Thajsko českýma očima

Míša a Barča. Dvě kamarádky, co se znají už milion let. Chodily spolu na základní školu, jezdily na tábory, podnikaly výlety, teď spolu sdílí kolej na vysoké škole. Celý život si jsou vzájemně oporou, podporují se a jedna by pro druhou udělala cokoli. Společně navštívily mnoho míst. Od lesů v Jizerských horách, kam jezdily na tábor, přes místa blízko jejich rodné Litomyšle, ke vzdálenějším místům jako byl třeba Amsterdam, Berlín, Barcelona, Paříž. Dvě nejlepší kamarádky. A co víc, moje dvě nejlepší kamarádky. Dvě blondýny, co studují ekonomku. Dvě holky, co si umí užívat života. Jejich předposlední společná cesta za poznáním vedla do Thajska, kde strávily 14 dní.

Proč jste si vybraly zrovna Thajsko? 

B: Tak věděly jsme, že chceme někam dál, že nechceme po Evropě a věděly jsme, že máme dva týdny času, a pořád jsme čekovaly levné letenky, pak nám vyskočilo tohle, tak jsme to během hodiny koupily.  

Co jste od cesty očekávaly? 

M: Já jsem očekávala, že poznám, jestli jsme schopné zařídit něco, co je fakt hodně daleko od nás a zařídit to tak, aby to vyšlo. A zároveň, že poznám novou kulturu a že budu mít nové zážitky. 

B: Jak říká Míša. Jely jsme bez cestovky, všechno jsme si v podstatě musely zařídit samy, od ubytka po cestování po Thajsku, dopravu. Ale hlavně ta jiná kultura. To bude ono. 

Co byste řekly o stereotypech, které jsou o Thajsku známé? Naplnily se? 

M: Pro mě se naplnilo to, co je známé o uličkách v Bangkoku, že tam nabízí i drogy.  

B: Pro mě bylo zvláštní, že na stránkách, které promují výlety do Thajska, jsou jen fotky krásných pláží, kde skoro nikdo není, všude svítí sluníčko. My jsme přijely na Phi Phi, který byl plný vestavěných domků, že se tam skoro ani nevešly, a všude byly odpadky a plasty. Což oni ve skutečnosti vůbec neukážou. 

M: Mě třeba ještě hodně překvapilo, že, když jsme byly na Khao Sok, což byla jediná cesta, kde jsme byly ve více lidech, tak tam byli lidé z různých zemí a rozdílného věku, a všichni jsme byli schopní se normálně bavit jako kdybychom se znali hodně dlouho a byli na dovolené spolu. 

B: Jo, protože fajn je právě to, že Thajsko je zrovna země, kam spousta lidí jezdí právě na dva až tři týdny s tím, že ji celou projedou. Takže nám se stalo, že na jednom místě jsme se s někým potkaly, pak jsme třeba na dva dny jely někam jinam a třetí den jsme je potkaly znovu v úplně jiné destinaci. 

Co vás na vaší cestě tedy nejvíc překvapilo? 

B: Asi štědrost lidí. Přijde mi, že Asiaté toho sami moc nemají, ale přesto se snaží dávat v podstatě i to, co nemají. Bylo hrozně milé, že nám všichni pomáhali. 

M: Mě překvapilo to, že nakonec se mi nejvíc líbil právě ten Khao Sok, kde to byla jen příroda. Když jsem tam jela, tak jsem očekávala, že budu nejvíc nadšená z Bangkoku nebo z těch pláží, ale podívala jsem se třeba právě i do džungle, a to bylo něco, kvůli čemu jsem tam vlastně vůbec nejela. 

Jaký byl váš nejlepší zážitek během celé cesty? 

M: Můj nejlepší zážitek byl na konci, když jsme seděly na útesu na Puketu a koukaly na výhled, a já jsem si uvědomila, že jsem vlastně fakt dokázala cestu do Thajska.

B: Mně se hrozně líbilo, když jsme v národním parku Khao Sok měly v jeden den zařízený celodenní výlet na jezero, kdy nám domluvili i jídlo, a jely jsme lodičkou po celém jezeru. Ta příroda byla úplně krásná. Jely jsme ve skupince s dalšími lidmi, jako Holanďany, Španěly, všichni jsme se spolu bavili jako bychom byli kamarádi. I s tím průvodcem to bylo fajn. Že jsme vlastně procestovaly místa, kam bychom se samy asi nedostaly. 

Je nějaký okamžik nebo vzpomínka, na který ohledně Thajska nechcete nikdy zapomenout? 

B: Pro mě osobně byl hrozný zážitek řídit skútr. Mně se líbilo to, jak jsme v tu chvíli byly sehrané, že já jsem řídila a Míša za mnou seděla, navigovala a radila mi. 

M: Já mám takhle asi Khao Sok. Protože poprvé takhle při cestování jsem tam vlastně byla s kamarádkou, ale zároveň jsem se bavila i s těmi cizinci. Celkově ten celý den byl pro mě nejlepší z Thajska. Protože jsem vlastně najednou nebyla jen s tou jednou osobou, se kterou jsem jela, ale i s dalšími. A to bylo úplně něco jiného, než co jsem od Thajska čekala. 

B: To cestování o tom vlastně má být. Že to není jenom o tom, že jdeš sám, ale že cestou poznáváš i lidi. 

A co lidé? Jací jsou? 

M: Hrozně pohostinní. Chtějí hrozně pomoct, i přesto, že úplně nerozumí. Ty ale stejně pochopíš, co ti chtějí říct. A jsou vděční, že tě rádi vidí. 

Je hodně cítit východní filozofie toho, že lidé žijí momentem?  

M: Určitě. Mně přijde, že když u nás jdeš větším městem, tak potkáváš lidi, co jdou a vypadají hrozně zamračeně. A tam jdeš a lidi nekoukají do mobilu, ale koukají do okolí. I třeba v Bangkoku. Jsou takoví, že když je zastavíš a na něco se zeptáš, tak nejsou otrávení, ale jsou fakt šťastní, že ti můžou pomoct, aby ses tam vyznala. 

B: Zároveň je s nimi docela i sranda. Když jsme v Bangkoku jely tuk-tukem, tak jsme se jako pravé turistky snažily smlouvat, což oni v podstatě čekají, je to jako součást jejich kultury. 

M: Na druhou stranu je ale smutné, že ti lidé dokázali jít pod svoji cenu, aby měli aspoň nějakou práci. Na nich je hodně znát, že žijí hlavně z turistů, a proto i třeba mimo turistickou sezónu jsou schopní udělat něco, co je totálně pod jejich cenu. 

Co jídlo? 

M: Výborné. Ale nedávejte si krevety, když nevíte, jak je jíst. Za mě ale hlavně ovoce. 

B: My jsme teda byly docela srababy a ty pouliční jídla jsme moc neriskovaly, ale jinak nám tam moc chutnalo. To jídlo je hodně jiné, ale moc dobré. 

Má Thajsko nějaké místo, které by měli navštívit všichni? I třeba ti, kteří se do Thajska přímo nechystají.

M: Podle mě je to Khao Sok. Já si totiž myslím, že když se řekne Thajsko, hodně lidí si představí Bangkok anebo pláže. Khao Sok ale bylo něco, kde je příroda, která v Thajsku je. Protože tím, že je to národní park, tak tam nejsou žádné hotely, žádné domy, a je to ta čistá příroda, která nemohla být ničím poskvrněná. 

B: Ukazuje to to, že Thajsko není jenom o moři a o plážích. 

M: A taky o tom luxusu. Protože mi přijde, že lidé jezdí do Thajska za luxusem. A tohle bylo úplně něco jiného, protože jsme byly u jezera. A podle mě to bylo mnohem krásnější než ležet v resortu, kde vlastně nepoznáš nic. 

Co vám ta cesta dala? 

B: Vážit si toho, co máme tady doma. Protože tam na hodně věcí nemají, hodně věcí tam je jinak. Ať už třeba obyčejný záchod, většinou tam jsou jen díry v zemi. Prostě vážit si toho, co máme tady, nebrat to všechno jako samozřejmost. 

M: Já jsem si utvrdila, že jsem schopná někam vyjet a fakt to zařídit. Podle mě je na poprvé dobré zkusit si to s někým, protože pak nemusíte spoléhat jen sami na sebe. Taky mi to dalo to, že tady asi řešíme všechno až moc. A že na jednu stranu by se mi asi mnohem víc líbilo žít ve víc zaostalé zemi. Tady třeba někam přijdeš a lidi se na tebe mračí, že musí pracovat, tam jsou právě vděční, že můžou. A že žijou životem, kdy si mnohem víc užívají tu chvíli, co je. 

Jak byste svojí cestu charakterizovaly jednou větou? 

M: Používejte opalovací krém, i když je zamračeno. 

B: Dávat pozor na stereotypy, spousta věcí může překvapit. 

Teď k místům, kde jste už byly, a to kdekoli na světě. Najdete jedno, kam se rády vrátíte, a které byste doporučily všem? Protože vás osobně hodně zasáhlo, ať už z kteréhokoli hlediska. 

M: Pro mě je takovéhle místo, a celkově země, asi Slovinsko a Triglav. Protože to je místo, které je nádherné. Je hodně nedotčené turisty. A je to místo, kde si pročistíš hlavu. Mně osobně to místo dává hrozně moc energie a cítím se tam hrozně příjemně, jako doma. 

B:  Já miluju Španělsko a západy slunce. Takže za mě asi Barcelona. Já miluju to, že si vezmeš nějaké pití a jídlo a jen si sedneš a sleduješ ten západ a nemyslíš absolutně na nic jiného. Což mi přijde, že člověk si vždycky strašně pročistí hlavu. 

Poslední otázka. Co pro vás znamená cestování? 

B: Svoboda. To je první, co mě napadlo. Vždycky, když cestuju, přijdu si úplně volná, mám lepší náladu, nemusím nic řešit a vždycky si pročistím hlavu. A když jsem nějakou dobu zase doma, tak mám po čase chuť někam vyjet, hlavně abych načerpala inspiraci a dobrou náladu, protože mi to vždycky přinese dobrý pocit. 

M: Pro mě to znamená seberůst. Už jen to, že si dokážeš zařídit, že někam vyjedeš. A na druhou stranu, že poznáš část jiné kultury. A buď si řekneš, že tohle chceš dělat víc, anebo si řekneš, že tohle fakt dělat nechceš. Mně přijde, že na cestě poznáváš sám sebe a tvoříš si hodnoty, co bys do budoucna chtěla a co ne. Je to taky osvobozující. Hlavně se rozhoduješ v tu chvíli, protože třeba já jdu ze dne na den, a jdeš podle toho, kam tě srdce táhne a tolik nad tím nepřemýšlíš.  

Autor: Gabriela Kokešová

Foto: archiv respondentek 

Příspěvek vytvořen 860

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek
Dobrý Zprávy