali, pojišťovna hradila implantaci pouze na jedno ucho, takže oboustranná implantace byla luxus, který si málokdo dovolil. Dnes zdravotní pojišťovna běžně hradí oboustrannou implantaci. Jednou za deset let, dneska už za sedm, má pacient nárok na nový model sluchadla (procesoru). Mezi prvním modelem, který měla moje sestra, a momentálním zvukovým procesorem Nucleus 7 je obrovský rozdíl. Kupříkladu je vodotěsný, takže Wálí už s ním může chodit na bazén. Sluchadlo lze propojit s telefonem, což znamená, že může ovládat svá poslechová zařízení a streamovat zvuk do ucha přímo ze svého mobilu.

A teď ta historka
V ten den, kdy si poprvé sestra nasadila procesor, šli z tátou do květinářství. Když z něho vyšli, po čase si táta všiml, že Walentýna svoje sluchadlo za čtvrt milionu nemá. Nastal poplach. Ihned se vrátili do květinářství a do hledání sluchadla se zapojil nejen celý personál obchodu ale dokonce i zákazníci. Nakonec to dopadlo dobře a sluchadlo se našlo na dně květináče.

Autorka: Izabela Waclawková


Spisovatelka Dominika Elizabeth Hladíková, která trpí od dětství zrakovým hendikepem, letos vydala knihu Maličkosti, kde se dělí o zkušenosti se svým onemocněním. Rozhovor s touto inspirativní Slovenkou si můžete přečíst na našem webu.


 Foto: tichezpravy.cz, audionika.cz