Zaručený recept na šťastný život. Devět, deset, dokonce dvacet pět kroků k tomu, jak být v životě šťastnější. Naučte se, jak být šťastní: jednou provždy. Tyto a další podobné titulky vám vyběhnou na obrazovce, pokud si do vyhledávače zadáte osudovou větu „Jak být šťastný?“. Všechny články v sobě určitě nesou i část pravdy, ale jak to s tím štěstím tedy doopravdy je? Ovlivňují ho nejen náhlé události v našem životě, naše geny, ale také naše jednání, které z velké části dokážeme sami regulovat. S tímto vědomím tak můžeme svému štěstí trochu napomoci.
Štěstí je pojem, který se objevil už v antické filozofii a zabývají se jím filozofové z různých směrů až dodnes. Je to pojem spojený s člověkem už od samého počátku. Spisovatel Jostein Gaarder v knize Sofiin svět píše, že Sókratés (filozof v 5. století př. n. l.) se jednou zastavil na trhu před krámkem, kde bylo vystaveno mnoho druhů zboží. Po chvíli vykřikl: „Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji!“ Ze Sókratovy myšlenky o materiálních věcech pak vycházeli třeba stoikové nebo kynikové, kteří zastávali názor, že je třeba oprostit se od vnějších věcí, jako je luxus nebo moc. Naše štěstí podle nich nemůže záviset na pomíjivosti těchto věcí a jakoukoliv bolest je třeba vydržet. Naopak Epikurejci, kteří se scházeli v Epikurově zahradě, rozvíjeli myšlenku, že cílem života má být dosažení co nejvyšší smyslové slasti a bolesti se úplně vyhnout. Co člověk, to jiný názor.
I věda definuje štěstí mnoha různými způsoby. Obecně se ale vědci shodují na tom, že je štěstí trvalejší stav spokojenosti a blaženosti v naší aktuální životní situaci a podmínkách. Spojujeme si ho s pozitivními emocemi a příjemnými pocity a je provázané s radostí (ta trvá oproti štěstí kratší dobu a je více vázaná na konkrétní moment) a se smyslem, myšleno smyslem v našem životě a našich činech.
Co si myslíme, že nás udělá šťastnými
Cítit se šťastně je skvělý pocit, a proto k němu mnoho z nás směřuje své jednání a představy. Zkrátka se chceme cítit dobře. Problémem je, že si mnohdy můžeme nevědomky sami špatně určit, co v nás pocit štěstí vyvolá. Doktorka Laurie Santos z Yale University tento jev popisuje v angličtině jako „miswanting“. To můžeme vyložit tak, že nevědomky nechceme ty správné věci, které by nás šťastnými udělaly. Proč? Funguje to na stejném principu jako třeba optické iluze. Domníváme se, že stůl na obrázku vlevo je delší než ten vpravo. Ve skutečnosti jsou ale oba stejně dlouhé. Naše mysl to ale ne vždy na první pohled rozpozná, podobně jako je to u věcí, o kterých si myslíme, že by nás mohly v budoucnu udělat šťastnými.
V souvislosti s tím, čeho chceme dosáhnout, si totiž nastavujeme pomyslné „referenční body“ (reference points), které jsou mnohdy nad naše možnosti. Náš mozek totiž nevybírá pouze ty správné „reference points“, jak bychom si mohli myslet, ale bere úplně všechno okolo nás. Například pokud chci ve firmě, kde pracuji, získat vyšší plat, je vhodné podívat se na svého nadřízeného, zjistit si, jak dlouho to trvalo jemu, co pro to musel udělat a jak toho dosáhl. Je naopak nesmysl dát si za cíl mít plat vysoký jako plat nějakého politika, o kterém si v novinách přečtu, kolik peněz bere za měsíc. Je logické, že pak budu nespokojen se svým zvýšením platu, protože můj „reference point“, neboli politik, s nímž se srovnávám, je někdo z povolání, jež je úplně mimo můj obor. Přitom už můj vyšší plat klidně může být číslo, které se blíží mému nadřízenému.
S tím souvisí i fenomén srovnávání se s ostatními. To, jak nás vidí ostatní, pro nás bývá podstatnější, než jak vidíme sami sebe my. Je důležité si tohle uvědomit, klást si cíle, kterých reálně můžeme dosáhnout, a vybírat si vhodné „reference points“ tak, abychom se pak vyhnuli zklamání, že nás něco neudělalo tak šťastnými, jak jsme si představovali. Ke srovnávání bohužel ve velkém napomáhají i sociální sítě, které jen usnadní vznik nesprávné myšlenky. Je proto třeba obsah, jenž konzumujeme, brát vždy s rezervou a nadhledem.
Role genů a hedonická adaptace
Hrají v našem štěstí roli genetické predispozice? Profesorka Sonja Lyubomirsky ze Standfordské univerzity zveřejnila na toto téma studii, ve které určila tři hlavní faktory, které naše štěstí ovlivňují. Padesát procent jsou skutečně naše geny: to, jak jsme různě povahově založení. Někdo je náchylnější ke smutku a jiný naopak k pozitivním emocím. Pouhých deset procent tvoří náhlé životní okolnosti, například autonehoda, úmrtí v rodině, ztráta práce. Často máme pocit, že právě tyhle věci, kterým nezabráníme, ovlivňují naše štěstí nejvíc. V určité míře samozřejmě také, studie ale ukázala, že dlouhodobě je to pouhý zlomek. Posledních čtyřicet procent pak tvoří naše činy a myšlenky. Dobrou zprávou je, že těchto čtyřicet procent můžeme, na rozdíl od genů a jiných okolností, ovlivnit. Jde třeba o výše zmíněné správné nastavení „reference points“. Člověk tedy opravdu může být „strůjcem svého štěstí“, jak se říká.
Profesorka Laurie Santos zmiňuje i studie, které prokázaly, že zážitky jsou pro naše štěstí hodnotnější než materiální věci. Proč? Na nové auto si totiž po čase zvyknete. Ze začátku z něj budete nadšení, ale po čase si přivyknete a už vám nebude dělat takovou radost jako na začátku. Navíc přijdou další, nová a lepší auta. Jde o takzvanou hedonickou adaptaci. Naopak dovolená u moře trvá pouze týden a zůstanou vám z ní vzpomínky, které si můžete opakovaně přehrávat a tím si prokazatelně své štěstí znásobovat, i když už od dovolené uplynulo několik měsíců. Také o zážitcích můžete vyprávět svým přátelům a sdílení něčeho hezkého s ostatními prokazatelně zvyšuje hladinu endorfinů (hormonů štěstí) v krvi.
Vracíme se opět na úplný začátek – jak v tomto článku, tak i v historii. Sókratovu myšlenku, že materiální věci by pro nás neměly být ty nejdůležitější, tak o mnoho let později potvrzuje i věda.
Autor: Ema Švingerová
Dnes oslavujeme Mezinárodní den štěstí! Přečtěte si také povídku našeho redaktora Lukáše, anebo vyčkejte na další tematické články, které dnes vyjdou.
Zdroje: positivepsychology.com, Laurie Santos: The Science of Well-Being by Yale University, Jostein Gaarder – Sofiin svět
Zdroje obrázků: voicesofyouth.org, Fotobanka Profimedia, wikipedia.com, Sonja Lyubomirsky
